Hlavní fotografie: EU a Spojené království | © Shutterstock
Průběžná revize
Na začátku této úvahy by mělo být několik myšlenek, které se na první pohled mohou zdát přitažené za vlasy. Zajímá mě „Zlaté pravidlo“, vodítko pro mezilidské vztahy, které platí v mnoha společnostech po staletí. Toto „zlaté pravidlo“ je formulováno dvěma způsoby:
- Chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se oni chovali k vám.
- Nebo - u nás známé jako: "Co nechceš, aby někdo dělal tobě, nečiň ani ty druhým."
Tyto mnemotechnické pomůcky popisují vzájemný respekt, schopnost vcítit se do druhých a prosazují vzájemné férové jednání. Pokud státy mezi sebou také jednaly podle tohoto pravidla, žili jsme v mírumilovném světě. To, že se „zlaté pravidlo“ často neuplatňuje, může být způsobeno tím, že každý okamžitě pozná porušení pravidel druhými, ale ne své vlastní.
S ohledem na tuto promyšlenou předmluvu se pokusím vysvětlit, proč se EU a Spojené království snaží najít smluvní základ při vyjednávání o svém vztahu po brexitu. Ve čtyřech kolech vyjednávání od března nebylo dosaženo téměř žádného pokroku, informoval Süddeutsche Zeitung 16.6.2020. června 2016. I když se nyní zdá, že ve vládě Spojeného království panuje určitá ohleduplnost, jsem skeptický vzhledem k tomu, co se kolem Brexitu od roku XNUMX stalo.
Britové uvedli, že chtějí uzavřít dohodu s EU do konce roku – což je téměř nemožný výkon. Možnost požádat o prodloužení lhůty vypršela 30.6.2020. června XNUMX. Boris Johnson řídí plnou parou do neregulovaného brexitu. Jeho základní směr je jasný. V zájmu britské ekonomiky chce – ano, musí – nadále dosahovat volného přístupu britského zboží na evropský vnitřní trh. Tento projekt je ale diametrálně odlišný od hesla brexitistů: „Chceme zpět svou zemi“, chceme sami určovat pravidla naší zemi a především nenechat ekonomiku a obchod na „byrokratech“ v Bruselu. V případě jakýchkoli sporů, které mohou nastat, Johnson odmítá jurisdikci ESD.
To znamená, že Spojené království hodlá v budoucnu na vnitřním trhu fungovat podle zvláštních pravidel. Jaký zásadní rozpor: Jako by si děti vedle chtěly hrát na sousedově zahradě, ale očekávaly, že to budou moci bez ohledu na rozložené postele. Johnson chce dosáhnout konkurenční výhody pro britské zboží tím, že nebude muset splňovat standardy EU pro ochranu životního prostředí, ochranu spotřebitele, bezpečnost práce a evropské sociální standardy, které platí pro všechny účastníky trhu na vnitřním trhu, ale přinese své vlastní standardy, které jsou co nejnižší, s ním může. A navíc, pokud by došlo ke sporu, neměly by rozhodovat evropské soudy, které jsou obvykle odpovědné za vnitřní trh, ale jejich vlastní, britské soudy. Pro evropské konkurenty by bylo přímo kontraproduktivní, kdyby EU se svými ambiciózními cíli v oblasti ochrany klimatu a životního prostředí umožnila Británii, aby tyto cíle nemusela plnit. Spravedlivý obchod na evropském vnitřním trhu vyžaduje stejné výchozí podmínky pro všechny účastníky trhu.
Přestože Johnson ví, že na společném vnitřním trhu nemohou existovat dvojí standardy a že zde EU nemá téměř žádný prostor pro vyjednávání, prezentuje se – pravděpodobně pro své vlastní krajany – jako mučedník tvrdohlavých Evropanů. Ví také, že v některých evropských metropolích jsou politici, kteří bedlivě sledují, co Brusel Britům umožňuje. Pokud by se i jen zdálo, že by země opouštějící EU měla nějaké výhody, další aspirant by byl na výstupní podložce. Za EU lze říci pouze to, že ani bývalý člen jako Velká Británie nemůže mít privilegovaný přístup na vnitřní trh. (To vyvolává banální otázku: proč tehdy Britové nezůstali "in"?). Pokud by smlouvy EU dostaly díry, konec EU by byl v nedohlednu. Boris Johnson přesto si bude nadále stěžovat na to, jak nespravedlivě s jeho zemí zachází „mocná“ EU. Nebude schopen ani ochoten vidět, že doba britské slevy s brexitem skončila. Otázkou je, zda by EU měla reagovat podobným způsobem na tuto mizernou taktiku a povzbuzovat Skoty k nezávislosti? To by ale odporovalo „zlatému pravidlu“. Ale nejen Boris Johnsonse o „zlaté pravidlo“ málo stará. V rámci EU jsou také nacionalisticky smýšlející politici, kteří volají po „větší flexibilitě“ při vyjednávání s Brity. Buď nepochopili, že vnitřní trh EU lze provozovat pouze podle jednoho souboru pravidel, která jsou stejná pro všechny – nebo tajně akceptují demontáž EU.
