báseň na den

Foto příspěvku: Erijské jezero | © Mike Toler na Pixabay 

Dnes mě několik čtenářů nezávisle na sobě přimělo k básni od Theodor Fontane upozornil. A skutečně, jde to docela dobře se současným děním a minimálně v jedné škole v Heilbronnu je to teď dokonce téma ve třídě. Zajímavé je, že i tato báseň se musela probírat, když jsem byl ve škole (uprostřed studené války).

V noci 8. srpna 9 došlo k požáru kolesového parníku Erie při plavbě přes stejnojmenné jezero z Buffala do Erie. Kormidelník Lothar Fuller zůstal na svém místě až do konce a nehodu přežil s těžkými zraněními. Bohužel se podařilo zachránit pouze 200 z přibližně 29 cestujících. Fuller se stal alkoholikem a zemřel zbídačený.

Theodor Fontane zpracoval tragickou událost do balady, ve které se zachránili všichni cestující, ale kormidelník, jmen John Maynard, našel smrt. Fontane tak povyšuje službu na hrdinství a vytváří báseň, která zřejmě dodnes neztratila na atraktivitě.

Už teď bych byl rád, kdyby se většina lidí — zejména těch, kteří slouží, zejména naši politici a úředníci — alespoň do určité míry snažila plnit své povinnosti, kupř. B. zajistit, aby středoškolské zkoušky mohly být napsány včas.

Nežádám nikoho, aby byl hrdinou, protože už dnes bychom si mohli vydláždit ulice tyrany. Ale chápu, že zvláště v tak temných dobách jako na konci 19. století a zvláště dnes je volání po hrdinech stále hlasitější.

Theodor Fontane neskrývejte před námi, že hrdinové jsou většinou mrtví. Dnes také víme, že ti hrdinové, kteří přežijí, rádi propadnou alkoholu nebo jiným drogám a umírají nemilovaní.

Pouze tyrani si užívají života naplno a obvykle skončí velmi vyznamenaní.

John Maynard

John Maynard!

"Kdo je John Maynard?"
"John Maynard byl náš kormidelník,
vydržel, dokud nedosáhl břehu,
zachránil nás, nosí korunu,
zemřel za nás, naše láska jeho odměna.
John Maynard."

"Vlaštovka" letí nad jezerem Erie,
Stříkejte pěny na příď jako vločky sněhu;
z Detroitu letí do Buffala –
ale srdce jsou svobodná a šťastná,
a cestující s dětmi a manželkami
už vidím břeh v soumraku,
a klábosení s Johnem Maynardem
kope všechno: "Jak daleko, kormidelníku?"
Dívá se před sebe a kolem:
"Třicet minut... půl hodiny." 

Všechna srdce jsou šťastná, všechna srdce jsou volná –
tam to zní z podpalubí lodi jako výkřik,
"Oheň!" zaznělo,
z kabiny a poklopu vycházel kouř,
kouř, pak plápolají plameny,
a dvacet minut do Buffala. 

A cestující, pomíchaní
u příďového čelenu stojí schoulení k sobě,
na čelenu je stále vzduch a světlo,
ale u kormidla je to nacpané,
a ozve se kvílení: „Kde to jsme? kde?"
A patnáct minut do Buffala. – 

Průvan roste, ale oblak kouře stojí,
kapitán pokukuje po kormidle,
už nevidí svého kormidelníka,
ale přes náústek se ptá:
"Stále tam, Johne Maynarde?"
"Ano pane Jsem."

"Na pláži! Do příboje!"
"Za tím si stojím."
A lidé z lodi jásali: „Vydržte! Ahoj!"
A deset minut do Buffala. – –

„Stále tam, Johne Maynarde?“ A přichází odpověď
umírajícím hlasem: "Ano, pane, podržím to!"
A v příboji, jaký útes, jaký kámen,
pronásleduje „vlaštovku“ doprostřed.
Pokud má přijít záchrana, přijde jedině tak.
Záchrana: Buffalo Beach!

Loď se rozbila. Oheň doutná.
Všechny zachránil. Chybí jen jeden!
Všechny zvony jdou; jejich tóny bobtnají
k nebi od kostelů a kaplí,
zvoní a zvoní, jinak město mlčí,
jediné ministerstvo, které má dnes:
deset tisíc následovníků nebo více,
a ani jedno oko v procesu není bez slz. 

Skládají rakev v květinách,
květinami zavírají hrob,
a napsáno zlatem na mramorovém kameni
město píše své poděkování: 

„Tady odpočívá John Maynard! V kouři a ohni
držel kolo pevně v ruce,
zachránil nás, nosí korunu,
zemřel za nás, naše láska jeho odměna.
John Maynard."

Theodor Fontane, 1886

Dodatek 20.4.2023

Zde to najdete od Hans Müller přiložené foto