Hlavní foto: Zemský parlament ve Stuttgartu
Obsah
Nzimbu
Odešel se mnou opravdu pohodový den Angelo Benguinová píseň "Nzimbu - Janela Aberta", která byla také živě prezentována v angolské televizi.
Angelo Bengui je dlouholetým předsedou německo-africké asociace v Heilbronnu. A když nebude v Angole, můžete ho vidět naživo u stolu štamgastů našeho klubu v Heilbronnu.
A pokud se vám ta hudba líbí, stále to můžete udělat tady na mém blogu stáhnout zdarma.
káva
Sedím si tedy pohodlně na gauči s kafem a koukám, jestli se vrabci přijdou najíst. Ticho v domě, které nechci ukončit nasazením LP desky. Jen klávesnice může vydávat nějaký hluk, protože vím, že s klávesnicí stále zacházím jako se svým prvním psacím strojem, kde jste museli opravdu stisknout klávesu, abyste dostali písmeno na papír – teď se tomu říká „stisknout.“ a dívat se „jen“ WYSIWYG". Řekněte někomu jinému, že svět je čím dál jednodušší.
Sotva dva metry odtud je hromada zkoušek a už jen díky jeho přítomnosti si uvědomuji, že mám tento víkend ještě hodně práce.
Až se zbytek domu probudí, jsem si jistý, že zjistím všechny další zajímavé a vzrušující věci, které bych mohl dělat. A tak si ušetřím starosti s prohlížením kalendáře a nechám se jen překvapit.
Novoroční recepce
Včerejší novoroční přijetí evropských asociací ve stuttgartském zemském parlamentu bylo velmi potěšující. Bylo příjemné potkat tolik kolegů z celého Bádenska-Württemberska a vyměňovat si s nimi nápady v uvolněné atmosféře. Zvláště mě potěšilo, že naše delegace z Heilbronnu byla dobře zastoupena v zemském parlamentu se 15 účastníky. A tak není divu, že jsme se právě dnes vrátili ze Stuttgartu.
Stuttgartský zemský parlament jako budova se mi velmi líbí a byl bych proto rád, kdyby se náš zemský sněm jako celek opět vešel do tohoto. Kolem budovy státního parlamentu je ale stále více budov, které zpřístupňují pokoje bezpočtu lidí, kteří tam pracují. A tak budova našeho státního parlamentu je nyní vlastně jen podvod – právě naopak.
Poznámka na okraj: ve foyer zemského parlamentu už léta stojí pár černých kožených křesel a vypadají docela dobře. Využil jsem klidu před začátkem novoroční recepce a posadil se tam. Moje velmi bolestné zjištění je, že židle by měly být i na sezení a ne jen na koukání — ok, pokud máš kolem metru, tak tyhle židle taky padnou, ale nejsou vhodné pro napůl založeného člověka.
Což mě opět přesvědčilo, že se na věci nemá dívat zvenčí, ale podle obsahu nebo funkce.
