Hlavní obrázek: Šachové figurky | © Pixabay
Obsah
mír a pořádek
Toto téma je zde na mém blogu již dlouhou dobu, a proto jsem rád, že do toho nyní vnášejí trochu světla i další spoluobčané v Heilbronnu. Bohužel pod špatným znamením.
U nás tak oblíbený a nesmyslný „příslib bezpečnosti“ se nyní stal velmi velkou bezpečnostní lží! Pokud chcete začít dělat realpolitiku, pak byste si měli dávat i reálné cíle. „Bezpečnost“ a „věčný život“ mezi ně nepatří.
Co by bylo možné, je konečně zajistit, aby v Heilbronnu bylo opět více mír a pořádek přichází a je tu k tomu i kancelář, která je sice tímto úkolem zcela zavalena, nebo mu to nesmí z příkazu nejvyššího vedení nebo zastupitelstva obce vyhovět. Jisté však je, že samotná restrukturalizace žádné problémy neřeší, maximálně vytváří nová místa, která se pak také stávají součástí problému.
Pokud je ve městě klid a pořádek - k tomu patří i čistota! — přijde, pak se u mnoha občanů nastolí jakýsi pocit bezpečí, což velmi prospívá postoji k životu a kvalitě života ve městě.
Ale mluvit o "vnitřní" nebo dokonce "vnější" bezpečnosti je naprostý nesmysl a klamání občanů (volební hluk)!
Kromě možného pocitu bezpečí zde žádné bezpečí neexistuje: můžete si vybudovat obrannou schopnost a alianční politiku proti vnějším vlivům a žít tak klidněji a „vnitřně“ vytvořením míru a pořádku, zajistit, aby naše policie mohla pracovat efektivněji a tím je zaručeno i jakési „odstrašení“.
V případě poškození občana může stát „odškodnit“ a „pohnat pachatele k odpovědnosti“, ale bohužel nemůže zaručit, že se podobné incidenty nebudou opakovat — to by v policejním státě ani nebylo možné.
Ale zpět k dnešní prosbě některých našich spoluobčanů: obraz pastorů s krucifixy v rukou, pronásledujících muslimy po schodech Kilianskirche, mě bude provázet snad celý den.
Vysoká rychlost
Už je to nějaký čas, co jsme byli s mojí lepší polovičkou na líbánkách. Když jsme celé hodiny jeli s půjčeným autem po dokonale rovném úseku kdesi na západě Spojených států a oba jsme sotva byli schopni dodržet předepsaných 55 mil za hodinu, zastavila nás dálniční hlídka s blikajícími světly, sirénami a všechno kolem toho, to přišlo odnikud.
Mladá policistka přišla ke mně velmi vzrušená a řekla něco o pronásledování ve vysoké rychlosti. Nemohl jsem si pomoct, ale vyprskl smíchy. Moje lepší polovička jí právě řekla, že jsme dva Němci na líbánkách.
Než jsem se vzpamatoval ze smíchu, policistka byla pryč – nedostali jsme ani lístek.
Co mě vede k tomu, že chci vyprávět tento příběh právě teď? Už jen proto, že mi Telekom už pár dní dělá reklamu na vysokorychlostní internet.
Telekom je jednou z mála společností, pro které je internet zcela novým územím, stejně jako pro naši federální vládu. Telekom také předpokládá dosažení vysokorychlostního internetu, když už nelze počítat jednotlivé bity procházející linkou, tedy zhruba od 64 kbps.
Takže se musím znovu a znovu smát každé odpovídající reklamě Telekomu a vždy si připomenu naše líbánky.
místo dne
Srdce našeho města již více než 1 let.
narozeniny dne
Paulo Coelho
