Přidat fotku: Bankovky | © Pixabay
Myšlenka nepodmíněného základního příjmu je v posledních letech stále populárnější a také jsem jí byl zpočátku velmi vřelý. Pokud ale něco zní příliš dobře, než aby to byla pravda, měli byste se na celou věc podívat blíže.
Zhruba vysvětleno, každý občan a pravděpodobně i každý další člověk žijící v zemi nebo v Evropské unii by měl mít přístup k základnímu příjmu, jehož výše se teprve určí a musí se znovu a znovu upravovat, který pochází z celkového rozpočtu Spolkové republiky, ostatních zúčastněných zemí nebo případně také z rozpočtu Evropské unie — což platí zejména pro země, které se nikdy nebyly schopny financovat samy.
V současnosti převládá názor, že nepodmíněný základní příjem je financován z dodatečného zdanění zboží a služeb az dalších daní těch, kteří mají podle většinového názoru příliš mnoho peněz. Zabijáckým argumentem však je, že nepodmíněný základní příjem má nahradit všechny ostatní transferové platby od státu občanům a dalším lidem žijícím v zemi, a že jej tedy lze financovat.
I když nejsem odborník na finanční záležitosti, mám pochybnosti, pokud jde o financování nepodmíněného základního příjmu. Na jedné straně by byly, že dodatečné zdanění bohatých může být spíše jednorázovou akcí, protože o své finanční zdroje přijdou nebo je již nebudou regenerovat. A na druhou stranu se stát jen stěží dobrovolně vzdá řídící funkce transferových plateb, aby k nim přibyly další transferové platby, jako jsou přídavky na děti, cestovní náhrady, stavební příspěvek, dotace na ochranu klimatu nebo jak se jim říká. nepodmíněný základní příjem – a to samo o sobě je již Dostupnost daného nepodmíněného základního příjmu.
Bez ohledu na to, zda lze financovat základní příjem, kladu si otázku jeho účinnosti. Mohu si jen myslet, že je dobře, že z pozitivního pohledu stát omezuje svoji řídící funkci na nás občany, ale spíše se domnívám, že v negativním pohledu by stát chtěl svou mocenskou funkci nad občany dále rozšiřovat v tom nejlepším základním socialistické chápání a dále brání sebeurčení, zejména proto, že výše nepodmíněného základního příjmu bude čistě politickým rozhodnutím, které pravděpodobně nebude vycházet ze skutečných potřeb občanů nebo jiných lidí žijících v zemi.
A to je právě stěžejní otázka základního příjmu, kdo z něj vlastně profituje?
Nejlepším z nás bude poskytnuta další finanční pomoc, aby mohli vést ještě lepší sebeurčený život. To je zřejmě také naděje a důvod, proč se nepodmíněný základní příjem mnohým na první pohled zdá tak atraktivní; Taky bych byl moc rád za pár stovek eur měsíčně navíc, protože bych je pak mohl rozhazovat podle libosti nebo dělat něco úplně jiného. A hezké by na tom bylo, že pro občany, jako jsem já, by výše základního příjmu vlastně neměla existenční význam - takže poprvé win-win pro zodpovědné občany.
Nepodmíněný základní příjem má pro zaměstnavatele také jen dobré stránky, protože uleví firmám a navíc nabízí možnost zlevnit práci ještě levněji než dříve, protože každý zaměstnanec je posílen základním příjmem a není již nutně závislý na přiměřené odměně za svou práci. pro partnery kolektivního vyjednávání se otevírají zcela nové vyjednávací pozice. Zde ale také vidím zadní vrátka, která si socialističtí snílci u základního příjmu nechávají otevřená, totiž že tento argument využívají nejen k tomu, aby politicky určovali výši základního příjmu, ale ve výsledku i politicky stmelovali výši každé mzdy — a s ní chtějí zcela zrušit funkci trhu.
Ale podstatou věci je, kdo z nepodmíněného základního příjmu vůbec netěží? A to jsou ti nejslabší ve všech společnostech, totiž samotní nezletilí občané. Stručně řečeno, i když si to v naší sociálně tržní ekonomice a společnosti napěchované projekty pomoci nechceme připustit, stále existuje mnoho občanů, kteří nejsou nezávislí na peníze moci podnikat a nedožít se zletilosti ani s nepodmíněným základním příjmem.
Protože však nepodmíněný základní příjem prohlubuje propast mezi těmi občany, kteří se s ním osobně rozvíjejí, a těmi, kteří s ním sami nemohou dělat nic produktivního, stmeluje se v důsledku toho prekariát, ze kterého již nelze uniknout.
Pokud stát v rozporu se skutečnou představou nepodmíněného základního příjmu neposkytne prekariátu ještě více a ještě komplexnější transferové platby, což v konečném důsledku povede k celkovému inflačnímu vývoji, který zahltí každou společnost a také tržní ekonomiku a Sociálně tržní hospodářství s tím minimálně ve střednědobém horizontu ruší všechny své výhody, které nelze opomíjet. Nechci teď spekulovat o tom, co přijde potom: skutečný socialismus nebo dravý kapitalismus.
I když se počítáte mezi možné vítěze nepodmíněného základního příjmu, upozorňuji, že nepomáhá nám všem jako celku a zvláště těm, kteří jsou na naší pomoci skutečně závislí, a proto myšlence vybudovat si základní příjem, který by měl bojovat proti příčinám nezralosti a chudoby.
Proto místo nepodmíněného základního příjmu volám po povinné školní docházce pro všechny a nových nápadech, jak lépe pečovat a podporovat spoluobčany, které se vzdělávání a jejich děti brání.
„Cílem budoucnosti je plná nezaměstnanost, takže můžeme hrát. Proto musíme zničit současný politicko-ekonomický systém."
Arthur C. Clarke, rozhovor s Los Angeles Free Press (25. dubna 1969: 42-43)
