základní příjem

Přidat fotku: Bankovky | © Pixabay

Myšlenka nepodmíněného základního příjmu je v posledních letech stále populárnější a také jsem jí byl zpočátku velmi vřelý. Pokud ale něco zní příliš dobře, než aby to byla pravda, měli byste se na celou věc podívat blíže.

Zhruba vysvětleno, každý občan a pravděpodobně i každý další člověk žijící v zemi nebo v Evropské unii by měl mít přístup k základnímu příjmu, jehož výše se teprve určí a musí se znovu a znovu upravovat, který pochází z celkového rozpočtu Spolkové republiky, ostatních zúčastněných zemí nebo případně také z rozpočtu Evropské unie — což platí zejména pro země, které se nikdy nebyly schopny financovat samy.

V současnosti převládá názor, že nepodmíněný základní příjem je financován z dodatečného zdanění zboží a služeb az dalších daní těch, kteří mají podle většinového názoru příliš mnoho peněz. Zabijáckým argumentem však je, že nepodmíněný základní příjem má nahradit všechny ostatní transferové platby od státu občanům a dalším lidem žijícím v zemi, a že jej tedy lze financovat.

I když nejsem odborník na finanční záležitosti, už teď mám své obavy ohledně financování nepodmíněného základního příjmu. Dodatečné zdanění bohatých může být na jednu stranu spíše jednorázovým opatřením, protože přijdou o své finanční zdroje nebo již nebudou moci generovat nové. A na druhou stranu se stát jen stěží dobrovolně vzdá řídící funkce transferových plateb, aby vedle nepodmíněného základního příjmu přibyly další transferové platby jako kupř. B. Přidají se přídavky na děti, cestovní dotace, stavební příspěvky, dotace na ochranu klimatu nebo jak se to jmenuje – a to samo o sobě již zpochybňuje životaschopnost nepodmíněného základního příjmu.

Bez ohledu na to, zda lze financovat základní příjem, kladu si otázku jeho účinnosti. Mohu si jen myslet, že je dobře, že z pozitivního pohledu stát omezuje svoji řídící funkci na nás občany, ale spíše se domnívám, že v negativním pohledu by stát chtěl svou mocenskou funkci nad občany dále rozšiřovat v tom nejlepším základním socialistické chápání a dále brání sebeurčení, zejména proto, že výše nepodmíněného základního příjmu bude čistě politickým rozhodnutím, které pravděpodobně nebude vycházet ze skutečných potřeb občanů nebo jiných lidí žijících v zemi.

A to je právě stěžejní otázka základního příjmu, kdo z něj vlastně profituje?

Nejlepším z nás bude poskytnuta další finanční pomoc, aby mohli vést ještě lepší sebeurčený život. To je zřejmě také naděje a důvod, proč se nepodmíněný základní příjem mnohým na první pohled zdá tak atraktivní; Taky bych byl moc rád za pár stovek eur měsíčně navíc, protože bych je pak mohl rozhazovat podle libosti nebo dělat něco úplně jiného. A hezké by na tom bylo, že pro občany, jako jsem já, by výše základního příjmu vlastně neměla existenční význam - takže poprvé win-win pro zodpovědné občany.

Nepodmíněný základní příjem má pro zaměstnavatele také jen dobré stránky, protože uleví firmám a navíc nabízí možnost zlevnit práci ještě levněji než dříve, protože každý zaměstnanec je posílen základním příjmem a není již nutně závislý na přiměřené odměně za svou práci. pro partnery kolektivního vyjednávání se otevírají zcela nové vyjednávací pozice. Zde ale také vidím zadní vrátka, která si socialističtí snílci u základního příjmu nechávají otevřená, totiž že tento argument využívají nejen k tomu, aby politicky určovali výši základního příjmu, ale ve výsledku i politicky stmelovali výši každé mzdy — a s ní chtějí zcela zrušit funkci trhu.

Ale podstatou věci je, kdo z nepodmíněného základního příjmu vůbec netěží? A to jsou ti nejslabší ve všech společnostech, totiž samotní nezletilí občané. Stručně řečeno, i když si to v naší sociálně tržní ekonomice a společnosti napěchované projekty pomoci nechceme připustit, stále existuje mnoho občanů, kteří nejsou nezávislí na peníze moci podnikat a nedožít se zletilosti ani s nepodmíněným základním příjmem.

Protože však nepodmíněný základní příjem prohlubuje propast mezi těmi občany, kteří se s ním osobně rozvíjejí, a těmi, kteří s ním sami nemohou dělat nic produktivního, stmeluje se v důsledku toho prekariát, ze kterého již nelze uniknout.

Pokud stát v rozporu se skutečnou představou nepodmíněného základního příjmu neposkytne prekariátu ještě více a ještě komplexnější transferové platby, což v konečném důsledku povede k celkovému inflačnímu vývoji, který zahltí každou společnost a také tržní ekonomiku a Sociálně tržní hospodářství s tím minimálně ve střednědobém horizontu ruší všechny své výhody, které nelze opomíjet. Nechci teď spekulovat o tom, co přijde potom: skutečný socialismus nebo dravý kapitalismus.

I když se počítáte mezi možné vítěze nepodmíněného základního příjmu, upozorňuji, že nepomáhá nám všem jako celku a zvláště těm, kteří jsou na naší pomoci skutečně závislí, a proto myšlence vybudovat si základní příjem, který by měl bojovat proti příčinám nezralosti a chudoby.

Proto místo nepodmíněného základního příjmu volám po povinné školní docházce pro všechny a nových nápadech, jak lépe pečovat a podporovat spoluobčany, které se vzdělávání a jejich děti brání.

„Cílem budoucnosti je plná nezaměstnanost, takže můžeme hrát. Proto musíme zničit současný politicko-ekonomický systém."

Arthur C. Clarke, rozhovor s Los Angeles Free Press (25. dubna 1969: 42-43)

---