Florence

Hlavní fotka: Pohled na Florencii

Florencie je určitě jedním z těch měst na světě, které byste měli vidět na vlastní oči. A to, že se toto město nachází také v Toskánsku, což je se svými cca 4 miliony obyvatel jeden z regionů Itálie, který stojí za vidění nejvíce, jeho atraktivitu ještě zvyšuje.

To dělá z hlavního města Toskánska se svými téměř 400 000 obyvateli nejen hodnotný turistický cíl, ale také dobrou základnu pro poznávání celého regionu. Obchodním cestujícím nebo lidem, kteří přijíždějí do Florencie za velmi specifickým účelem, doporučuji přiletět letadlem. Odtud se do centra dostanete autobusem a nově i tramvají. Taxi by ale i tak mělo zajistit nejlepší spojení, zvláště pokud má hotel ideální polohu o něco dále.

Příjezd vlakem už také není velký problém. Příjezd z Curychu přes Milán a Bolognu nebo z Mnichova přes Benátky jsou pravděpodobně dvě nejpoužívanější trasy. Pro vlakové nadšence (ještě jsou mimo Německo) doporučuji trasu z Lyonu, Turína, Janova, La Spezie, Livorna do Florencie.

Pro naši nejnovější návštěvu Florencie jsem však zvolil klasickou variantu motorizovaného přejezdu Alp a díky mladšímu spolucestovateli jsem zvolil i cestu, kterou by většina Němců ještě měla znát, totiž přes Fern Pass a Brennerský průsmyk.

Přechod Alp je zážitkem i dnes, a tak jsme ho zařadili do programu zájezdu. Vzhledem k tomu, že nás bylo celkem šest lidí a měli jsme s sebou více zavazadel, než našich vlastních, využili jsme příležitosti a vyzkoušeli nový produkt od známé německé automobilky. Proto jsme na zpáteční cestě přejeli stejné průsmyky a udělali si zajížďku do rakouského lyžařského areálu, abychom autobus stihli nahoru a dolů pár serpentinami.

Možná dokonce jednou napíšu vlastní zkušební protokol, protože naše vozidlo bylo přesvědčivé. Nejen, že byl dostatek místa a vynikající odpružení, ale byli jsme na silnici více než rychlí a to bylo spojeno s vynikajícím dojezdem; Tam a zpět cca 890 kilometrů každý na jedno naplnění nádrže - pohodlnější to už být nemůže.

Jedinou nepříjemností na výletě byl samotný Fernpass, protože kdo ovládá vysokohorský průsmyk, nese i trochu zodpovědnosti; tady by asi bylo lepší, kdyby tohle Rakušané nechali Italům úplně. Překvapilo mě také, že cyklisté nyní přejíždějí i Alpy a proto vidím zvýšený význam odpočívadel, zejména v blízkosti průsmyků. Z těchto odpočívadel v blízkosti průsmyku by se neměly stát pasti na turisty s nepravidelnou otevírací dobou, ale měly by být součástí fungující infrastruktury — v Rakousku jsou ale i dálniční odpočívadla v provozu jen čas od času.

Náš přechod Alp za nejlepšího počasí byl fajn a bez otevřených restaurací jsme se obešli. Další cesta přes Jižní Tyrolsko, kolem jezera Garda a Verona a poté údolím Pádu byla potěšením. Přes Autostrada del Sole to pak bylo do Florencie jen skluz; zde jsem se poprvé mohl projet nově vybudovanou tunelovou trasou, která je rychlejší a pohodlnější, ale už nedokáže přijít na malebnou krásu kraje.

Florencie sice může i v dubnu nabídnout příjemné počasí, ale stejně preferuji hotel tam směrem na Fiesole. Také tentokrát jsme to použili jako náš kontaktní bod; Klidná lokalita se zastávkou městského autobusu přede dveřmi a možností zakoupit si jízdenky na autobus na recepci.

Těžiště naší návštěvy tentokrát bylo Historické archivy Evropské unie ve Villa Salviati, která také stojí za vidění. A pro mě osobně jsou to budovy vedle jejich zahrad, které dělají Florencii tak fascinující. Samotný Ponte Vecchio, kostely a paláce jsou dost na to, abyste se do Florencie vrátili. Když se k tomu ale přidá množství vil, starých i nových, je to téměř nemožný úkol.

A tak nebylo od věci, že jsme tentokrát nešli do Uffizi, což by při současném počtu návštěvníků bylo o něco složitější - vřele doporučuji rezervovat vstupenky online dva dny předem. Protože jakmile bude COVID-19 za námi, nával se bude určitě dále zvyšovat.

Pokud navíc nejste na Florenci pravidelně, doporučuji využít červený autobus, který má jednu nebo více tras v závislosti na sezóně. Získáte tak dobrý přehled o městě.

Při naší letošní návštěvě pro mě bylo novinkou, že k poznávání okolí můžete využít i vlastní dopravní prostředek. A jak již bylo napsáno, Florencie je v Toskánsku – více o ní psát nemusíte.

Livorno

Byl jsem velmi rád, že moje oblíbená restaurace přežila pandemii na výbornou a že jsme stále byli jediní neflorentští hosté. Což bude jistě znamenat, že moje lepší polovička bude dál rozšiřovat své znalosti italštiny.


„Říká se, že cestování rozšiřuje mysl; ale musíš mít rozum."

GK Chesterton, Básník a šílenci: Epizody v životě Gabriela Galea (2016)