27.6.02022

Foto příspěvku: Kolejnice | © Mohamed Nuzrath z Pixabay

Stát

Nejpozději ukrajinská válka měla dát všem jasně najevo, že evropský federální stát je potřebnější, než tomu bylo po dlouhou dobu; pokud se okamžitě nespojíme do Severoatlantické aliance. Ale i tak by bylo pro všechny zúčastněné – zejména pro Američany – lepší, kdyby se Evropané konečně shodli na základech. A opět, nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je prostřednictvím státu.

Je tedy také pochopitelné, že aktivní evropští federalisté se vyjadřují stále negativněji a začínají se také stahovat do soukromého života. Včerejší příspěvek na fóru od Jean Marsia může sloužit jako příklad. S mojí polovičkou jsme se také rozhodli po téměř třech desetiletích rozloučit s evropskou úrovní našeho sdružení — příliš mnoho profesionální politiky, příliš málo nasazení, ještě méně upřímnosti!

A také Javier Giner je viditelně zklamán tím, že návrh ústavy evropského federálního státu, který letos vypracoval FAEF, se již utápí v obvyklém hluku na pozadí každodenní politiky; ale to se dalo absolutně očekávat a naše odpovídající snahy pojmout takový návrh ústavy alespoň jako dobrou reklamu pro federální stát si samotný FAEF nepřál.

A tak to asi zůstane tak, že skoro každý ví, že stát je nutný, stejně jako skoro každý ví, že člověkem způsobenou klimatickou změnu je třeba zastavit, ale nakonec s tím nikdo není ochoten sám nic udělat.

A naši profesionální politici budeme voleni pouze tehdy, když nám slavnostně slíbí, že nedochází ke změně klimatu, důchody jsou bezpečné a národní stát – ať už je jakýkoli – je pro nás všechny ultima ratio.

vlakových nádražích

Jakmile se ve městě trochu rozběhne, třeba o víkendu koncertem polovičního celostátního významu, a všichni se diví, že jsou na heilbronnském hlavním nádraží kapacitní problémy.

Nyní skutečnost, že alespoň od dosažení status velkoměsta von Heilbronn rozebral dříve celostátně důležité hlavní nádraží na lepší tramvajovou zastávku.

Namísto využití okamžiku a rozšíření nádraží a celého jeho prostoru před nádražím tak, aby vyhovovalo potenciálním potřebám 200 000 lidí, se skutečně udělalo vše, počínaje demontáží a zkrácením kolejových systémů s jejich nástupišti až po zabránění moderní autobusové nádraží hned vedle, aby se jádro infrastruktury každého evropského města v Heilbronnu snížilo na velikost hrášku.

Celé to bylo nakonec korunováno tím, že pohodičku dozdobila cyklověž pro pár „lepších“ na nádražním nádvoří, kterému se tak mimochodem u nás už říkat nesmí.

Heilbronnské hlavní nádraží se tak stalo velmi klidným a útulným koutkem v Heilbronnu, jehož vjezdy a výjezdy se stále více zklidňují, takže nyní chybí pouze vinárna, aby bylo každému jasné, co Heilbronn chápe pod současnou infrastrukturou. .

Jako správce železnic bych už do Heilbronnu nechtěl posílat plnohodnotné vlaky, a pokud do Heilbronnu skutečně přijedou plné pomalé vlaky, pak je chaos velký.

Jen si představte ICE přijíždějící do Heilbronnu a několik stovek lidí, kteří chtějí vystoupit najednou – pak byste museli v Heilbronnu a okolí vyhlásit stav nouze.


Tento weblog můžete podpořit na Patreonu!

2 myšlenky na „27.6.02022"

  1. Vážený Heinrichu Kummerle,
    Velmi dobře rozumím zklamání a rezignaci evropských federalistů, když otázka federativního státu, do kterého jste investovali svůj čas a energii, „vyšumí“ a vy se cítíte „potrestáni“ přehlížením a ignorací.

    To mě ale také přivedlo k eseji na téma evropských spolkových zemí Paul Michael Lützeler připomenout "Nešťastná izolace. Spisovatelé a Evropa“, ve kterém sleduje „odliv a odliv a zvraty“ diskusí až do současnosti (Ulrike Guerotová, Aleida Assmanová atd.) popisuje možné formy vlády v Evropě.

    Popis může být slabou útěchou pro bezprostřední zklamání státních protagonistů, ale nemusí úplně snížit naději na řešení v blízké či vzdálené budoucnosti. Naděje, která snad dává smysl úplně se nestáhnout a považovat osobní úsilí za marné, ale raději pokračovat (?).

    S přátelským evropským pozdravem
    peter schulze

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.