Foto příspěvku: Zettelkasten | © Anna na Pixabay
Obsah
náhody
Blogerka Chris Aldrich právě čte nebo se alespoň prohrabává stejnou knihou, kterou právě čtu já. Má vydání z roku 1854, mezitím jsem si dopřál nové vydání z roku 2020.
A když to udělal v jednom blogový příspěvek Když jsem se zmínil, mohl jsem říct, že si oba v knize označíme několik míst. Zdá se, že se zvláště zajímá o to, jak umělé nástroje znovu vytvářejí lidi, když jsou používány. To je úžasné Chris Aldrich se také dlouho zabývá poznámkovými schránkami a na rozdíl ode mě neztratil zálibu v analogových poznámkových schránkách – možná si dokonce vypěstoval něco jako vášeň pro sbírání paměťových médií.
A tak by se dalo položit otázku, zda nelze na Zettelkastena pohlížet i jako na knihovny „malého člověka“. A tak by stálo za úvahu, zda by se obojí nedalo v digitálním světě báječně skloubit. Teď mi takové myšlenky vyhovují Detlef Stern na nohou, který o takových spojeních ve svém vlastním Zettelstore nechce nic vědět.
Každopádně zůstává vzrušující, jak si my lidé třídíme myšlenky a možná se právě chystáme čelit zcela nové revoluci s nadcházejícími „inteligentními“ chatovacími roboty. Učiní umělá inteligence všechny uměle vytvořené archivační systémy nadbytečnými a poskytne nám našeho vlastního „bota“, který s námi kráčí našimi zvládnutelnými životy?
Vynechávám otázku, zda tento pro nás velmi individuální bot není nic jiného než jeden a tentýž počítačový program sám o sobě. To mě přivádí zpět ke dvěma trilogiím, na jedné straně „The Matrix“, kterou uvedli k životu dva Wachowští, a na druhé straně „Jeho temné materiály“ od Phillip Pullman myslet, z nichž každý má svou vlastní formu ukládání myšlenek.
E-papír
Digitální verze hlasu Heilbronn je hrůza. Doby načítání jsou v dnešní době již nepřijatelné, pokud se jednotlivé stránky stále kompletují. A tak mi jde spíš o to, abych viděl, jak se dá hlas vůbec číst, než abych řešil jednotlivé příspěvky.
Teď doufám, že to není jen můj případ a že už pracují na zlepšení. Zvlášť, když budou noviny trochu tlustší, jako dnes.
Dodatky 16.2.2024
Věci se zlepšily a nyní můžete noviny číst online docela dobře. Žádoucí by však byla lepší funkce vyhledávání a exportu.
Běžet
Když jsem si uvědomil, že běh je nedílnou součástí mé zvolené kariéry, stál jsem před volbou najít si novou práci nebo se naučit běhat. A jen o pár desítek let později to byla jen část mého života.
Nejprve jsem běhal v běžeckých botách Adidas, které jsem si vybral ve škole, i když na svůj první Marathon Tr mám stále hezké vzpomínky. A udržoval jsem si hroty, i když jsem málokdy běhal krátké vzdálenosti a nezlepšil jsem si s tím své 5.
Když se při běhání začaly objevovat první příznaky, doporučil mi ortoped, který sám běhání hodně bavil, zkusit přezouvání a tak jsem narazil na Asics.
V roce 2013 to s běháním definitivně skončilo, i když jsem zůstal věrný svému Ascisu. Jen já už jsem po nich nechodil, ale teď jsem s nimi chodil, dokud mi nespadly z nohou.
Onehdy byl zase čas a vyměnil jsem svůj pár za nový; Co mě obzvlášť potěšilo, bylo, že jsem je zde mohl získat za velmi rozumnou cenu. A teď jsem zvědavý, jak dlouho budu tento čas potřebovat, než se budou muset znovu vyměnit?
Nyní je to 10 let, co jsem opravdu dělal jakoukoli vzdálenost a stále mi běhání hodně chybí! A dodnes jsem nenašel skutečnou náhradu za běhání, i když jsem si plavání už pár let hodně užíval – Heilbronn bohužel není město, kde by se plavání obzvlášť dařilo.
Cyklistiku jsem vzdal už na škole, a pokud si pročítám příslušné heilbronnské blogy nebo poslouchám ty, kteří v Heilbronnu alespoň občas jezdí na kole, už nebudu zkoušet sportovní cyklistiku.
A tak se brzy budu řídit dalším tipem od Detlef Stern a zkusit něco pro mě úplně nového.
"Co si člověk o sobě myslí, to určuje, nebo spíše naznačuje jeho osud."
Henry David Thoreau, Walden (2020 [1854]: 5)
