Německý knižní systém

Přidat fotku: Knihy | © Shutterstock

V Německu se během desetiletí upevnily struktury, které se znovu a znovu a z různých stran snažily rozbít, aby naše společnost měla šanci na samostatný další rozvoj a nebyla závislá pouze na vnějších impulsech.

Výrazný příklad, totiž odstranění rigidity mezi bankami, pojišťovnami a průmyslovými podniky, byl v 1990. letech spojován s pojmem „Deutschland AG“. V konečném důsledku to však byly pravděpodobně vnější faktory, které zde vnesly do hry trochu pohybu.

Mezi další takové struktury, které existují dodnes, jsou přinejmenším zaostalé, ale v každém případě pro nás občany velmi drahé, patří lékárny, „kulturní scéna“ a obchod s knihami.

Všechna tato uvázlá a pro část naší společnosti velmi lukrativní „spojení“ lze pravděpodobně rozbít pouze zvenčí naší komunity a modernizovat ve prospěch všech.

Dnešní blogový příspěvek je o jedné z těchto inkrustací, o té, která se usadila kolem našich knih. Popisuji své zkušenosti, které jsem měl od dokončení mé první knihy v roce 2019.

Odpovídající německý příběh je, že Amazon a další ničí obchod s knihami.

Já tvrdím opak, totiž že se Amazon v současné době stará o to, aby v Německu stále existovalo něco jako nezávislý obchod s knihami a také o to, abychom i nadále měli možnost poznat co nejvíce knih a také si je kupovat — chci ze čtení zde nemluvte.

vydavatelů

Nejpozději, když dokončíte svou první knihu, vyvstává otázka nakladatele. Alespoň se často proslýchá, že jako autor potřebujete něco jako nakladatele.

Proto jsem i při psaní své knihy neustále přemýšlel, jakého nakladatele bych pro svou knihu chtěl mít. I jiní autoři mě opakovaně ujistili, jak je důležité mít nejen nakladatele, ale pokud možno i co nejlepšího.

Od začátku mě ohromilo, že někteří velmi známí specializovaní autoři distribuují své knihy jako PDF v odborném světě, vystupují jako vlastní vydavatelé nebo své knihy rovnou vydávají přes Amazon.

U své první knihy jsem však měl na mysli něco většího a věřil jsem, že Europa-Verlag, která byla při svém založení spojena s naším evropským hnutím, bude přesně tím správným vydavatelem. A tak se stalo, že jsem nabídl svou knihu tomuto nakladatelství.

Dokud jsem svou knihu nakonec nevydal sám, měl jsem možnost poznat tři druhy vydávání.

Neprofesionálové

Protože je každý rok nespočet nových autorů a myriády z nich oslovují vydavatele s nadějí, je velmi běžné, že se obracejí na vydavatele, kteří od nich ani nedostanou odpověď – bez ohledu na to, jak moc se snaží.

Tvrdím, že jde o drtivou většinu německých vydavatelů a velmi dobře to ukazuje, jak přesycený je náš vydavatelský průmysl.

I jako čestný předseda klubu odpovídám na dotazy – i když je mi odesílatel vysoce podezřelý. Má to něco společného se slušností a profesionalitou.

Je zřejmé, že tito vydavatelé již nemusejí odpovídat na dotazy sami. Silně mám podezření, že tito vydavatelé žijí v systému bez velkého úsilí a jsou jím prostě udržováni při životě.

Profesionálové

Když od mého „vytouženého nakladatele“ nic nepřišlo, provedl jsem další průzkum a zjistil jsem, že každý nakladatel má své preference a v závislosti na tématu nebo typu knihy byste měli svá díla nabízet příslušnému nakladatelství.

Někteří profesionální autoři mi kytičkou dávají najevo, že si tato nakladatelství své autory aktivně vybírají, ale to mi nezabránilo v tom, abych se sám chopil iniciativy.

Ve skutečnosti jsou někteří z těchto nakladatelů tak profesionální, že vědí ještě předtím, než si rukopis přečtou, že nesplňuje jejich vlastní standardy kvality. I já smekám klobouk před takovou profesionalitou a jsem rád, že jsem dostal alespoň jedno odmítnutí. Každopádně i tito vydavatelé vědí, co je dobrá forma a slušnost.

