místní zastupitelstva

Hlavní foto: Řečník ve výboru | © Shutterstock

Městská zastupitelstva, která se mimochodem vyvinula ze středověkých městských rad, lze považovat za nejnižší politické orgány, protože se nacházejí na úrovni obcí. Na rozdíl od dřívějších městských zastupitelstev jsou dnešní zastupitelstva volena celým obyvatelstvem, nikoli pouze městskými elitami, a lze je tedy považovat i za zástupce lidu přímo na místě. Současnějším pojmem, protože je pro většinu obyvatel srozumitelnější, by byl místní nebo městský parlament.

Stejně jako ve všech ostatních parlamentech je pro kandidaturu v obecním zastupitelstvu kladeno jen několik požadavků. Musíte dosáhnout minimálního věku a musíte mít po určitou dobu hlavní bydliště a hlavní zaměření života v obci; v Německu jsou to tři měsíce. Pokud přesto získáte místo na listině strany nebo skupiny voličů, pak o tom, zda budete zvoleni do zastupitelstva obce, rozhoduje pouze volič — nezanedbatelný vliv má samozřejmě i sčítací systém používaný ve volbách; V tomto ohledu byla metoda výpočtu pro rozdělení křesel v městských orgánech v Bádensku-Württembersku upravena d'Hondtem na metodu maximálního počtu Sainte-Laguë/Schepers. 

Ale jakmile jste v radě, můžete si dělat, co chcete. Ale pokud si chcete udržet své místo na kandidátce pro nadcházející volby, pak jste vystaveni tlaku frakce a musíte volit tak, jak by si to vaše vlastní strana přála. Výjimkou jsou zde svobodní voliči, kteří zde dělají rozdíl.

Jednu věc byste rozhodně neměli dělat, a to změnit během funkčního období bydliště a hlavní zaměření života, protože tím také odpadá jediný požadavek na funkci zastupitelstva obce. A tak je vlastně běžné, že volební období, na které byl zvolen, končí. Občas se stává, že někteří obecní zastupitelé se i přes svůj pokročilý věk ucházejí o znovuzvolení, aby zjistili, že svůj slib voličům nemohou dodržet. Poté tento mandát převezme nástupce.

V ojedinělých případech se stává, že se zastupitelstvo obce musí vzdát svého mandátu z důvodu úmrtí, vážné nemoci nebo profesní či rodinné změny.

A tak občan musí žít s tím, co si zvolil. A většinou to bývá tak, že volí vždy stejné radní – ať dělají nebo nedělají, co dělají – pokud dostanou místo na kandidátce od stran.

A tak se stalo běžnou praxí, že si naše obecní zastupitelstva mohou dělat, co chtějí. A protože na tento úřad nejsou - kromě zvolení - kladeny žádné kvalitativní požadavky, většinou se toho už moc produktivního neděje, což rozhodně znamená desítky let čekání na určité projekty, jako je kupř. B. Saarlandstraße neboli čistota, klid a pořádek ve městě.

Vždy to však může být mnohem horší, jak jsme aktuálně svědky na příkladu města v našem sousedství. Tamní zastupitelstva nejenže vyhazují peníze z daní z okna, ale už je vyhazují oknem i s vanami na prádlo a dokonce si troufají požadovat od státu další finanční prostředky. V tomto malém městě voličský demokratický korektiv dávno selhal, a tak nezbývá než doufat, že naše země brzy zatáhne za záchrannou brzdu, protože ani okresní korektiv evidentně nezabral.

Takže my voliči bychom vlastně měli uznat, že je to především na nás, a to tím, že se velmi zblízka podíváme na to, koho volíme. Pouhé zvolení městských „celebrit“ bez zvážení, zda umí alespoň číst, psát a dělat základní matematiku, staví naše komunity do velmi obtížných vod. A pokud se pak strany dohodnou na starostovi, který kromě stranické knížky nemá co ukazovat, pak se to stává pro obce jako celek více než životu nebezpečné. Protože „profesionální“ starosta vede nejen „čestnou“ obecní radu, ale také obecní správu — vždyť tady v Heilbronnu máme hodně přes 3 zaměstnanců.

