Doporučená fotografie: obal desky
Dnes mě trochu chytne nostalgie. Oliver G. mě seznámil s tímto hudebníkem v 1970. letech jednoduše tak, že jsem poslouchal jeho desky, dokud jsem si je nemohl dovolit sám.
Jean-Michel Jarre se narodil v Lyonu v roce 1948 a náhle se proslavil v roce 1976 svým albem „Oxygène“. A „Equinoxe“ (1978) byl okamžitý úspěch. Jen o rok později se můj hudební vkus úplně změnil, ale to mi nezabránilo v tom, abych si v roce 1981 okamžitě nekoupil jeho desku „Magnetic Fields“.
V průběhu desetiletí jsem přestal tyto desky poslouchat, i když minimálně dvě z nich jsem měl později k dispozici na CD. Jarre dělá hudbu dodnes a v listopadu loňského roku vydal svou poslední nahrávku „Oxymoreworks“.
Zde je ale pro začátek velmi povedená interpretace Equinoxe, díky které je poslech této hudby o něco příjemnější.
A zde je úryvek z jeho nejnovější práce:
Končím tento příspěvek a jdu si nejprve trochu zatancovat.
A pro ty, kteří teď nechodí tančit, je tu malý přídavek, a to režisérský sestřih jeho koncertu smíšené reality ve Versailles 400.
