5.6.02022

Pláž Newport | © Bettina Kümmerle

Osada

Včera mi bylo umožněno vidět Hamleta jako operní představení. Přiznám se, že jsem do té doby nevěděl, že nějaká odpovídající opera vůbec existuje. Ale kdybych o tom přemýšlel předem, jistě by mi přišlo nezvyklé, že by tak populární hra, která se hraje už dobrých 400 let, nebyla dostupná i jako opera.

A tak jsem se mohl včera dozvědět, že vedle opery Hamlet v podání Metropolitní opery, která z Brett Dean premiéru v Austrálii v roce 2017, existují i ​​další opery. Že se Metropolitní opera rozhodla pro verzi Brett Dean rozhodnuto může posloužit jako náznak toho, že proměnit tuto hru v operu je nejen velmi obtížné, ale také že je Brett Dean byl zatím asi nejlepší.

V každém případě si hudba nejenže musela zvyknout, ale také určitě vyzvala zpěváky. Dirigent Nicholas Carter naznačil v rozhovoru, že to pro něj byla také výzva, kterou zpětně rád přijal.

Během představení jsem mohl jen obdivovat zpěváky, jak sladili text a hudbu a zároveň předvedli ještě více gest a pohybu, než je v operách obvyklé. Ty se mi líbily Brenda Rae nejlépe jako Ofélie. Myslím, že integrace Rosencrantze a Guildensterna do skladby byla méně úspěšná - ale s tím ti dva zpěváci nic nezmůžou - a ani jedna nebo druhá groteska nekoná Hamlet jako materiál.

Charakteristický pro operu byl rozhovor čtyř postarších dam po operním představení, který jsem mohl přeslechnout. Poté, co všichni operu vychválili do nebes, se nejstarší najednou zeptala svých přátel: "A líbilo se ti to celé?"

neznámé území

S velkým údivem jsem dnes četl, že i domněle zainteresovaní spoluobčané nyní řadí informační technologie mezi základní znalosti pro budoucí generace a de facto tak dělají z „nového žvatlání země“ obvyklých ničitelů Německa, Evropy a demokracie dobrou formu. Samostatné jednání a myšlení se stává čím dál nepopulárnější — úplně stačí, když můžete zamávat jakýmikoli certifikáty a tituly, a už vůbec nezáleží na tom, zda jste je skutečně získali.

A tak je to u nás s informačními technologiemi, jako tomu bylo tehdy s demokracií v Meklenbursku. Rád v tomto ohledu cituji – ne, ne Otto von Bismarck, ale sociální demokraté Franz Starosson, který svým prohlášením v zemském sněmu ve Schwerinu "I v Meklenbursku konečně zvítězí demokracie, zde v zemi, kde se říkalo, že vše přijde o 500 let později.“ celá věc před více než 100 lety a – z dnešního pohledu – shrnula pro celou naši zemi. Otto von Bismarck z těch 500 let udělal politicky korektních 50 let a ukázal tak, že už tehdy své spoluobčany znal lépe, protože „50 let za dobou“ u nás docela dobře funguje i dnes – alespoň co se informačních technologií týče.

Byl jsem jistě všechno, jen ne dobrý, pilný nebo alespoň příjemný student, ale i já jsem si na konci 1970. let musel uvědomit, že bez informačních technologií by můj život nebyl možný. A tak jsem se v dobrém i zlém zúčastnila počítačového kurzu ve škole. Školním počítačem byl tehdy – nedivil bych se, kdyby tomu tak bylo i dnes – Wang velikosti stolu s 64k RAM. A pokud jste měli dobrý vztah s učitelem, mohli jste si vytisknout počítačový kód, který jste sami napsali, což byla v té době naprostá nutnost, alespoň pro normálnější lidi.

A moje tehdejší obavy byly bohužel správné, protože nejpozději do 1990. let se žádný napůl produktivní člověk v pracovním světě neobešel bez základních znalostí informačních technologií. Nevyhnutelně to vedlo k vytvoření zcela nového typu zaměstnanců v naší společnosti, těch, kteří mohli strávit celý pracovní život, aniž by alespoň někdy znali rozdíl mezi faxem, kopírkou nebo dokonce skartovačkou, nemluvě o programování nebo používání jiných nástrojů. — Neakceptuji solitaire od Microsoftu nebo střílečku Moorhuhn, i když byly důvodem, proč jeden nebo druhý šéf nebo vedoucí oddělení musel mít na stole vždy nejnovější počítač.

A přinejmenším od té doby, co se rozneslo, že internet můžete využít i na Facebook, YouPorn nebo k plánování nadcházející dovolené, se u nás stalo běžnou praxí, že minimálně každý „kancelář“ — černá plíseň — musí mít na svém PC stůl . Mimochodem, u nás to tak bylo už před 20 lety!

Abych se tedy vrátil na začátek, absolutně nechápu, když lidé propagují, že informační technologie jsou novým územím nebo že se musí stát součástí základních znalostí budoucích generací. Jsem přesvědčen, že kdo dnes neumí databázi sám naprogramovat nebo ji alespoň zprovoznit, nemá v našich úřadech místo a měl by být co nejdříve propuštěn!


narozeniny dne

Pancho Villa

Tento weblog můžete podpořit na Patreonu!

2 myšlenky na „5.6.02022"

  1. Nemohl jsem se dívat na Hamleta – v sobotu jsem byl na jiných akcích. Tuto operu neznám - ale využiji příští příležitosti a uvidím ji. Pro zpěváky je to určitě výzva – je tu spousta nové hudby.

    Vaše krátká recenze mi přišla dobrá a také zábavná. The Met vyzývá sebe a své publikum jednou nebo dvakrát za sezónu – to je velmi důležité a také odvážné, protože jsou velmi závislí na soukromých sponzorech. Jsem velmi vděčný za The Met at the Movies a půjdu, kdykoli to můj rozvrh dovolí! Celou inscenaci, rozhovory atd. považuji za obrovské obohacení pro operní svět.

    Velmi rád bych si s vámi popovídal o všem, co Bůh a svět – v dnešní době je spousta témat, na která by bylo dobré slyšet váš odborný názor.
    Nancy

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.