To vše ale můžeme opět regulovat, a to tím, že budeme podle toho hlasovat a věnovat pozornost kandidátům, se kterými strany a skupiny voličů jdou do příštích voleb. Napovím vám: Lékaře si také nevybírají podle barvy vlasů nebo podle toho, jak často je vidí na svém oblíbeném koštěti. A rozhodně ne proto, že je na vrcholu seznamu sestaveného stranami.

Co je však pro nás občany velmi těžké změnit, je selhání systému a jako Heilbronner musím být více než ohromen!

Jako kariérní důstojník jsem jen stěží mohl uplatnit své pasivní volební právo, pokud vůbec, protože naše příslušné zákony a předpisy (např. hlavní bydliště po dobu alespoň tří měsíců) již nevyhovují životní situaci stále více lidí. . A tak nebylo možné, abych v roce 2014 kandidoval do městského zastupitelstva, protože své hlavní bydliště jsem mohl přestěhovat zpět do Heilbronnu až na konci roku 2014.

A tak jsem byl v roce 2019 více než ohromen, když alespoň jedna heilbronnská strana nominovala alespoň jednoho kandidáta, který své hlavní bydliště a centrum života již dávno přestěhoval do jiného města - alespoň mě o tom informovala písemně, když opustil spolek. Zdůvodnění strany, která za tím stojí, je pro mě pochopitelné, chtějí této kandidátce dát místo na kandidátce, aby byla známa již v pozdějších volbách, až poté bude znovu bydlet v Heilbronnu – pokud tedy bude znovu žít v Heilbronnu! Celá věc je ale nezákonná a nelegitimní! Navíc všichni lidé v Heilbronnu – včetně mě v minulých desetiletích – měli dostat tuto příležitost. Alespoň tuto stranu obviňuji z podivného chápání demokracie.

Dovedete si představit, že mě poněkud šokovalo, když volební komise schválila všechny stranické listiny jako naprosto v pořádku — protože se shodují s kandidáty a jejich bydlištěm, nebo je to alespoň jejich práce. A nepomohlo mi ani to, že mi ti potrhlí bojovníci řekli, že Heilbronn to tak vždycky dělal. Z vlastní zkušenosti mohu nyní dodat, také jen pro „lepší“ lidi z Heilbronnu – a já k nim evidentně nepatřím.

Po volbách v roce 2019 mi bylo velmi rychle sděleno, že tento konkrétní kandidát zvolen nebyl a že je opět vše v pořádku.

Co ale nemůže být správné, je, pokud si obecní zastupitelstva zvolená v roce 2019 jasně vyřeší své životní zaměření mimo Heilbronn. Osobně mi přišlo trochu hraniční, když si členové parlamentu, kteří léta žili v Berlíně, nadále zachovávají mandát městské rady – což mimochodem vysvětluje jejich rozhodnutí v Berlíně proti zájmům Heilbronner, jako je funkční francká železnice a rozšiřování plavebních komor.

Tato hranice by však měla být jednoznačně překročena, když radní města Heilbronnu studuje dobrý rok v Jižní Americe nebo se stará o firmu v USA, kde ještě žije vlastní rodina! A to je jen pár případů, které se mi jako občanu Heilbronnu dostávají do uší. Bylo by velmi zajímavé, kdyby odpovědné strany nebo skupiny voličů byly oficiálně dotázány, zda jejich obecní zastupitelstva mají vůbec možnost se starat o naše heilbronnské zájmy!

A tak jsem se snad i mýlil, když jsem jednotlivé obecní zastupitele obvinil z osobního selhání, protože když vůbec nevědí, co se v Heilbronnu děje, tak se jen těžko mohou zastat našich zájmů. Ale pak musíte vinit strany a volební skupiny, které jsou za to zodpovědné! A všichni si musíme položit otázku, jaké je v těchto stranách chápání demokracie – jen starat se o členy strany, aby měli co nejpohodlnější život, je trochu málo.

---

„O co všichni ve volbách usilujeme? Chcete-li odpovědět na jeho skutečné účely, musíte nejprve vlastnit prostředky k poznání zdatnosti svého muže; a pak si ho musíte ponechat osobním závazkem nebo závislostí."

Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii (2017[1790])