Irská whisky

Tento příspěvek je Tomáš Michl dlužen, který by určitě neunesl, když budu psát o whisky a zcela ignorovat irské příbuzné. Určitě ho dost naštve, že Kilbeggan nepatří, nebo spíš zatím není, k mým oblíbeným irským značkám.

Moje cesta za poznáním irských whisky začala v roce 1988 s Tullamore Dew večer v Hannoveru, na který jen tak nezapomenu. Povědomí o irských whisky nebylo ani tehdy tak velké, protože výrobci na rozdíl od svých skotských protějšků pochopili význam marketingu pravděpodobně příliš pozdě a navíc iniciovali odklon od průmyslové velkovýroby omezované čistě na kvantitu. o hodně později. Bylo mi tedy velkým potěšením, když nás irští přátelé pozvali na otevření návštěvnického centra Tullamore Dew a já se dozvěděl, že tato whisky se nyní vyrábí téměř tam, kde vznikla. To znamená, že za pár let budu moci znovu sáhnout po sklenici Tullamore Dew, která byla také destilována na místě.

Tullamore Dew, byl poprvé destilován v palírně Tullamore v roce 1829 a pro zajímavost od roku 2010 patří do skupiny lihovarů William Grant & Sons, včetně majitelů velmi známé skotské whisky Glenfiddich.

Vzhledem k tomu, že whisky nebo whisky, ať už z Irska nebo USA, byly od 1950. do 1990. let stěží „kultovním nápojem“, není divu, že palírna Tullamore, stejně jako většina ostatních palíren Během těchto let, byla uzavřena v roce 1954 a od r. pak se na značce Tullamore Dew vyráběla průmyslově a podle potřeby v jiných lihovarech.

Totéž se stalo s Lockeho lihovar, který pálí zmíněný Kilbeggan. V roce 1957 byla uzavřena a whisky s novými majiteli opět destiluje teprve od roku 2007; za to si nárokuje titul nejstarší irské palírny, protože prokazatelně destilovala svou první whisky již v roce 1757.

V 1970. letech 1990. století byla v Irsku vlastně jen jedna palírna, která vyráběla whisky podle potřeby, a vybudování odpovídající infrastruktury v Irsku od XNUMX. let trvalo déle než ve Skotsku.

Když jsem se více soustředil na single malt ze Skotska z roku 1990, protože tam po těch letech „bezvýznamnosti“ začaly první a většinou menší palírny dávat whisky znovu jednotlivé tóny a své vlastní charaktery, objevil jsem krátce nato svůj bis dnešní osobní oblíbené z Irska, konkrétně Bushmills Whisky Old Bushmills Distillery, který byl tehdy dostupný i jako single malt. Tato palírna je jednou z nejstarších palíren whisky a má tradici dlouhou více než 400 let. Ten, který jsem představil včera Johnnie Walkerová whisky letos oslaví 200 let. Přestože je značka Bushmills house také směs, doporučil bych spíše Bushmills 10, single malt, který zrál 10 let v sudech po bourbonu a sherry. Ostatní značky, které zrají v sudech až 21 let, občas i v sudech z Madeiry, jsou určitě dobrou volbou, ale já osobně preferuji single malt ze Skotska a Japonska.

Limitované a speciální lahvové lahve, které jsou stále více v módě všude a také u Bushmills, jsou spíše pro dnešní sběratele nebo pro ty, kteří si pak takové drinky vychutnávají „na skalách“ nebo společně s kolou a co nejhustším doutníkem. Z asi o něco mladší značky, která míchala single malt whiskey s irským medem, jsem nebyl vůbec nadšený a tato směs se mi moc nelíbila ani jako Jim Beam Honey, bourbonská whisky.

Pokud ale rádi pijete whisky, která chutná rašelinově jako některé single malts ze Skotska a rozvíjí silnou vlastní chuť, značku doporučuji Connemara, jejíž whisky se stejně jako většina skotské destiluje pouze dvakrát na rozdíl od jiných irských whisky. Doporučuji hned popadnout 12letou whisky a pokud ji máte rádi, můžete u ní s klidným svědomím zůstat.

V neposlední řadě musím jít do Jameson pojď mluvit o mém příteli a kamarádovi Ronan Corcoran je přesvědčen, že jde o jedinou whisky na světě, z níž lze připravit slušnou irskou kávu. A každý, kdo měl někdy irskou kávu připravenou Ronanem, o tom nikdy, nikdy nepochybuje.

Jameson byl založen v Dublinu v roce 1780 a destilován tam v Bow Street až do roku 1971. I když nyní existuje široká škála lahví všech věkových kategorií, doporučuji zůstat u původní směsi. Láhev ho mám vždy po ruce, protože nikdy nevím, kdy a kdo si dá dobrou irskou kávu.