Foto příspěvku: Prázdná třída | © Shutterstock
Obsah
třídní společnost
Nyní se tohoto tématu trochu dotýká také Heilbronner Voice (25.4.2023. dubna 21: XNUMX), přičemž aktuální problém je okamžitě řešen Šimon Gajer je opět potlačena. A starosta problém také okamžitě vyřešil tím, že obavy z dvoutřídní společnosti na základních školách razantně odmítl.
Nyní by mělo být opravdu každému jasné, že i my (především) máme v Heilbronnu skutečný problém, a to narůstající destrukci našeho vzdělávacího systému. Děje se tak z plného přesvědčení od hnutí 68 a my si to uvědomujeme až nyní, neboť tzv. střední třída se nyní musí obávat, že již nebude schopna zajistit adekvátní vzdělání pro jejich vlastní děti.
V Heilbronnu se „neexistující problém“ podle SPD a Zelených řeší dotováním poněkud privilegovanějších rodin na lepší školní docházku a umožněním obyčejným lidem nadále posílat své děti do veřejných škol, které jsou stále chudší.
Jak to končí, jsme svědky po desetiletí ve Spojených státech a také ve Spojeném království. A že to prosazují ty strany, které se označují za „sociální“ a „výchovné“, už není třeba chápat.
Radfahren
Něco velmi zvláštního v Heilbronnu. Také jsem o tom mnohokrát psal a dnes je to opět téma v heilbronnském hlase. Co moc nechápu je, jak někdo z Heilbronnu vůbec může přijít s tím, že Nizozemsko nebo dokonce Dánsko mají stejné geografické podmínky pro cyklistiku jako my.
Podle mě to mohou být jen lidé, kteří sami na kole nikdy neseděli, nechají je jezdit na kole, nebo mají elektrokolo, nejlépe vyladěné tak, aby dokázalo uhánět na jakoukoliv horu maximální rychlostí.
Ale ani to nechci dále rozebírat, protože si stále pamatuji tu bouři, která se mnou přehnala, když jsem tvrdil, že většina z nás z Heilbronnu jsou cyklisté za pěkného počasí. Přesvědčit se o tom můžete na cyklistických měřicích stanicích, které jsou zřízeny v Heilbronnu a za špatného počasí – nemusí to být ani driblování – se počítá výrazně méně cyklistiky.
Začátek týdne
Tento týden měl již v pondělí co nabídnout. Téměř tradičně to začalo prohlídkou severní části okresu, při které se mi podařilo vybrat pár darů pro sociální obchod meseno. V této době jsem se také poprvé setkal s „zachráncem jídla“. A každý, kdo nyní věří, že potravinoví záchranáři šetří jídlo, je pravděpodobně také přesvědčen, že motýli síroví skládají citrony. Ale nechme to pro dnešek.
Po práci v meseno jsem mohl jít rovnou na univerzitu, protože mi tam bylo dovoleno zúčastnit se přednášky Tomáš Michl představit téma „Agilní projektový management není stříbrná kulka“ a následně jej se studenty rozebrat. Tomáš Michl toto téma také velmi poutavě prezentoval a vím, že by studentům mohl předat velké množství zkušeností a know-how, pokud by k tomu využili příležitost. A tak mě trochu udivilo, jak málo studentů této možnosti využilo – tím spíše, že studují vysokou školu – VŠZ.
Dnes přednášky pokračují a tento týden se chci soustředit na management kvality — a bylo by dobře, kdyby zase fungoval velmi specifický kávovar ve vzdělávacím kampusu. V každém případě už se těším, až to s vámi navážeme Detlef Stern, protože k tématu budeme mít pár společných studentů, ale alespoň se blíže podíváme na jejich poslední úspěchy.
Včera jsem šel přímo z univerzity na radnici, kde už jsem Herbert Burkhardt čekal na mě. Po poněkud delší sérii schůzek (Více se o tom můžete dozvědět na webu Voliči zdarma) Domů jsem se mohl vrátit uvolněně po pěší zóně, abych se tam mohl věnovat svým skutečným úkolům. A na konci dne jsem si znovu prošel poznámky z přednášek.
