10.12.02021

regulace koček

Když mor dostane převahu, má smysl reagovat nařízeními – už jen kvůli životnímu prostředí a přírodě.

Tady to jde Möckmühl příkladný ve městě a okrese Heilbronn dopředu s kočičím předpisem. Problém však existuje již delší dobu a nyní jsou naši ptáci ve vážné nouzi nejen kvůli rozsáhlému ničení životního prostředí, ale také kvůli zcela znuděným kočkám. SWR a já taky už o tom informoval.

Pro všechny by však bylo lepší, kdyby se člověk vrátil k prastaré zásadě „znečišťovatel platí“ a uplatnil se vůči majitelům koček; lze to provést obdobným způsobem jako u daně ze psů.

divoký růst

Desítky let se zabývám tématem „selhávajících států“. Literatury a polních testů v hodnotě miliard na správné cestě k obnově „selhávajících států“ je více než dost. Stále více mě zajímalo, jak rozpoznat první známky selhávajících stavů. Moje představa je taková, že pro všechny zúčastněné by bylo lepší a levnější, kdyby se zabránilo vládnímu selhání, místo aby se později pokoušelo něco jako stát dát dohromady.

Ale jak vlastně poznáte selhávající stát? Většina odborníků se shoduje na tom, že postižený stát je stále méně schopen uspokojit pocit bezpečí svých občanů, stále více občanů a imigrantů vidí ohrožení své existence a stát může jen stěží nebo velmi selektivně plnit své sliby o blahobytu. Konečně je tu skutečnost, že občané a imigranti začínají pochybovat o právním státu.

Moje zkušenost mi však říká, že stát, který takové příznaky nese, je již více než nemocný, a tak jsem v průběhu let našel další příznaky, které je třeba brát jako první ukazatele.

Rozhodující je podle mě divoký porost. Je to vidět na náhlých a stále rychlejších proměnách městské společnosti, kde v závislosti na „péči“ či „selhání“ státu jako houby po dešti vznikají například kebabárny, nehtové salony nebo testovací centra.

Takové rychlé šíření ve spojení s rostoucím odpadem ve městě a brutalizací obecných zvyků jsou jasnými známkami toho, že si občané budou brzy stěžovat také na ztrátu bezpečnosti, strach ze zásobování a ztrátu důvěry v politiku a stát jako celek.

Co pak nakonec rozhodne o tom, zda občané „přistanou“ v „Somálsku“ nebo „nacistickém režimu“, zřejmě ještě nebylo zcela prozkoumáno.

Vánoční dopis

Už pár let přemýšlím, zda je papírový vánoční dopis zaslaný v obálce poštou ještě aktuální. V každém případě je spousta práce písmena tisknout, skládat a vkládat. Poté je třeba celou věc předat doručovateli, který ji následně za úplatu distribuuje.

Pokud napíšete tyto vánoční dopisy jako člen správní rady, pravděpodobně vám v budoucnu nezbude nic jiného, ​​než věnovat jeden den v roce celý vánočnímu dopisu – zavedl jsem si zvyk využít tento čas k zamyšlení nad významem a účel práce na palubě.

Jen si myslím, že je škoda, že si ten vánoční dopis nenajdou ani ti členové, kteří nemají čas dát spolku vlastní e-mailovou adresu. Pak si ale vzpomenu na ty členy, kteří snad schválně nemají e-mailovou adresu a přesto se radují z toho chrastění ve schránce.

Pokračuji tedy v psaní svého vánočního dopisu a mám radost z každého člena, který si ho také přečte.


místo dne

Ochrana a podpora lidských práv
10. prosince 1948 přijala Organizace spojených národů Všeobecnou deklaraci lidských práv. Ty byly přímou reakcí na události druhé světové války, která skončila před třemi lety.


narozeniny dne

Ada Lovelace a Emily Dickinson