24. Dubna 2022

Foto příspěvku: žena s vlajkou | © Pixabay

Naši francouzští sousedé už v naší Evropě hodili velký klíč. Někteří z nás si ještě dobře pamatují, jak 29. května 2005 většina 55,7 % Francouzů hlasovala proti přijetí Smlouvy o evropské ústavě, čímž se naše Evropa vrátila o roky zpět.

Již tehdy realisté mezi námi uznávali, že členské státy EU nejsou v EU kvůli evropské myšlence, zvláště ne ty, které vstoupily až v roce 2004.

Pro většinu členů budou hlavními důvody členství pravděpodobně finanční výhody hospodářské spolupráce a sociální Evropy (transferové platby).

Dalším důvodem je velmi banální věc, že ​​si ještě vůbec mohou udržet svou vlastní národní suverenitu prostřednictvím svého členství v EU (ve skutečnosti protimluv). Pro některé je to však také spása z obrozeného Ruska; ironicky, Rusko nyní nahradilo Německo jako strašák – alespoň prozatím.

A dokonce i ti nejhlasitější Evropané mají tendenci považovat Evropu za superstát v závislosti na své národnosti jako na evropský velký národ nebo jako na evropský Velký Berlín – což mnohé vedlo k víře ve francouzsko-německé příměří. A někteří z těchto Evropanů dodnes věří, že superstát Evropy lze realizovat pod vedením Moskvy.

Dodnes jen velmi málo občanů Unie stále věří ve federální stát Evropy – ve Spojené státy evropské. A ještě méně ke sloučení svobodného světa do světové unie, která je nyní ve vzdálené budoucnosti.

Evropa je znovu ve válce, včetně Evropské unie. Náš nejdůležitější a nejspolehlivější partner, Spojené státy americké, se stále snaží zabránit tomu, aby přerostla ve světovou válku. Mimochodem, my Evropané máme menší odpor ke světové válce – opět (což lze považovat za projev arogance).

Ale to, co dělá tuto válku tak zvláštní, je to, že fronty téměř všech zúčastněných ve válce nebyly dosud objasněny.

Zdá se, že Maďarsko, Rakousko a Německo se stále více přiklánějí k Rusku a pouze nezlomnost Ukrajinců je nutí zvrátit svou politiku. Musíme uznat, že se pak bude jednat pouze o (úzké) většinové rozhodnutí.

Bohužel mnoho Němců stále věří, že USA stojí v cestě německým aspiracím stát se velmocí – a mají naprostou pravdu, protože USA staví na demokratickém a evropském Německu.

Pobaltské státy, Polsko a zbytek východní Evropy se stále příliš bojí Ruska, než aby se k naší Evropě otočily zády, ale to se velmi rychle změní, až se tento strach odstraní – jako dobrý příklad mohou posloužit antidemokratičtí Poláci.

Spojené království a Skandinávci se shodují, že stojí po boku USA v obraně svobodné Evropy. Jižní Evropa a Pyrenejský poloostrov se naopak stále drží v ústraní, protože přesně nevědí, jak se Německo a možná Francie v blízké budoucnosti rozhodnou.

A zatímco my Němci dál manévrujeme a stále se snažíme vydělat na válce, věci pro naši Evropu začnou být velmi vzrušující již 10. dubna 2022 a jistotu pak budeme mít nejpozději do 24. dubna 2022.

Protože Francie volí nového prezidenta:

  • Emmanuel Macron, evropský superstát, nadále staví na Evropě, ale bez Ruska a pokud možno i bez USA.
  • Marine Le Pen, fašista, možná i nacista, staví na Grande Nation a rád to dělá s ruskou podporou, ale každopádně bez USA.

My Němci se tedy konečně 24. dubna 2022 dozvíme, jak bude tato válka pokračovat. Naši francouzští přátelé to rozhodnou za nás.

Ani pak se ale nedozvíme, jak bude naše Evropa pokračovat. Protože v lepším případě Ukrajina přežije a Ruská federace na pár let ztichne. USA mohou zabránit světové válce a Číňané ještě chvíli počkají, než se sami odváží konfliktu.

V každém případě bude Evropa jako celek čelit nákladům, které byly dosud nepředstavitelné, a my, obyčejní lidé, se budeme muset všichni vzdát svého předchozího života v luxusu.

Pak je to opravdu vzrušující, konkrétně když se musíme rozhodnout, jak chceme tuto krizi překonat.


"Člověk musí v každém okamžiku svého života udělat konec starého světa a začít svět nový."

Nikolaj Berďajev, Začátek a konec (1947)