To je uklidňující Michel Barnier je dostatečně zběhlý ve svém vyjednávacím týmu na to, aby nebyl ošizen. Uklidňující je také to, že v Evropském parlamentu, který musí schválit dohodu se Spojeným královstvím, jsou přesvědčení Evropané, aby zajistili, že Evropská unie nepůjde do psů.
Jak by to mohlo pokračovat, dokud Britové na konci roku 2020 zemi konečně neopustí? Boris Johnson vyhrál poslední všeobecné volby se sloganem "Udělejte brexit!" V probíhajících jednáních se proto bude méně starat o racionální zvážení možných výhod a nevýhod Brexitu bez dohody a více o naplnění tohoto volebního slibu. Zastánci brexitu posadili Johnsona do sedla, teď musí předvést a nenechat žádné pochybnosti, jinak bude jako Theresa May. Britský novinář a autor literatury faktu Paul Mason má podezření, že Johnsonova vláda může vyprovokovat chaotický odchod z EU, aby odvrátila pozornost od svého selhání v koronavirové krizi (viz: Paul Mason: „Staged Escalation“; v IPG – Internationale Politik und Gesellschaft; tisková služba Friedrich- Ebert-Stiftung, 22.5.2020). Myslím, že od 1. ledna 2021 budou britská brexitová média plná zpráv o škodách, které tento brexit bez dohody působí EU, aby se vybil negativní dopad doma, protože „tvrdý“ brexit bude od ledna V roce 2021 zavedou EU a Velká Británie cla a celní kontroly v souladu se specifikacemi WTO. Výsledkem budou fronty a byrokracie na hranicích a narušené dodavatelské řetězce.
Co může nebo co by měla Evropa udělat s ohledem na tento očekávaný vývoj? Pomstít se? Postavit překážky budoucím jednáním se Spojeným královstvím? Registrovat dopady „tvrdého“ Brexitu ve Spojeném království s radostí? Tato taktika by byla z dlouhodobého hlediska nemoudrá a pouze by posílila současnou pozici zastánců brexitu ve Spojeném království. V časopise „Aus Politik und Zeitgeschichte“, který vydává Spolková agentura pro občanské vzdělávání, již citovaný Paul Mason popsal zajímavou věc. Mason neočekává, že by ve Spojeném království zavládly „kolektivní výčitky svědomí kvůli Brexitu“. Spíše očekává „boj o důvěryhodnost“, jakmile vyvstanou nevyhnutelné otázky: „Projekt Brexit tak silně spočíval na nesplnitelném snu o národní velikosti, na imperiální nostalgii a ochotě odložit jakékoli pochybnosti o klaunském vůdci, který mějte jen naději, že náhlý nástup reality lidmi otřese.“ (viz: Paul Mason: „Konec jistot“; v „Aus Politik und Zeitgeschichte“, vydání 23-25/2020 z 2.6.2020. června XNUMX). K takovému probuzení může dojít, když se Johnson bude snažit vyjednat obchodní dohodu s Čínou. „Hry“ zde nebudou k ničemu, protože Spojené království, které se pak „zmenší“, si obchodní válku s „obří“ Čínou nemůže dovolit.
Je třeba zmínit ještě jeden efekt brexitu: voliči „Odejít“ ve Spojeném království neprojeví žádnou rychlou lítost, protože zastánci brexitu se svými obrazy budoucnosti mají své fanoušky stále pevně pod kontrolou. Kdo hlasoval „Odejít“, přes noc neuvidí, že to byla chyba. Negativní důsledky viditelné zvenčí však odradí ostatní v EU od přijetí růžových vizí nacionalistů.
Zde jsou důvody, proč by se EU neměla nechat svádět k „pomstě“. Především by neměla „trestat“ mladé lidi ve Velké Británii, kteří nezabránili Brexitu v roce 2016. Bude to ale nějakou dobu trvat – podle naděje Paul Mason – mláďata jednoho dne odmítnou snést polévku, kterou jim v roce 2016 přinesli stařešinové. Kluci jsou těmi lidmi Paul Mason doufá, že je probudí nástup reality. Je proto důležité, aby mladí lidé – žáci, studenti, praktikanti, praktikanti, členové mládežnických organizací a sportovních klubů atd. – zůstali ve spojení na obou stranách Lamanšského průlivu. Chlapci z Velké Británie mají šanci změnit kurz britské politiky. Evropská politika však nesmí zapomínat na jednu věc: EU se musí stát během několika příštích let ekonomicky, kulturně, sociálně a interpersonálně ještě atraktivnější než dnes. Pokud by ale takzvaní euroskeptici, brzdaři, nacionalisté získali v rámci EU ještě větší vliv, můžeme naděje v mladší generaci Velké Británie odepsat. Nakonec je však na Britech, aby se rozhodli sami – tak funguje „zlaté pravidlo“.