Ti velmi aktivní

Předpokládám, že se jedná o malou menšinu. Tito nakladatelé si pravděpodobně myslí, že každý rukopis je dobrý – včetně mého – a stále tu a tam vidí malé zlepšení. Pak ale většinou chtějí od autora až 20 000 eur předem na začátek „úspěšné“ spolupráce, aby si dokázali zajistit společný úspěch. Moje velmi osobní doporučení: můžete to udělat, ale nemusíte.

Knihkupectví

Téměř všichni jsme někdy byli v knihkupectví a mnozí z nás si tam možná i koupili knihu. Protože knihkupectví byla přinejmenším kdysi úžasným, fascinujícím světem bez hranic – také zde v Německu.

Už mám na blogu o tom příspěvky z pohledu zákazníka (např.knihkupectví"Nebo"nákup knihy") psaný. Mezitím je pro mě ale čím dál těžší rozlišit drogerii a knihkupectví.

To, co je z pohledu zákazníka čím dál znepokojivější, již z pohledu autora nabývá kafkovských rysů. A opět ne, není to Amazon, kdo ničí naše knihkupectví!

Knihkupectví potřebuje především dobrého knihkupce – důraz je zde kladen na knihu – a hned poté skupinu kupujících, kteří nejen oceňují dobré knihy, ale také oceňují prostředí a odbornost knihkupectví.

Pokud nyní vezmete v úvahu i běžný rádius pohybu nás lidí a víte, kdo kupuje dobré knihy, musíte předpokládat, že samostatné knihkupectví si budou moci dovolit pouze univerzitní města nad 500 000 obyvatel. Ve všech ostatních městech přebírají trh diskonty – některé dokonce s trochou knihkupectví. Zbytek pokrývají obchody se starožitnostmi, které vycházejí vstříc obvyklým lovcům výhodných nabídek a občasným milovníkům knih i turistům ve větších městech, kteří potřebují zabít čas.

Ale zpět k autorovi, který chce svou knihu prodat. To je v Německu více než regulováno. Kupující by si měl být vědom pevných cen knih. Ale všeho ostatního si všimnete asi jen tehdy, když budete chtít prodávat vlastní knihy.

buchhandel.de

Všechno začíná dobře napoprvé. Zakoupíte si číslo ISBN pro svou knihu. Pak jste upozorněni, že svou knihu musíte nejen uložit do Německé národní knihovny a měli byste ji uložit v příslušné státní knihovně, ale že by bylo dobré, kdybyste si knihu za poplatek zaregistrovali také na buchhandel.de a to „předplatné“ každý rok za poplatek obnovované.

Do té doby jde všechno velmi dobře a lidé jsou také rádi, když je v nich vidět jejich vlastní práce odpovídající databázi může být viděn.

velkoobchodník

Pravděpodobně nevíte, že v Německu jsou asi tři velkoobchodníci, kteří dominují knižnímu obchodu, protože knihy skladují centrálně a zásobují knihkupectví odtud.

Nejen, že určují, jaké knihy jsou dostupné ve většině knihkupectví, ale také které knihy lze nalézt v online vyhledávání příslušných knihkupectví.

A každý, kdo si myslí, že používá výše zmíněnou databázi, se velmi mýlí. Velkoobchody mají své databáze a tím už regulují, jaké knihy se vůbec dají sehnat.

A jak už to v drogeriích a jiných tržnicích bývá, pravděpodobně také regulují, které knihy jsou kde v knihkupectvích k dostání.

Pokud někdo chce vědět, zda místní knihkupec na takového velkoobchodníka spoléhá, ​​nezbývá, než se v „online vyhledávání“ podívat po konkrétních knihách, jejichž absence u některého z velkoobchodů dobře svědčí.

Tito knihkupci pak velmi neradi, pokud vůbec, přijímají knihy například od samonakladatelů na zakázku ve svých knihkupectvích. A pravděpodobně budou také velmi omezeni v dalším rozvoji vlastního knihkupectví.

A pokud se jako autor na volné noze spíše pokusíte dostat se do těchto knihkupectví rovnou přes velkoobchod, tak hodně štěstí - alespoň já jsem se nechal odbýt jeden za druhým.

