Foto příspěvku: Zettelkasten | © Anna na Pixabay
Obsah
náhody
Blogerka Chris Aldrich právě čte nebo se alespoň prohrabává stejnou knihou, kterou právě čtu já. Má vydání z roku 1854, mezitím jsem si dopřál nové vydání z roku 2020.
A když to udělal v jednom blogový příspěvek Když jsem se zmínil, mohl jsem říct, že si oba v knize označíme několik míst. Zdá se, že se zvláště zajímá o to, jak umělé nástroje znovu vytvářejí lidi, když jsou používány. To je úžasné Chris Aldrich se také dlouho zabývá poznámkovými schránkami a na rozdíl ode mě neztratil zálibu v analogových poznámkových schránkách – možná si dokonce vypěstoval něco jako vášeň pro sbírání paměťových médií.
A tak by se dalo položit otázku, zda nelze na Zettelkastena pohlížet i jako na knihovny „malého člověka“. A tak by stálo za úvahu, zda by se obojí nedalo v digitálním světě báječně skloubit. Teď mi takové myšlenky vyhovují Detlef Stern na nohou, který o takových spojeních ve svém vlastním Zettelstore nechce nic vědět.
Každopádně zůstává vzrušující, jak si my lidé třídíme myšlenky a možná se právě chystáme čelit zcela nové revoluci s nadcházejícími „inteligentními“ chatovacími roboty. Učiní umělá inteligence všechny uměle vytvořené archivační systémy nadbytečnými a poskytne nám našeho vlastního „bota“, který s námi kráčí našimi zvládnutelnými životy?
Vynechávám otázku, zda tento pro nás velmi individuální bot není nic jiného než jeden a tentýž počítačový program sám o sobě. To mě přivádí zpět ke dvěma trilogiím, na jedné straně „The Matrix“, kterou uvedli k životu dva Wachowští, a na druhé straně „Jeho temné materiály“ od Phillip Pullman myslet, z nichž každý má svou vlastní formu ukládání myšlenek.
E-papír
Digitální verze hlasu Heilbronn je hrůza. Doby načítání jsou v dnešní době již nepřijatelné, pokud se jednotlivé stránky stále kompletují. A tak mi jde spíš o to, abych viděl, jak se dá hlas vůbec číst, než abych řešil jednotlivé příspěvky.
Teď doufám, že to není jen můj případ a že už pracují na zlepšení. Zvlášť, když budou noviny trochu tlustší, jako dnes.
Běžet
Když jsem si uvědomil, že běh je nedílnou součástí mé zvolené kariéry, stál jsem před volbou najít si novou práci nebo se naučit běhat. A jen o pár desítek let později to byla jen část mého života.
Nejprve jsem běhal v běžeckých botách Adidas, které jsem si vybral ve škole, i když na svůj první Marathon Tr mám stále hezké vzpomínky. A udržoval jsem si hroty, i když jsem málokdy běhal krátké vzdálenosti a nezlepšil jsem si s tím své 5.
Když se při běhání začaly objevovat první příznaky, doporučil mi ortoped, který sám běhání hodně bavil, zkusit přezouvání a tak jsem narazil na Asics.
V roce 2013 to s běháním definitivně skončilo, i když jsem zůstal věrný svému Ascisu. Jen já už jsem po nich nechodil, ale teď jsem s nimi chodil, dokud mi nespadly z nohou.
Onehdy byl zase čas a vyměnil jsem svůj pár za nový; Co mě obzvlášť potěšilo, bylo, že jsem je zde mohl získat za velmi rozumnou cenu. A teď jsem zvědavý, jak dlouho budu tento čas potřebovat, než se budou muset znovu vyměnit?
Nyní je to 10 let, co jsem opravdu dělal jakoukoli vzdálenost a stále mi běhání hodně chybí! A dodnes jsem nenašel skutečnou náhradu za běhání, i když jsem si plavání už pár let hodně užíval – Heilbronn bohužel není město, kde by se plavání obzvlášť dařilo.
Cyklistiku jsem vzdal už na škole, a pokud si pročítám příslušné heilbronnské blogy nebo poslouchám ty, kteří v Heilbronnu alespoň občas jezdí na kole, už nebudu zkoušet sportovní cyklistiku.
A tak se brzy budu řídit dalším tipem od Detlef Stern a zkusit něco pro mě úplně nového.
"Co si člověk o sobě myslí, to určuje, nebo spíše naznačuje jeho osud."
Henry David Thoreau, Walden (2020 [1854]: 5)
