Vybraná fotografie: Převzato z webu školy | © AS Neill Summerhill School
Jako lektor čtení se téměř každý týden potýkám s otázkou, co bych měl číst školním dětem, nebo ještě lépe, co jim mohu číst, aniž bych přetěžoval jejich omezenou pozornost.
V prvních třídách jsou dětské knížky co nejkrásněji ilustrované, i když musím říct, že jsou čtyři velmi rozdílné vkusy: vkus učitelů, vkus knihovnice, vkus dětí a v neposlední řadě můj vkus. . Je zvláště patrné, jak se vkus a předsudky změnily jen za poslední půlstoletí, a to je tak zřejmé, že se již neodvažuji vyjít za roh se Struwwelpeterem.
Už se tedy těším, až si budu moci číst mimo základní školu z úplně jiné dětské knížky, která byla sice „starobylá“, když jsem chodila na školu, ale pro většinu tehdejších učitelů byla ještě až příliš „revoluční“.
Je to kniha od Alexander Sutherland Neil z roku 1938, který by dnes měl být mezi mladými lidmi aktuálnější než kdy jindy, a původní název je „The Last Man Alive“. V Německu je to lepší než The Green Cloud. Dobře známý, vyprávěný dětem ze Summerhillu a publikovaný zde až o dobrých 30 let později, v roce 1971.
Jak na děj knihy, tak na vypravěčskou techniku si mnoho dnešních čtenářů ještě chvíli zvyká. Zajímavé také je, že Neill sám byl pedagogem a že si založil svou, podle premis a zásad, které jsou dodnes velmi kontroverzní Summer Hill School pořád existuje.
Nevím však, zda knihu stále čtou tamní učitelé.
"Nenávist plodí nenávist a láska plodí lásku."
A. S. Neill, Summerhill School: Nový pohled na dětství
(1995: 13)
