jaderná bomba EU

Vybraná fotografie: Mokré sny | © Sammy-Sander od Pixabay

Aktuálně poslední sračka mezi politiky s nižším vzděláním! Kromě USA máme v současnosti Spojené království, Francii a Izrael, které mají vlastní jaderné hlavice. Německo mimo jiné také „má“ jaderné hlavice prostřednictvím jaderného sdílení.

Musíme však předpokládat, že Spojené království i Izrael nyní spoléhají na americké hlavice (vývoj a výroba), což vlastně dává velký smysl!

Musíme také předpokládat, že francouzské hlavice jsou již dávno zastaralé a více než naléhavě potřebují modernizaci. Podle seriózních zdrojů odhadovala francouzská vláda před lety v počáteční tranši dobrých 20 miliard eur a lze předpokládat, že samotná modernizace (tj. výměna) stávajících hlavic by stála dobrých 100 miliard eur. Mimo jiné Francouzi proto už léta hledají parťáka, který se chce do tohoto dobrodružství pustit. Záměrně zde mluvím o dobrodružství, protože Britové se nyní vydali jinou cestou a podílejí se na nákladech Američanů.

Před lety také Američané očekávali dobrých 100 miliard dolarů na nadcházející modernizaci svých hlavic. Z francouzského obranného rozpočtu víme, že samotné „skladování“ hlavic stojí další 3 miliardy eur ročně.

A tak počítáme s jadernou bombou EU, která by musela být ještě početnější než ta francouzská. Při konzervativním výpočtu musíme předpokládat, že samotná roční údržba bude stát 5 miliard eur, ale pravděpodobně, protože mnoho kuchařů bude mít slovo, budou roční náklady činit 10 miliard eur! Kromě toho by došlo na vývoj a výrobu první atomové bomby, na kterou bychom měli cílit 200 miliardami eur. Poté by již zmíněných 100 miliard eur bylo opět splatných nejméně každých 20 až 30 let.

Pak bychom vlastně měli vlastní jaderné hlavice.

Dotyční politici nám neříkají, že potřebujeme také uranová ložiska, která bychom museli zajistit, a odpovídající infrastrukturu pro vývoj, konstrukci a testování hlavic, včetně nových jaderných elektráren, výrobních a likvidačních operací. .

Ať nám dotyční politici neříkají cokoli, potřebujeme také nosiče zbraní a pro ně potřebnou infrastrukturu, která by nás v konzervativním přepočtu stála několik set miliard eur, což by nás také stálo více než jen jednorázové náklady.

Dotyční politici nám také neříkají, že potřebujeme také vesmírné průzkumné a velitelské zdroje, bez kterých nemůže jaderné odstrašování fungovat – předpokládejme, že naši politici neodpálí žádné špinavé bomby ani na místě v Evropě. svět do Armagedonu.

Britové se proto vydali jedinou rozumnou cestou stále užší spolupráce s USA a sdílení nákladů!

Naši politici si jistě půjdou vlastní cestou.