Tato knihkupectví založená na velkoobchodech mi čím dál tím více připadají jako mnohé „pobočky Knack & Back“, které musí jen ohřát a rozdávat rohlíky.

knižní řetězy

Ty jsou dobře známé a každý kupující knihy bude mít také své vlastní specifické preference.

Jako prodejce knih jsem zase zažil tři typy knižních řetězců. První druh měl automaticky mou knihu v online sortimentu – zaměstnanci tomu zjevně věnovali hodně úsilí.

S druhým typem, telefonátem a upřesněním otázky, kolik procent mohu dát, a moje kniha šla i do odpovídajícího online sortimentu - s tím se dá žít velmi dobře.

Třetí druh se ale chová úplně stejně jako velkoobchody a asi spíš bude — moje knihy tam asi nikdy nenajdete.

Kdo však nyní věří, že pokud je najde v online sortimentu příslušného knižního řetězce, má zároveň šanci alespoň uložit svou knihu v příslušné prodejně tohoto řetězce, počítal bez hostinského.

Když jsem se pokusil uložit svou knihu do knihkupectví v Heilbronnu, neuspěl jsem během necelých dvou minut kvůli „výkonnému řediteli“, který byl až příliš dobrý na malé věci a malé marže – i když si ještě dnes říkám, kolik lze vydělat peníze prodejem pohlednic?

knihkupec

Stále existují, ale jak bylo zmíněno na začátku, mají to dost těžké a až na výjimky musí s vlky výt, aby přežili.

Vaše online nabídka také odpovídá databázi o buchhandel.de. Velmi snadno si tak můžete prohlédnout všechny knihy, které tam nakladatelé a samonakladatelé zaregistrovali, a objednat si je u knihkupce.

V mém případě mi tito knihkupci pošle e-mail a zákazník dostane knihu maximálně do pěti dnů. Je pravda, že se vždy najdou knihkupci, kteří moji knihu nemají ve svém online sortimentu, ale dají si tu práci s hledáním mé knihy pro své zákazníky.

Ale jen velmi málo knihkupců je ochotných vzít mou knihu do svého okna. Ale co už dokážu plně pochopit, protože nechávat knihy ležet nevydělává žádné peníze.

Takže jsem vždy velmi rád, když tomu tak je – většinou v menších knihkupectvích – a ještě více, když dostanu zpětnou vazbu, že se moje kniha skutečně prodává.

Během toho jsem se dokázal naučit, co je to remise, protože moje kniha se zjevně prodávala pomalu. Proto teď mám jeden svůj Zásady vrácení knihkupců.

přímý prodej

I kdybych byl raději, kdyby čtenář vyhledal mé knihy v knihkupectví, možná je dokonce viděl ve výkladní skříni, nebo kdyby mi knihkupec dokonce doporučil mou knihu, musím žít s tím, že tohle je německá kniha pro lepší nebo horší systém neposkytuje.

Dobré na tom je, že nemusím dávat procenta velkoobchodníkovi nebo knihkupci, když svou knihu prodám přímo čtenáři. Ještě lepší je, že mě čtenáři nemohou snížit, protože jako prodejce podléhám pevným cenám knih.

Amazonka

Když jsem nenašel vydavatele, vydal jsem svou knihu – jako několik autorů, které dobře znám – nejprve jednoduše jako html dokument (někteří používají PDF), jen abych se zeptal, proč jsem to neudělal, protože ostatní autory znali již dříve, také používat Amazon?

A tak se stalo, že jsem se stal samonakladatelem a během krátké doby jsem se hodně naučil.

Na Amazonu je dobré nejen to, že mi moje knihy tisknou, ale také mi je prodávají.

Tím se mi otevřely tři prodejní kanály a myslím, že zatím – alespoň prvních 15 měsíců – mi to šlo opravdu dobře.

Mohu tedy vyvodit pouze závěr, že pro německý knižní obchod jako celek by asi bylo lepší, kdyby došlo k větší deregulaci. Každopádně knihkupectví by opět získala více osobitosti a tím možná i zcela nové skupiny kupujících.


Reklama


"Udělal jsi někdy?" číst nějaká z knih, které spálíš?" 

ray bradbury, Fahrenheit 451 (2008: 8)

Jedna myšlenka na „Německý knižní systém"

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny * výrazný