Vybraná fotografie: Dívka na propasti | © Shutterstock
Po úspěšné schůzce v hotelu v Heilbronnu v předvečer celodenní akce jsme my, kteří jsme tam zůstali přes noc, a další účastníci setkání chtěli popíjet v hotelovém baru.
Bylo to přeplněné, tak jsem se zeptal, proč byla polovina baru uzavřena? Zřejmá odpověď byla, že neměli personál na celý bar. Během rychlé prohlídky jsem našel tři účastníky konference, kteří byli schopni získat místo, pak mi zavolali, že další účastníci konference našli místo v restauraci. Další zkoušeli štěstí ve městě nebo šli rovnou do svých pokojů.
Velmi zdvořilá obsluha v restauraci dala všem zbývajícím hostům místo v restauraci a po jídle nás informovala, že budeme mít stále místo v baru a že v případě potřeby nám otevře uzavřenou část.
Sebevědomě jsme vyjeli do desátého patra a vmáčkli jsme se na pár volných míst. Ale jak nás bylo čím dál víc, začal jsem být trochu frustrovaný a najednou nám bylo dovoleno přestěhovat se do ohraničené části baru.
Ve třetině této ohraničené části se překvapivě konala soukromá párty lepších lidí z Heilbronnu. Ještě jsem to musel řešit s těmito VIP, protože vůbec nesouhlasili s tím, že jim rušíme klid.
Nakonec jsme my hoteloví hosté našli své místo v baru a mohli zakončit večer v polovině. Pohostinnost v Heilbronnu byla lepší!
Teď ležím uprostřed noci bez spánku v hotelové posteli v Heilbronnu a přemýšlím, proč si to pořád dělám?
Jedna myšlenka na „propasti"
Někdy se musí plakat s vlky. Jen hlasitěji. 😉