Foto příspěvku: Mostar | © Pixabay
Dnešní dohodu EU-27 o opětovném potvrzení perspektivy přistoupení pro země západního Balkánu je třeba přivítat, protože má tři důležitá hlavní poselství: Za prvé, neexistuje žádné přistoupení se slevou. Každý kandidát na přistoupení musí sám za sebe splnit přístupová kritéria. Zadruhé se EU sama musí stát vnímavou. Dnes to není, stačí si vzpomenout na počet eurokomisařů nebo pravidlo jednomyslnosti v zahraniční a bezpečnostní politice. Za třetí, EU se konečně ujímá úkolu reagovat na masivní vliv Ruska, Číny, Turecka a dalších států na toto otevřené křídlo Evropské unie. Čím déle bude EU držet západní Balkán v nevědomosti o svých vyhlídkách, tím snazší bude pro odpůrce jednotné a silné EU, jako je Rusko a Čína, využít západní Balkán jako nástroj proti EU.
Je správné, že EU nestanovila pevné datum přistoupení, protože přistoupení se nikdy nesmí stát automatickým, ale musí EU přinést konkrétní přidanou hodnotu. Reálně v příštích 10 letech nedojde k žádnému rozšíření EU. O to důležitější jsou však mezikroky, jako je účast zemí západního Balkánu na vnitřním trhu EU nebo intenzivnější spolupráce v boji proti organizovanému zločinu.
Vyhlídka na přistoupení není sama o sobě cílem ani všelékem, ale je ústřední pákou politické, hospodářské a sociální stabilizace států západního Balkánu, které již tvoří ostrov zcela obklopený EU. Dlouhodobá stabilizace a postupná integrace tohoto regionu do EU je proto v nejlepším zájmu EU jako celku. To se však může podařit pouze tehdy, pokud EU sama reformuje své vlastní struktury a rozhodovací procesy. Klíčová slova jako zeštíhlení Komise EU, úprava váhy hlasů v Radě a rozdělení křesel v EP naznačují, jak složitá tato výzva bude. I z tohoto důvodu by EU měla využít současnou budoucí konferenci k přípravě půdy pro budoucí ústavní úmluvu EU, která by měla stanovit rozhodující kurz pro EU budoucnosti.
