Foto příspěvku: Pixabay
Snad nikdy to nebylo tak těžké jako tentokrát. I když se některé strany snaží na poslední chvíli občanům vysvětlit svou relevanci, žádná strana, ať už opoziční nebo dokonce vládní, nedosáhla v posledním volebním období žádných zásluh.
Není tedy již možné rozhodovat se na základě výkonnostních kritérií, a tak zůstávají pouze přísliby stran o budoucí vládní práci, přičemž kromě těchto příslibů neexistuje ze strany stran téměř žádný rozpoznatelný koncept, který by bylo možné brát vážně nebo dokonce tolerovat a realizovat.
A ze zkušenosti víme, že žádná strana nikdy nehodlá své sliby realizovat, protože pokud tyto nebudou zinkasovány při nezbytných koaličních jednáních, budou nejpozději v každodenní vládě odhaleny jako plané výroky a „kvůli realitě“ jako nefunkční znovu v šuplíku, aby mohly být znovu použity pro nadcházející volební kampaň.
Takže poslední naděje zůstává sama s kandidáty na místě, který snad znáte a umíte také rozumně posoudit.
A tam to alespoň vypadá"v mém volebním okrsku“ (267) spíše skromné:
Tady to máme Alexandr Trom, právník, který je léta v zemském parlamentu a poté, co tam nebyl zvolen, je od posledních voleb (2017) v Bundestagu. Jeho polohovou výhodou je, že CDU získala přímý mandát ve volebním obvodu bez přerušení od roku 1976.
Pak máme Josip Juratovič, odborář, který je od roku 2005 členem německého Bundestagu, ale stále více ztrácí podporu vlastní strany (SPD). Zbývá tedy zjistit, zda „hybnost“ z Olaf Scholz dost na to, aby mohl znovu vstoupit do Bundestagu.
Auch Michael George Link, překladatel, je s „přestávkou“ od roku 2005 v německém Bundestagu za FDP. Jako bývalý státní ministr ve Spolkovém ministerstvu zahraničí už tam sbíral vládní zkušenosti a volno jako poslanec využil k mezinárodním zkušenostem s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Dá se předpokládat, že se tentokrát znovu přesune do Bundestagu.
Ale s kandidáty dvou stran, z nichž každá zabírá opačné konce stranického spektra, to začíná být opravdu děsivé; jeden kandidát je v německém Bundestagu od roku 2017 a lze jen doufat, že to byla jednorázová akce.
Celé to završuje vládní strana na státní úrovni, což je pravděpodobně způsobeno „jasným nedostatkem kvalifikovaných pracovníků“, vysílající do závodu studenta a tím signalizující, že z pohledu strany není kvalifikace vůbec nebo u. Abychom mohli činit zásadní rozhodnutí, je potřeba alespoň trochu zkušeností, abychom mohli jednat jako zástupce lidí.
Takže my občané, když se podíváte pozorně, stěží máme správnou volbu. Ale aspoň vím, koho budu volit jako přímého kandidáta.
A třeba se mě jednomu ze tří opravdu vážných kandidátů podaří v posledních metrech předvolebního boje přesvědčit, abych volil jeho vlastní stranu. Vzhledem k současnému stavu těchto stran skutečný herkulovský úkol.
Proto tentokrát nebudu volit poštou, abych dal stranám a kandidátům co nejdelší šanci zabodovat a přesvědčit – vždyť jde o osud naší země.
"Ať už je označení na stranách jakékoli nebo válečné pokřiky vycházející od demagogů, kteří je vedou, praktická volba je mezi plutokracií na jedné straně a lůzou absurdních impossibilistů na straně druhé."
Henry Louis Mencken, Poznámky k demokracii (2013 [1926]: 153)
