čtenář | © Pixabay
Obsah
peněžní
Jak známo, peníze leží na ulici, mezitím i u nás. Poslední procházka přinesla 23 centů; což mi připomíná mé dovolené v USA, kde jsme mohli pravidelně vybírat peníze na procházky a dokonce jsme si udělali malou soutěž, kdo jich za jeden den najde nejvíc. Bylo by zajímavé zjistit, kdy a za jakých sociálních podmínek lze na ulici sbírat drobné.
To by však nemělo být používáno jako argument pro úplné zrušení hotovosti, protože by to bylo další zbavení volebního práva a jakési novodobé zotročení nás občanů, pokud už nemáme ani právo vyhazovat peníze oknem. Zbavit se hotovosti je jednoznačně dalším krokem k úplné kontrole.
spotřebitel
My občané jsme z čiré pohodlnosti nebo čiré nerozumnosti učinili první vhodné kroky tím, že jsme se bez jakýchkoli protestů nechali označit za spotřebitele. Nyní, když má pojem „spotřeba“ stále negativní konotace, dostáváme eufemističtější označení a dále degradujeme na spotřebitele. A aby se některým z nás nebylo tak špatně, můžeme být i my na pár dní „voliči“ – o tom, kdo nebo co bude voleno, za nás nyní rozhodují i ostatní. Je úžasné, co pár spoluobčanů dokáže se suverénem – vlastně my všichni. Už jsem to několikrát komentoval v příspěvcích: Hlavní věc je levná! a bez vlastního úsilí.
Přečtěte si
Několik posledních knih, které jsem nedávno četl, ukázalo překvapivý počet paralel s mou vlastní knihou – což by nemělo být překvapivé, protože autoři nejen žijí ve stejném světě, ale také ve stejné době.
Nyní se tedy ponořím do knihy, která se pokusí vysvětlit, proč jsme se my „Zápaďáci“ stali v současnosti nejbláznivější, ale také jednou z nejúspěšnějších skupin lidí. Tato kniha má Josef Henrich napsáno a nazváno: „Nejpodivnější lidé na světě“ (2020).