Vybraná fotografie: Vinice Heilbronn
Dnes nechci psát o Heilbronnu, i když by to bylo zřejmé, ale na rozdíl od toho, co říká radnice a její soudní reportéři, naše město není středem světa, ale spíše evropským, plynulým přechodem osvětlení. podmínky na začátku a na konci dne v noci.
Dodnes si to pamatujeme, jak to mají ostřílení politici rádi Walter Hallstein, Jacques Delors nebo Jean-Claude Juncker když předsedové Komise řídili Evropu tím, co bylo vždy divokými vodami. Pamatujeme si také, jak evropské pravicové kruhy v roce 2019 doslova dosadily k moci profesionální političku, která svou nekompetentnost prokázala již ve dvou ministerských funkcích, a to Ursula von der Leyen. My Němci, zcela nacionalističtí, jsme byli rádi, že jsme je mohli deportovat do Evropy („velice chváleni“). Věrni heslu z dávných dob: „Máš-li dědu, pošli ho do Evropy!“ A tam von der Leyen nyní cvičí jako Evropan Hindenburg. Určitě si to také pamatujeme, konkrétně jako rok 1933 Paul von Hindenburg, který dnes jeden má Joe Biden by člověk vypadal jako mladík Adolf Hitler vydláždil cestu.
Základy tohoto evropského manévru k převzetí moci byly položeny již v roce 1974. Od mužů jako Winston Churchill a Charles de Gaulle změkčily, národní kruhy v rozporu se všemi dohodami a smlouvami vytvořily Evropskou radu nikoli proto, aby Evropu posunuly dále vpřed, ale pouze proto, aby zajistily vliv a udržení moci pro kruhy, které byly nyní znovu ustaveny - renacionalizace Evropy tak měla začalo.
Možná si tehdy někteří lidé ještě mysleli, že renacionalizace („Evropa otců“) zůstane zachována, protože na jedné straně jsme se poučili z historie a na druhé straně antidemokratické síly v Evropě byly zvládnutelná menšina.
Mezitím se však poměr sil zjevně opět posunul „doprava“ směrem k antidemokracii. Nemyslím to proto, že my Evropané nejsme demokraté, ale spíše proto, že jsme byli tlačeni a taháni zavedenými kruhy, přičemž cestu z demokracie nám dláždili neschopní demokratičtí profesionální politici, kteří myslí jen na sebe a na sebe.
Lidé jako Donald Trump a Victor Orban Nyní mají kultovní status a mohou si dělat, co chtějí, stejně jako příliš mnoho starostů po celé zemi. A i zde mohou profesionální politici uniknout všemu, bez ohledu na to, co se děje, od obchodů s maskami po Cum-Ex nebo dokonce rozprodání celé naší infrastruktury.
A ti politici, kteří ve skutečnosti stále bojují a chtějí zachránit naši demokracii a Evropu, se prostě topí v mediální záplavě demokracie a mlácení Evropy, které provádějí slavné osobnosti jako jedna Sarah Wagenknechtová, Alice Weidelová, Markus Soder nebo Bernd Höcke je tvarován a ovládán.
Změna v noc přijde – stejně jako pro nás za pár let přijde svítání (poznámka: pokud chcete být opravdu zoufalí, vždy potřebujete jiskřičku naděje!) – s předsednictvím Rady, které začalo včera Viktor Orbans, který je zcela otevřený Vladimír Putin je pod dekou.
Příští týden bude Marine Le Pen fandit, Geert Wilders už se usmívá a Giorgia Meloni již dlouho kuje nové sekery. Poprvé od roku 1990 se východoevropská zóna cítí skutečně pochopena a stále otevřeněji vyjadřuje to, co si až příliš mnoho z nás myslí, totiž že si za svou hloupost, lenost a nevědomost mohou sami Židé – ok, a málo uprchlíků.
My Evropané jsme se vždy učili z vlastní historie! Zítra padne Ukrajina a pozítří celý svět!
...
Friedrich Gottlieb Klopstock z „Budoucnosti“ (1798)
Ale zůstává pro nás hrozný a my jen vidíme
Dolů do hrobu, i když je dokonalý jako my
Vede z pokrývek noci
V zemi vědění!
...
2 myšlenky na „soumrak"
Zatímco někteří oslavují plytkou politiku zábavy a „Judská lidová fronta“ se nemilosrdně dohaduje s „Lidovou frontou Judeje“, temná strana síly přebírá vládu (v Heilbronnu je to Černá strana). Zdá se, že to skoro nikoho nezajímá. Zábavní feťáci postrádají vzdělání, každá „lidová fronta“ vidí jen své vlastní sinekury. Málokdo myslí dál než na špičku vlastního nosu. Strategické myšlení? Žádný. Alespoň z té světlé stránky, která nakonec tak světlá není. Hlavní věc je, že vše je hezké, pohodlné, útulné a povrchně užitečné. Máte-li pochybnosti, odkazujte na údajné/podezřelé chyby ostatních. Je mi jedno, zda pan Strauss v 50./60./70./80. letech minulého tisíciletí řekl něco pochybného a jednal ještě pochybněji. Muž je mrtvý Pro někoho je vhodný pouze jako přítel nebo nepřítel, který přehlíží to podstatné.
O tom, zda se lze „poučit z historie“, je zbytečné diskutovat. Málokdo to zajímá. Každá strana moci může použít minulost jako případovou studii. Mechanismy propagandy (alias public relations nebo public relations) samozřejmě zná každý.
Zůstává naděje a někdy existující snaha o (eticky) dobrý život. Ale i to je jen naděje. Naděje na pochopení, na dobré činy od ostatních.
Díky za intelektuální podnět, Heinrichu.
Pochybuji, že se někdo něco naučil z historie!
Ne ten nechutný FJ Strauss V 50. letech pronesl slavnou větu „Kdo znovu zvedne zbraň, spadne“ a poté jako ministr obrany prosadil obnovené přezbrojení Spolkové republiky Německo? Scénáristu nacistického agitačního filmu „Věčný Žid“ přivedl do své služby jako poradce... Z historie se nic nedozvěděl.