Přidat fotku: Počítač a tablet | © Pixabay
Vzhledem k okolnostem a protože někteří politici již sní o „evropském internetu“, začínám mít jako svobodomyslný člověk obavy.
Internet byl koncipován, plánován a realizován jako globální síť počítačových sítí a dalších přístupů. Umožňuje používat například „e-mail“ nebo „World Wide Web“, naše známé a používané „webové stránky“. Síťová neutralita, tedy přenos dat bez ohledu na jejich umístění, obsah, odesílatele či příjemce, byla jádrem věci.
A pokud sloužil k přepravě informací do Číny, na Kubu nebo do jiných koutů světa, to mimo jakoukoli pochybnost.
Pomalu, ale jistě si člověk musel uvědomit, a pro mnohé to bylo asi překvapením, že tato svoboda s sebou vždy nese povinnosti, osobní iniciativu a nemálo nevýhod, protože internet nevyužívají jen milí lidé mezi námi.
To je pravděpodobně důvod, proč se „zálohy“ staly populárními a šifrování dat se stalo stále potřebnějším.
V konečném důsledku stále více států po celém světě pociťovalo potřebu zajistit „bezpečnost“ svých občanů na internetu, a to bez ohledu na to, zda to jednotliví občané schvalují nebo ne.
Nepopírám, že je nutné trestat trestné činy na internetu, ale upozorňuji, že v našem světě a tedy i na internetu panují různé představy a výklady o tom, co je trestným činem míněno nebo jak se s takovým musí vypořádat.
Bylo by velmi okouzlujícím důsledkem internetu, kdyby se Organizace spojených národů v tomto ohledu stále více přibližovala.
Takto v Evropě vzniklo naše současné obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), které se také považuje za zodpovědné za celosvětový internet.
Dokud tato nařízení slouží blahu jednotlivého občana a celkově mu usnadňují život, lze jim jen stěží odporovat.
Pokud však stále více slouží k zajištění tržních výhod pro jednotlivé firmy nebo dokonce k nastolení monopolů, pak to celé vypadá jinak.
A pokud je pak ochrana dat podřízena ekonomickým zájmům firem, celá věc dostane ránu!
Stává se však více než kritickým, když údajná ochrana údajů má pouze poskytnout předem určeným společnostem a „regulujícím státům“ kontrolu nad námi občany.
Nedoufám, že nám bude internet brzy zpřístupněn pouze na základě politického rozmaru, ekonomického zisku jednotlivých společností nebo toho, kolik svobody si můžeme koupit sami.