30.9.02022

5
(1)

Foto příspěvku: dítě na houpačce | © Shutterstock

dětská hřiště

Pokud se tohoto tématu chopí i Hlas Heilbronnera (30.9.2022. 26. XNUMX: XNUMX), pak dítě jistě již dávno spadlo do studny. Killian Krauth konstatuje, že „na téměř třetině ze 160 zařízení v oblasti města... byla zařízení [byla] zablokována nebo demontována.“ a srovnává dětská hřiště v Heilbronnu s velkým staveništěm.

Ach tak město přátelské k dětem má celkem 160 hřišť, z toho 125 dětských hřišť, 31 fotbalových hřišť a čtyři skateparky. To zní docela dobře, zvláště když můžete plně využít všechna tato zařízení. Když však uvážíte, že v Heilbronnu je téměř 20 000 dětí a mladých lidí, pak to celé vypadá trochu jinak.

A tak by i zde byla potřeba celková koncepce, která by zohledňovala nejen dětská a fotbalová hřiště, ale také všechna sportovní a volnočasová zařízení. Dále by mohly přibýt mateřské školy a jesličky, centra mládeže a další zařízení péče o žáky a studenty.

A možná se tím vyřeší i odvěký heilbronnský problém, totiž pořád přinášet na svět velké věci a vždy zapomínat, že je po zahajovacím ceremoniálu musíte dál bavit. Stejně jako našich údajně 160 hřišť, která se potichu a tajně rozebírají jedno za druhým.

A tak tato hřiště – bez ohledu na to, co teď pár městských radních řekne, spíše vynuceným způsobem – budou fungovat jako naše veřejná toaleta.

soutěž

Poté, co jsem si znovu pohrál s backendem tohoto weblogu a poté také aktualizoval seznamy příjemců mých zbývajících newsletterů, přišel jsem s myšlenkou malé soutěže pro všechny, kteří se buď přihlásili k odběru mého weblogu e-mailem a newsletter EUROPA-UNION Heilbronn nebo jen příjemci měsíčního dopisu od Svobodných voličů.

Prvních pět lidí, kteří se do této skupiny mohou započítat a kteří mi pošlou odpovídající e-mail, ode mne obdrží zdarma poštou knihu „Evropa je pro každého!“.

Bohužel všichni ti, kteří se přihlásili k odběru mého weblogu přes RSS nebo jednoduše dostávají mé newslettery přes sociální média, jsou nyní v nevýhodě. Předpokládám, že tato skupina lidí by dala přednost mé knize jako elektronické knize.

A tak jsem teď zvědavý, kdo se mi ozve?

káva

Trochu mě pobaví, když mi zase někdo zavolá a řekne mi, že si na mě stěžoval nějaký pán - jsou to většinou pánové. Dnes k ranní kávě, protože jsem do příspěvku napsal "někteří lidé" a jeden člověk se vlastně hned cítil oslovený.

O to větší radost jsem měl ze včerejšího příspěvku na blogu Hans Müller, na jehož čtení potřebujete alespoň hodinu, doporučili první čtenáři. Nejen Hans Müller sám se obával, že asi 50stránkové eseje budou jen stěží přečteny celé. A musím se přiznat, že jsem k tak dlouhým příspěvkům spíše skeptický. Přesto stojí za přispění Hans Müller přečíst celý. A dokud se Američané (mohou) stále dohadovat o struktuře jejich demokracie, měl by být tamní svět alespoň z poloviny v pořádku. Obávám se, že zde v Evropě – včetně Německa – se demokracie jednoduše přes noc zhroutí, aniž by předem diskutovali. Také v současnosti nevidím v Evropě žádnou stranu, která by prosazovala zachování vlastní demokracie tak vehementně jako američtí demokraté.

A všem čtenářům, kteří mají pocit, že si opět stoupli na vlastní nohy, doporučuji, aby mi napsali e-mail nebo mě prostě pozvali na šálek kávy. Nikdy sám neodpovídat na e-maily a pak si na mě vzadu jen stěžovat – z jakéhokoli důvodu – nepomůže ani jedné straně. Většinou ale pomůže, když si neobujete každou botu, která se vám povaluje.


Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 1

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 2 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl:

  • Ehm, tehdy tam nebyl žádný BOD.

    Napsali jsme to v roce 1985 na elektrickém psacím stroji.
    Macy byly od roku 1984 nedostupné, Microsoft jen produkoval odpadky, ale od roku 1987 jsme spolupracovali s Atarisem.

    • Jelikož IBM a Macintosh byly příliš drahé, psal jsem na Schneideru CPC1985 z roku 664, už to nikdo nezná. Většina se později rozhodla pro Atari a já si dopřál svůj první IBM PC.

      A proto jste v té době ještě potřebovali renomovaného nakladatele, který vás zachránil před nákupem beden s knihami. Všechno ostatní byl hobby kůň. 😉

      • Tehdy jsem se také musel pracně učit, protože stejně jako jsem hledal nakladatele, trh byl doslova zaplaven knihami SDI. A tak docela dlouho trvalo, než jsem se znovu pustil do knižního projektu. 🙂