26.9.02022

5
(1)

Foto příspěvku: staré auto | © Dariusz Sankowski na Pixabay

pomluvy

Je všeobecně známo, že v Německu lze podstatné jméno „nepřítel“ zesílit takto: nepřítel – stranický přítel – soudruh. Poznal jsem to už na konci 1980. let a znechuceně jsem opustil svou tehdejší stranu. V průběhu desetiletí jsem jako vnější pozorovatel zjistil, že jde o problém obou stran. A dodnes mě baví, jak se mezi sebou potýkají zejména naši profesionální politici.

Se zájmem o politiku jsem po návratu do svého rodného města objevil Freie Wahler, heilbronské sdružení, jehož členové chtějí dělat politiku pro Heilbronn, aniž by se museli živit politikou. Takže dobrá příležitost zapojit se, aniž byste museli snášet vnitrostranické hádky – protože vaše vlastní existence nezávisí na volebním úřadu.

Od té doby jsem byl zvolen předsedou Svobodných voličů, o tuto pozici jsem opravdu neusiloval. Měl jsem si to myslet, protože jsem od té doby, co zastávám tuto funkci, terčem mnoha pomluv. Naštěstí jsem byl zatím těch nejhorších obvinění ušetřen, a tak obdivuji vyrovnanost těch spoluobčanů, kteří musí rok co rok snášet - je tady bažina, kterou přežijete asi jen tehdy, když jste v ní uvězněni. Kdo pár desítek let žil mimo něj, ten to ani nepochopí, natož aby to vydržel.

V tuto chvíli si již nejsem zcela jistý, zda mě jako předsedu Svobodných voličů sleduje Úřad pro ochranu ústavy, jelikož se zabývám levicovými extremisty, nebo zda jsem šéfem tzv. mezi pravicovými extremisty a pravicovými extremisty – ale samotná bažina se zdá být stále jasná, že v tom není tak jasno. A člověk si může položit otázku, proč jako správný dobrovolník něco takového vůbec dělá, aniž by měl nějaké náhrady výdajů nebo mandáty dozorčí rady?

Dnes mi jeden takový pomlouvač vyšel s mým jménem a příjmením, a když jsem ho šel konfrontovat, obvinil mě, že nejsem ani zdvořilý, ani nedodržuji zákony na ochranu osobních údajů. Zbývá mi jediná možnost, obrátit se na soud. Naštěstí pro pomlouvače je v Heilbronnu atentát na postavu nanejvýš menším trestným činem.

Dodatky

Trochu starší válečný kůň z Heilbronnu mě právě uklidnil a ujistil, že na jednu stranu je to normální tón konverzace a na druhou stranu bych měl ocenit, když někdo oficiálně přispěchá.

A když si pak myslím, že u nás to haterům beztrestně projde, jakmile prohlásí, že jim byl hacknut účet, tak to opravdu nestojí za veškerou námahu.

Geschwindigkeit

Termín, se kterým s námi člověk máloco udělá. Zrovna dnes mi bylo opět dovoleno trmácet se po zemi rychlostí 60 kilometrů za hodinu. Někteří si ještě pamatují, že by se tam nemělo jet o moc víc než 100 kilometrů v hodině, ale že až donedávna byly všechny naše venkovské silnice tak tvrdé, že ani 200 kilometrů v hodině by nebyl problém.

Jak všichni víme, u nás jsou dvě skupiny, které neumí řídit: mladší ženy a starší muži. Moje lepší polovička vždy nadává starším pánům, když narazí na dopravní překážku. A tak jsem dnes, když jsem se rozhodl předjíždět, zvědavě koukal, jakého dědu se chystám předjet se svým meseno busem. Šokovalo mě, když jsem zjistil, že je o dobrých deset let mladší než já, okamžitě zabrzdil a trochu pomaleji trousil směrem k Heilbronnu, aby se pak zařadil za ve skutečnosti staršího muže, který dokázal Heilbronnem projíždět konstantní rychlostí 20 kilometrů za minutu. hodina běhání — nedávno nás o to požádalo vedení města na nových značkách, které už 30 km/h v oblasti škol a školních cest považují na začátku školy za příliš rychlé. Zatím mě jen zajímá, jak dlouho vlastně bude trvat, než naše vedení města nastoupí do školy; pravděpodobně těsně před koncem školního roku.

Rychlost je pro nás v Heilbronnu vždy problémem, takže jsem byl opravdu rád, když mi bylo umožněno do Science Dome sledovat prezentaci o rychlosti. Věda a rychlost, můžete rychle přijít na myšlenky, jako je rychlost světla a otázka, co by mohlo být rychlejší než světlo. Heilbronn jako znalostní a vesmírné město mě nechal předem propadnout bouřím nadšení. Už jsem myslel na vesmírné sondy Voyager, další rakety, satelity a jako vojáka také na proudové stíhačky, které ještě dlouho do 1990. let přepravovaly lidi velmi vysokou rychlostí.

"Nikdy jsi se neztratil, dokud ses neztratil rychlostí 3."

Paul F Crickmore

A kromě všech high-tech a dalších vědeckých výzev jste to celé mohli spojit s nejrychlejšími tvory nebo dokonce nejrychlejšími lidmi na 100 metrů nebo maratonskou vzdálenost. Možná se také dalo nahlédnout na pojem rychlosti ve světle technologického pokroku, kterého již bylo dosaženo, a ukázat, jak se vztah k rychlosti během tisíciletí měnil.

Ale jak to bylo, musel jsem sledovat staršího pána v ještě starším autě, jak se "potácel" po venkovských cestách (samozřejmě rychlost přizpůsobená jeho věku!), zatímco takzvaně experti mluvili o rychlosti. Trocha místní barvy by alespoň zajistila, že by se předvedlo NSU, které před téměř 100 lety vytvořilo rychlostní rekordy a mého dědečka by jistě vyburcovalo k bouřím nadšení.

Tak jak to bylo, tato událost ve mně zanechala jen otazníky. Co má staré auto na polních cestách společného s rychlostí? A pak to všechno s vědou?

Jednotný

Vždy jsou příležitosti, kdy se obléknu a obléknu svou nejlepší uniformu. Ale pak nevím, když moji spoluobčané spekulují o tom, jestli je to uniforma nebo ne, a pokud ano, jestli jsem celník nebo nějaký z Spolkové pohraniční policie, jestli se tomu mám smát nebo brečet.

V každém případě je jasné, že jsme všechno, jen ne militaristická společnost – a to je dobře! Co je méně dobré, je to, že naše společnost vůbec nezajímá všechny, kdo se jí ještě zabývají.

Tito stát podporující spoluobčané jsou důležití jen tehdy, když hoří, vy sami máte infarkt, musíte nosit pytle s pískem nebo je skutečně třeba pracovat na úřadech.


Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 1

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 2 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl:

    • Přesně to je momentálně náš velký problém! A bohužel přesně to chtěly Malte Höch a Marion Ratgeber-Roth. Když odcházím z klubu, nevezmu si s sebou jeho jméno. Oba by rádi byli i nadále voleni na úkor Svobodných – pokud možno bez toho, aby museli sami cokoli dělat.

      My svobodní voliči (ze sdružení voličů) se těmto nevýslovným útokům bráníme. Vím, že někteří lidé by si přáli, aby byli další lidé bez odporu zabíjeni, znásilňováni nebo hanobeni (viz aktuálně Ukrajina!). Nicméně my svobodní voliči se bráníme a využíváme všechny prostředky, které máme k dispozici.

  • Rychlost je také otázkou vnímání. Ale je samozřejmě pochopitelné, že s rostoucí velikostí a složitostí systému silničního provozu přibývá těch zavalených. Je potřeba trpělivost.