Z mého mládí

Foto příspěvku: přemítající žena | © Pixabay

Dnes mám zase chuť a čtení poezie je na pořadu dne. Přemýšlím, jestli by nebyla vhodná příležitost zarecitovat pár krátkých básniček jako rádce čtení.

Napadá mě přitom báseň z vlastního mládí, která obecně Samuel Taylor Coleridge připisoval tomu, aniž bych pro to, alespoň pokud vím, poskytl jakýkoli důkaz.

Přesto je to velmi krásná a také nadčasová báseň.


Co kdybys spal?

Co kdybys spal?

A co když se vám ve spánku zdálo?

A co kdybys ve svém snu šel do nebe

a tam utrhl zvláštní a krásný květ?

A co když, až se probudíš, 

měl jsi květinu v ruce?

Ach, co než?


#báseň #poezie

„Nečteme a nepíšeme poezii, protože je to roztomilé. Čteme a píšeme poezii, protože jsme členy lidské rasy. A lidská rasa je plná vášně. A medicína, právo, obchod, inženýrství, to jsou ušlechtilé cíle a nezbytné k udržení života. Ale poezie, krása, romantika, láska, to je to, pro co zůstáváme naživu."

Robin Williams jako John Keating ve Společnosti mrtvých básníků (1989)