Přidat fotku: Panorama New Yorku | © Pixabay
Když dnes mnozí stále myslí na velká města, odkazují na definici toho Mezinárodní statistická konference z roku 1887, která tehdy a stále platně stanovila, že všechna města s alespoň 100 000 obyvateli jsou zároveň velkoměsty.
Každý se asi shodne na tom, že za posledních téměř 150 let se toho hodně změnilo, ale také na tom, že lidé co nejdéle drží věci, které milují. Relevantním příkladem je středověké městské právo, které i dnes platí pro města, která mají méně obyvatel než nejmenší obce regionu.
Zřejmě proto je také utopické – alespoň do té doby, dokud my, Evropané, stále máme slovo ve světovém dění – že by se limit pro velké město měl zvýšit například na jeden milion obyvatel.
Proto je také potřeba se zamyslet nad tím, co vlastně takové velké město definuje, protože to je evidentně to, co motivuje statisíce lidí, aby tam chtěli bydlet.
Velké město se v podstatě nachází v dopravním uzlu, který je spojuje s nejméně dvěma dalšími velkými městy. Pokud je město dopravně spojeno pouze s jedním městem, musíte předpokládat, že se jedná spíše o satelitní město nebo, jak to tak hezky vyjádřil Wirtschaftswoche 2017, město ideální místo pro dojíždění.
Metropolitní dopravní uzel by měl zahrnovat zemi, vzduch a vodu a také telekomunikace. Voda by zde mohla být z geografických důvodů vynechána a v oblasti letecké dopravy by se dvě nebo více velkých měst mohla vrátit na centrální letiště, pokud by každé z nich mělo své vlastní spojení. Letiště Basel-Mulhouse je dobrým příkladem a letiště Lipsko mohlo být i pro Berlín a Lipsko.
Dalším příkladem této metropolitní infrastruktury je propojení příslušné dopravy s co nejoptimálnějším průběhem přesunu osob, zboží a zboží.
Samotné město s těmito dopravně-technickými podmínkami má šanci stát se nebo zůstat velkoměstem.
Je špatné, když ty železniční spojení škrtá nebo vědomě směřuje k jinému velkému městu. Je také špatné, pokud máte existující přípojka vody není optimalizován pro dnešní provoz. Je to ještě horší, pokud neoptimalizujete propojování různých typů dopravy, a je opravdu špatné, pokud je příchozí a odchozí provoz spíše omezován než zlepšovat samotné město.
Navíc velké město v podstatě také vyžaduje Nabídka vzdělávání a školení, která odráží celý rozsah a hloubku vzdělání, včetně odpovídajících výzkumných a vývojových kapacit. Na jednu stranu je dnes systém velkoměst tak složitý, že jsou potřeba lidé, kteří tomuto systému v jeho celistvosti rozumí a umí si s ním pak také poradit. Na druhou stranu je vzdělání tak rozsáhlé a drahé, že se tato nabídka musí soustředit do velkých měst, aby ji bylo možné nabídnout co největšímu počtu lidí; Zde se uplatní dopravní napojení velkého města na jeho okolí.
Vzdělání je ale také jediným kritériem velkoměsta, což asi nelze realizovat v každém velkoměstě, protože na rozdíl od všech ostatních surovin je inteligence dostupná opravdu jen omezeně a je tedy dobře, že všechna velká města usilují a který v konečném důsledku také rozhoduje o tom, jak a jakým směrem se bude velké město rozvíjet.
Dalším kritériem velkého města je, že kromě vzdělávání a školení poskytuje i další nabídky a služby, které nelze zajistit všude v dostatečném množství a kvalitě. Dobrými příklady jsou zdravotnictví, náboženství, sport, Kultura- a zařízení pro volný čas.
Kromě toho existují také administrativní a národní preventivní úkoly a obranné kapacity, které se také nejlépe spojují v dopravních uzlech, tedy ve velkých městech.
Celkově vzkvétá i obchod, obchod a průmysl, takže velké město přiláká více lidí, kteří buď chtějí žít lokálně, nebo rádi každý den dojíždějí a odjíždějí.
Paul Hegelmaier, primátor Heilbronnu v letech 1884 až 1904, viděl vývoj Heilbronnu trochu kritičtěji než já. Nejspíš proto, že byl prostě "Neigschmeckter" a nikdy se s námi Heilbronnery moc nekamarádil. I když nechuť byla v té době oboustranná, dnes je jeho přínos k rozvoji města Heilbronn bezvýhradně uznáván.
Možná to není tak špatné, když jste často drženi před zrcadlem, zvláště pokud jste méně sebekritičtí.
Sbohem Heilbronnu
Líz mě v A..., ty město kramářských duší,
Paul Hegelmaier, 1904
Dnes z tebe sfouknu svůj pochod na rozloučenou.
Nikdy ti nebudou chybět hloupé triky,
ale více světla. Olízni mě v A....
Moje přivítání bylo jednou až příliš energické
Loučení se může zdát trochu příliš drsné.
To proto, že jsme se dost neznali
Ale teď až moc dobře. Olízni mě v A....
„Co mi dal Heilbronn? Demokracie jako způsob života. Toto je dědictví tohoto města. A co znamená demokracie jako způsob života? Ale pouze toto: setkávat se s lidmi jako s lidmi, bez ohledu na to, kdo jsou a odkud pocházejí.“
Theodor Heuss, jak je citováno v muzeu v Brackenheimu
