potřeba diskuze

Hlavní foto: Sternschanze Hamburg 2017 | © Shutterstock

S útoky na železniční infrastrukturu na severu Spolkové republiky se zřejmě dosáhlo nové kvality, neboť atentátníci již zjevně nepocházejí z okruhu obvyklých zabijáků antidemokratického tábora, ale tentokrát teroristů, kteří jednali trochu obratněji. To naznačuje externího vládního klienta. Pokud vezmete v úvahu vývoj posledních let, pak lze tento útok počítat mezi útoky, které již Ruská federace provedla na Evropu a svobodný svět.

Opravdu kritické na tom je, že naše zcela zastaralé národní státy nejsou schopny adekvátně reagovat na taková nebezpečí. Vrátím se proto k již několikrát zmiňovanému faktu, že dnešní společnosti ve světě, který se společně rozrůstá, potřebují společnou myšlenku; už jsem měl americký sen nebo evropská myšlenka adresované, což by mohlo dát našim společnostem sadu, která je pak také drží pohromadě.

Na rozdíl od mnoha spoluobčanů zastávám názor, že naše národní státy mají existenční základ jen tehdy, pokud dokážou všem svým občanům zaručit „funkci sociálního státu“, protože to je jediná stavebnice, kterou takové státy dnes ještě mají. Skupiny lidí žijících ve státě jsou již příliš různorodé a individuální, jazyk, náboženství nebo kultura mají jen stěží závaznou funkci. Michael Wolffsohn celé věci se již věnoval v roce 2015 ve své knize „Zum Weltfrieden. Politický návrh“, který jako řešení navrhuje nový federalistický návrh různých komunikačních prostorů.

Můj přístup k řešení je stále přístupem evropské myšlenky, která je však stále mnohými spoluobčany vnímána jako utopická nebo dokonce odmítána z přesvědčení. Tím se vracíme k zastaralému modelu národního státu, který, jak již bylo zmíněno, může fungovat jen napůl, pokud svým občanům poskytuje sociální jistoty – a to platí jak pro dlouhodobě zavedené, tak pro nově příchozí. Ve všem ostatním občané nesouhlasí, ačkoli jsou velmi hrdí na svůj vlastní původ, ať už jsou potomky Němců nebo pocházejí z jiného koutu světa. Snad všichni souhlasí s tím, že mohou za vše žalovat „svůj“ stát, aniž by byli povinni poskytovat vlastní „služby“.

A tak se pravděpodobně brzy znovu dočkáme lakmusového papírku našich národních států v Evropě, totiž až budeme stále více směřovat k nové světové válce, do které pak budou patřit i ideologie, náboženství a další odlišnosti (krátkodobě) resp. prostě budou spravovány zdroje a stále obyvatelné oblasti (dlouhodobě).

A tak si nyní musíme položit otázku, na které straně budou naši spoluobčané, ať už pocházejí odkudkoli nebo ke kterému náboženství či světonázoru se mohou připsat. Protože to má existenční význam nejpozději, jakmile selžou elektrické sítě, plynové a vodovodní potrubí se přepravuje méně než obvykle a distribuce potravin se stává obtížnější.

Těžko si představit, že se pak naši občané všichni sejdou za spolkovou vlajkou a budou společně čelit vzniklým problémům a krizím – většina východoněmeckých občanů je už dnes pryč a antidemokraté v celé republice už piplají Molotovovy koktejly .

V některých našich sousedních zemích už antidemokraté volají nebo táhnou, jako kupř Například v ulicích Francie se nedávno potulovaly desetitisíce lidí jako nové APO. A to vše dříve, než nás všechny postihnou první skutečné potíže!

Pokud by skutečně došlo k tomu, že první Němci budou muset tuto zimu nedobrovolně a vlastní vinou zmrznout, pak budeme jistě litovat, že jsme Američany démonizovali jejich Americkým snem, rozbili transatlantickou spolupráci a navíc všechny Evropany, kteří propagovali evropskou myšlenku byli přinejlepším odsunuti do kouta beznadějných snílků.


"Není moudré obhajovat to, čeho se stejně musíte vzdát."

Niccolò Machiavelli, Historie Florencie (1525)
  • @Wolfram Herzog Pokud to celé vidíte takto rozkolísaně, tak podle mého názoru svolání místních lidových sjezdů vlastně pomáhá vyslat velmi jasný signál ostatním občanům, stranám, prostě skrze tu masu lidí, kteří chtějí aktivně něco změnit a poslat vlády. Pak ale musíte jít k volbám - což jsem již několikrát doporučoval - a odevzdat neplatný hlasovací lístek vyslat jasný signál.

    Jsem pevně přesvědčen, že jediná úspěšná akce sama o sobě přinese obrovské změny.

    Když si ale uvědomíte, že na kongresy přichází jen nepatrná menšina a volební lístky zůstávají vyplněné, musíte si položit otázku, zda je naprostá většina vlastně docela ráda, že žije s tímto šílenstvím?

    A pak máte možnost „pochodovat po soudech“ a přesvědčit občany, jednoho po druhém.

    Demokracie je jistě nejobtížnější formou vlády; ale dělá docela dobrou práci a zajišťuje, že drtivá většina dostane přesně to, co si zaslouží – i když někdy ne to, co ve skutečnosti chtěla.

  • Vše je podáno tak trochu jednoduše „černobíle“ – zvláště pokud jde o pohled na nové spolkové země. Kdy jste naposledy mluvil s občany z východního Německa?
    Když se podívám na semaforovou politiku, která je bohužel zcela oproštěná od faktů a pouze o moci a ideologii, ale občan vystupuje v lepším případě jen jako komparz, který musí poslouchat, tak je to jen o protestu.
    Zdá se mi, že mocní prostě potřebují psychologicky účinné zdůvodnění své moci, ať už pořádají podivná referenda jako Putin nebo organizují volby do EU jako EU, aby pak dosadili úplně jiného šéfa, který utekl před skandály do Bruselu a jeho Deletes. zprávy o šéfovi Pfizeru, ale směšně přednáší jednotlivé státy EU o právním státu.

    • Mluvit mě nikdy nebavilo. A právě minulý víkend jsem k tomu měl příležitost. Bohužel po více než 30 letech tam stále převládá prosté lamentování – podle mého názoru se s obratem novým občanům nejen příliš slibovalo, ale také jim to příliš usnadňovalo. Nám všem, mimochodem, taky.

      Co se týče politiky – podle mého názoru posledních několika desetiletí – to ve skutečnosti nevypadá dobře. Pořád je to tu však mnohem lepší než v těch zemích, kde demokracie již zcela vymřela.

      Proto se musíme těmito tématy znovu a znovu zabývat, abychom přesvědčili naše spoluobčany ke změnám, ať už jako zástupci lidu nebo jako voliči.

      Pouhé obcházení nebo dokonce napadání slabších rozhodně není řešením.

        • Pokud je cílem, že chcete něco demokraticky změnit, pak byste mohli na větších svépomocí organizovaných akcích motivovat zástupce našich lidí, aby se dostali do rozhovoru s místními občany - pevně předpokládám, že tuto nabídku přijme téměř každý.

          Své kouzlo mají i ME, staré "lidové sjezdy", kterých se mohou účastnit zástupci lidu.

          U nás je i nadále tradiční cesta přes strany a volební skupiny — na rozdíl od prvních dvou možností je to ale pořádná dřina, i když si dnes většina lidí zoufá a zase se stahuje z diskuse.

          Sám jsem již delší dobu zkoušel možnost 1 (Hertenstein Talks) a po desetiletích abstinence jsem opět zvolil možnost 3 (voliči zdarma).

          U možnosti 2 mám podezření, že je příliš málo účastníků, alespoň v našem pokoji, na to, abychom mohli být úspěšní.

          • No, tyto návrhy jsou "pochod institucemi" - ale podle mého názoru nevhodné v případě "akutního politického šílenství". do z. Pokud se například „svobodní voliči“ stanou politicky efektivními, naše společnost již „překročila řeku Wupper“.