Úvahy o všeobecných volbách

5
(5)

Foto příspěvku: ukázkový obrázek

Tyto federální volby budou opět něčím výjimečné. Jak známo, volby jsou oslavou každé demokracie a můžeme být rádi, že my občané stále můžeme volit svobodně a tajně. Tentokrát budou předčasné volby do německého Bundestagu, stejně jako v letech 1972, 1983 a 2005. Rok 1972 byla první volební kampaň, kterou jsem si opravdu vědomě všiml - „my“ jsme tehdy volby vyhráli a v roli juniorského partnera.

V roce 1983 jsem pokračoval v boji ve stejné straně, ale udělali jsme změnu; Sice jsem to tehdy vítal, ale teď na to vzpomínám jako na jednu ze svých největších chyb. Jako Němec v zahraničí jsem mohl zažít volby v roce 2005 a byl jsem ve své oblasti zodpovědný za to, aby moji krajané mohli volit.

Tentokrát „moje“ bývalá strana opět udělala obrat a zajistila, že nyní budou předčasné volby. Jen letmým pohledem to v současnosti vypadá, jako by FDP zmizela navždy do neznáma – jejich politická myšlenka je německá politika na dlouhou dobu ztracena. 1989 s důvodem, proč jsem odevzdal stranickou matriku. Po desetiletí jsme mohli sledovat, co se děje se společnostmi a ekonomikami, v nichž už nejsou žádní liberální zástupci: sociálně konzervativní chřadnoucí bez jakéhokoli nároku na utváření budoucnosti.

„Après moi le déluge! je shromážděním každého kapitalisty a každého kapitalistického národa." Karl Marx (1976, I. díl: 285) v té době nemohl vědět, že jeho soudruzi si nepovedou lépe. Ale možná nikdy nebylo jeho záměrem dosáhnout zlepšení, protože jako historik jistě znal lidskou historii docela dobře a „Après nous le déluge!“ nebylo jen heslem jednoho markýza de Pompadour (1757), ale lze jej považovat za krédo samotných lidských dějin.

Každý, kdo předpokládá něco jiného, ​​potřebuje jiné lidi – o to se totalitáři mezi námi neustále pokoušejí jako o krajní řešení. Ale křesťané, stejně jako všichni ostatní sociálně smýšlející lidé, nakonec selhali kvůli nám skutečným lidem, přičemž ti první prostě přesunuli řešení problému do „jiného světa“.

Politické ideje v Německu mezitím dávno zmizely, sociální demokracie pravděpodobně již v roce 1933 a s nimi konzervatismus Konrad Adenauer a liberalismus s Ralph Dahrendorf. V dnešní době si lze naši politiku představit jako pouhý zmatek každodenním životem, i když nám již dávno hrozilo, že budeme pouze zastupovat či vyvažovat zájmy jednotlivců. I zde mají oligarchové vždy co říci víc, než je pro demokracii dobré. Čtenáři už asi vědí, že to připisuji především profesionální politice. Mým navrhovaným řešením je na jedné straně mít parlamenty co nejmenší a nezabývat se pouze sebou samými, a na druhé straně omezit jejich mandát na dvě volební období, což zapojí více občanů a rozdělí Legislativa a vláda pracují na co největším počtu ramen.

Bohužel k změnám v Bundestagu obvykle dochází až ve chvíli, kdy poslanci, kteří slouží desítky let, odejdou do důchodu nebo nastoupí na funkce, které jsou pro ně ještě lukrativnější. V současnosti zažíváme takovou biologicky determinovanou změnu v našem volebním obvodu. Před pár volebními obdobími jsem to cítil stejně Kurt Vonnegut, který náhle s hrůzou zjistil, že zemi řídí jeho bývalí spolužáci. Tomáš Strobl už nějakou dobu odchází do důchodu, podobně jako starosta Heilbronnu.

Aby 23. Bundestag byl zvolen 2025. února 21 Josip Juratovič již nekandiduje na úřad a také za Michael George Link s největší pravděpodobností také skončí. Což mě nyní nutí přemýšlet o tom, čeho dosáhl současný 20. Bundestag. Jeden úspěch vyniká zejména tím, že členové 20. Bundestagu souhlasili se zmenšením velikosti budoucího Bundestagu. Nyní je jeho horní hranice 598 MP (standardní velikosti, díky čemuž se stal největším svobodně voleným parlamentem na světě.) se sníží na 630 MPs – stačí to nechat zapadnout.

Strany nám neřekly, že současně zvětšují velikost zemských parlamentů – viz zemský parlament Bádenska-Württemberska – a že v budoucnu budeme mít ještě více ministerstev, mimo jiné s ještě větším počtem státních sekretářky. Jediné, co v Německu stále roste, je počet profesionálních politiků a jejich příjmy a příjmy.

V heilbronnském volebním obvodu číslo 267 nyní znovu kandiduje CDU Alexandr Trom, který jej naposledy vyhrál s 27,8 % hlasů a opět pro FDP Michael Georg Link, pro SPD Jens Schäfer, kterého už vůbec neznám a za Alianci 90/The Greens někdo, kdo je pro mě také zcela neznámý Jonathan Ebert. S jeho 34. místem na seznamu zelených států si jeho jméno určitě pamatovat nemusím. Jens Schäfer Ostatně skončil na 22. místě na seznamu SPD, což by snad mohlo stačit i na mandát.

A tak jedinou vzrušující věcí na těchto volbách je, kde najdeme kandidáty, kteří v budoucnu nebudou zvoleni? Což asi nikoho nepřekvapí, protože pro jednoho budeme hlasovat na jaře 2026 XXL státní parlament, která pak bude mít prostor opravdu pro každého.

„Problém je, že od určité velikosti se dostáváme do oblasti, kde je třeba říci, že Bundestag jako demokratická instituce schopná jednat je poškozována. Je těžké na to dát konkrétní číslo, ale nemůžete udělat parlament tak velký, jak chcete, aniž by to nakonec neztratilo svou efektivitu, efektivitu a svou schopnost fungovat.

Sophie Schönberger v rozhovoru se Sandrou Schulz, 15.9.2021

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 5

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 86 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny * výrazný