Z mého mládí

5
(2)

Foto příspěvku: přemítající žena | © Pixabay

Dnes mám zase chuť a čtení poezie je na pořadu dne. Přemýšlím, jestli by nebyla vhodná příležitost zarecitovat pár krátkých básniček jako rádce čtení.

Napadá mě přitom báseň z vlastního mládí, která obecně Samuel Taylor Coleridge připisoval tomu, aniž bych pro to, alespoň pokud vím, poskytl jakýkoli důkaz.

Přesto je to velmi krásná a také nadčasová báseň.

Co kdybys spal?

Co kdybys spal?

A co když se vám ve spánku zdálo?

A co kdybys ve svém snu šel do nebe

a tam utrhl zvláštní a krásný květ?

A co když, až se probudíš, 

měl jsi květinu v ruce?

Ach, co než?

„Nečteme a nepíšeme poezii, protože je to roztomilé. Čteme a píšeme poezii, protože jsme členy lidské rasy. A lidská rasa je plná vášně. A medicína, právo, obchod, inženýrství, to jsou ušlechtilé cíle a nezbytné k udržení života. Ale poezie, krása, romantika, láska, to je to, pro co zůstáváme naživu."

Robin Williams jako John Keating ve Společnosti mrtvých básníků (1989)

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 2

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 13 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX