model demokracie

Foto příspěvku: Občan | © Athena ve společnosti Pexels

Na konci své knihy Walden uvádí rok 1854 Henry David Thoreau otázka, "je demokracie, jak ji známe, posledním možným zlepšením ve vládě?"

Bohužel se na tuto otázku, zejména v těch částech světa, kde občanům často stékají čuně po tvářích, stále častěji odpovídá záporně a vzápětí se znovu do hry vkládají zcela zastaralé formy vlády. Konzervativní politici, kteří vždy předstírali, že mají k lidem alespoň sluch, už nějakou dobu tvrdí, že jsou ve skutečnosti císařovými vnuky a pak hned von Charlemagne být nebo si v kanceláři pověsí nadrozměrné obrázky královen.

Stále více Němců zjišťuje, a nyní opět zcela veřejně, že bývalé diktatury, ať už nacistické Německo nebo dokonce NDR, vlastně nebyly tak špatné. Naše současná demokracie má bezesporu problém.

I když sám nevím, jaké vládní modely budou na trhu za pár tisíc let, zůstávám pevně přesvědčen, že lidové pravidlo bude stále patřit mezi nejúspěšnější modely alespoň tehdy. A není pochyb o tom, že demokracie ve všech jejích projevech - socialistické nebo kontrolované modely stranou, protože se za demokracii pouze převlékají - je v současné době na celém světě nejmodernější!

Ale jak vidíme, všechny demokracie, ať už ve Švýcarsku, USA, Spojeném království, Francii, Itálii, Japonsku nebo naše, mají své vlastní problémy, se kterými se musí potýkat. Jedním z těchto problémů je, že stále více občanů předpokládá, že demokracii nevládnou lidé. Další je, že někteří občané si ani nechtějí vládnout sami, ale netrpělivě čekají, až jim pochod někdo vyfoukne. Za třetí, totiž mnozí občané si pomalu, ale jistě uvědomují, že (dobré) vládnutí má něco společného i s prací. Čímž pak docházejí k závěru, že demokracie pro ně není tak důležitá, aby se s ní zabývali formou vlastní práce – alespoň dokud jim po tvářích běhá zmíněný šmejd. Poslední problém je pravděpodobně tak starý, že se o něm mluvilo již v Bibli.

A tak není divu, že modely zastupitelské demokracie byly vyvinuty a zvoleny jako forma vlády velmi brzy, stejně jako naše vlastní demokracie.

Sám jsem byl desítky let zastáncem zastupitelské demokracie, protože ze všech forem demokracie nejlépe dokázala pokrýt velikost a složitost našeho státu a také dostala docela dobře pod kontrolu třetí zmíněný problém.

Mezitím však musím konstatovat, že naše zastupitelská demokracie už není v očích mnoha občanů vnímána tak pozitivně, pravděpodobně proto, že stále více pochybují, zda jsou oni sami ještě zastupováni svými zastupiteli.

Je mi stále jasnější, že největším nepřítelem zastupitelské demokracie je lidská arogance, která ovlivňuje většinu z nás. A tak se v Německu za posledních dvě stě let vlastně změnila jedna věc, totiž že z desítek německých princů se nyní staly tisíce malých německých princů, kteří stejně jako jejich předchůdci lpí na svých trůnech a jsou spokojeni sami se sebou.

Tento obrovský problém by se dal vyřešit pouze obecným termínovým limitem, ale to by vyžadovalo revoluci v Německu, která by zcela zastínila tu z roku 1848 – což je v Německu naprosto nemyslitelné.

A i kdyby existoval nějaký termínový limit, asi by to dnešní době už neodpovídalo, protože svět jde rychleji, než bychom si všichni rádi připustili.

Proto docházím k závěru, že bychom měli zcela opustit zastupitelský model demokracie a přejít na přímou demokracii.

My Němci volíme své kancléře a premiéry každé čtyři roky. A protože němečtí ministři už nejsou dobrými státními úředníky, tak i oni. Příslušný předseda vlády pak sestaví svou vlastní vládu.

Parlamenty se ruší a bývalé vědecké služby se místo nich rozšiřují na „rozhodovací agentury“. Všechny jsou tvořeny státními zaměstnanci, kteří mají IQ alespoň 130 a vysokoškolské vzdělání a musí složit příslušnou přijímací zkoušku; výsledky budou zveřejněny.

My Němci přebíráme celý zákonodárný sbor, přičemž vlády si nadále zachovávají zákonodárnou iniciativu, ale iniciativu nás občanů dále posilujeme. Všechny návrhy zákonů připravuje nebo upravuje příslušný rozhodovací orgán a předkládá je panovníkovi - tedy nám - k rozhodnutí zcela neutrálně. Tato neutralita je povýšena na „reason of state“ a úředník, který ji nedodrží, je okamžitě propuštěn.

Všechny legislativní iniciativy a návrhy rozhodnutí jsou zveřejňovány a v zásadě předkládány k obecné diskusi po dobu nejméně čtyř týdnů, než o nich příslušní němečtí občané rozhodnou většinou.

V dnešní době, kdy máme internet a dokonce i první nástroje umělé inteligence, již není pro německého občana společenským ani technologickým problémem číst účty, v případě potřeby si zjistit více a později se sám rozhodnout, zda může – nemusí.

Budoucí čtyřdenní týden zve občany, aby se celý den věnovali politice a nakonec se stali zoon politikon.

---

"Kdybychom byli ponecháni pouze na ukecaném důvtipu zákonodárců v Kongresu pro naše vedení, nekorigovaní sezónními zkušenostmi a účinnými stížnostmi lidí, Amerika by si již neudržela své postavení mezi národy."

Henry David Thoreau, Walden (2020 [1854]: 336)