Adventní období 2021

Jsem si jistý, že vám neřeknu nic nového, když vám řeknu, že jsme ve velmi těžkých vodách. Ale možná pro vás bude novinka, když vám řeknu, že je to tak i z pohledu vojáka. Opět to rozhodně nezní moc optimisticky ani tomu nejmírumilovnějšímu člověku a není.

Toto uvědomění mě netěší, a to je právě případ mého sedmnáctého vánočního dopisu a po 1990. letech v Bosně a Hercegovině První adventní pochody totalitních režimů v Německu v roce 2014, již potřetí zásadně pochybující o adventním čase a myšlence, která za ním stojí. Pozůstatky adventu a Vánoc samotných najdete v Evropě pravděpodobně jen v málokterém bytě. Křesťanství, osvícenství, evropská myšlenka a pravděpodobně i samotná demokracie již nejsou těmi otřesnými pojmy jako kdysi. Pověrčivost, nepřátelství k vědě a totalitní ideje jsou u nás stále módnější a mají dopad na naše soužití.

Teď se ani nehádáme o tom, jak pandemii uchopit, hádáme se o to, jestli vůbec nějaká existuje. Vytahujeme se na ty nejmenší maličkosti a zakousneme se do stále populárních „genderových hvězd“, jen abychom se vyhnuli řešení skutečných problémů našeho světa. Nedávno naši federální politici dokonce napsali letitý federalistický požadavek na půl cesty do koaličních papírů, aby brzy poté mohli říci: "Za tuto situaci nemůžeme, posledních 80 let jsme nezaspali."

Opravdu špatné na tom není to, že my Evropané se již neshodneme na našich vlastních hodnotách, ideách, smlouvách a zákonech – dokonce ani v rámci Spolkové republiky Německo – ani to, že je příliš mnoho lidí již vůbec nezná (chce ) , ale že my Evropané už nehrajeme vůbec žádnou roli, pokud jde o skutečné problémy tohoto světa.

Ani klima, ani světová ekonomika, ani demokracie nezachrání v Evropě ani Evropou. Nás Evropany bude zajímat zbytek světa (přes 90 procent!), dokud budeme považováni za užitečnou poslední možnost pro nejchudší z chudých. Právě teď, právě teď, statisíce dobře vycvičených, dobře vycvičených, dobře vyzbrojených a dobře vybavených ruských vojáků jsou nebo jsou rozmístěny na východní hranici EU, a my mezitím požadujeme ploty z ostnatého drátu proti polovině - vyhladovělí migranti. Hezčí obrázek o stavu Evropy dnes nelze nakreslit – a měli bychom být všichni rádi, že o blahobytu a bídě Evropy se již dávno rozhodlo ve Washingtonu a Pekingu.

Zábavné na tom není to, že by tu vlastně ještě byli lidé, kteří sní o velmocenské Evropě, ale to, že my Evropané si vždy musíme nejprve ujasnit, kdo smí na něčem zbohatnout a – zejména – kdo ne, než o tom začneme vůbec přemýšlet. řešení problémů. ZÁVISŤ je pravděpodobně jediná hodnota, kterou máme všichni společnou, ta, která stále drží Evropu pohromadě – Evropa, jednotná v závisti.

Protože teď předpokládám, že už to sám nezažiju, že se my Evropané staneme motorem lepšího světa, ale docela optimisticky, že nás zase zachrání Američané, můžu se těm lidem bez výčitek svědomí věnovat. lpěte stejně jako vy i nadále k naší evropské myšlence a tím i k hodnotám, které jsou stále absolutně platné a jednou zvítězí ku prospěchu všech - jen to bude zase o něco déle trvat.

„Neexistují žádné ideální Vánoce; pouze jedny Vánoce, které se rozhodnete udělat jako odraz vašich hodnot, tužeb, náklonností, tradic.“

Bill McKibben, Hundred Dollar Holiday: Případ pro radostnější Vánoce