Světelné postavy a stínoví válečníci

Přidat fotku: lidé v parku | © Pixabay

Tyto dva typy politiků mají jedno společné, většinou netuší, o co jde, a také nemají skutečnou chuť se seznámit s obsahem a fakty tématu a následné diskuse.

Ti první milují a oslavují svůj vlastní vzhled, i když je to jen na společných toaletách kongresových center. To druhé závisí na "síle" jako JRR Tolkiens Glumem v ringu a jsou opravdu pro cokoli.

Pokud se politici z těchto dvou konstelací sejdou nebo se dokonce ocitnou v jedné a té samé osobě, pak jejich kariéře nic nestojí v cestě. Jiní politici, kteří si popálili prsty při střetu s postavami válečníků světla nebo stínů a poté tuto srážku přežili, se dalšímu střetnutí s nimi vyhýbají jako čert kříži svěcené vodě a vždy zajistí, aby tito straničtí kolegové či soudruzi šli na večírek co nejrychleji dorazit nejvyšší úřady jen proto, aby v jejich vlastních politických řadách napáchali co nejmenší škody. Aby toho bylo dosaženo, dobrovolníci nebo poslanci jsou často masově obětováni, jak bylo zvykem v prvních vysokých kulturách na počátku našich dějin.

Já sám jsem se narodil do rodiny, která se hodně angažovala ve stranické politice, a proto jsem byl jako malé dítě vláčen z jedné akce na druhou. To je důvod, proč jsem mohl vylepit plakáty dříve a lépe než kdy jindy při hraní fotbalu. Proto jsem se ve stranických funkcích ocitl velmi brzy, jak je možná jinak obvyklé, a vždy jsem byl manévrován kolem domnělých postav bojovníků světla a stínu.

Když už k takovému setkání došlo, stále jsem spadala pod „ochranu štěňat“, která byla tehdy alespoň v „mé“ partě stále záležitostí cti.

Bohužel jsem si z toho vzal špatné ponaučení a až při pozdějších setkáních jsem trochu zmoudřel, což mimochodem vedlo ke dvěma věcem: za prvé, když „boj na nůž“, tak s pravidly a slušností, a tak jsem se stal voják. Zadruhé jsem vrátil stranickou legitimaci a začal se věnovat nestranické politické činnosti, kde stále šlo především o obsah.

Po léta, totiž když jsem se pohyboval politicky čistě na pracovní úrovni, jsem byl ušetřen dalších setkání s postavami válečníků světla či stínů, protože ti se na tak nízkých místech ztrácejí jen velmi zřídka, a pokud ano, tak jen proto, aby obsadili další místo a pak rychle znovu vzlétnout do vyšších sfér.

Když jsem se sám sebe zeptal, zda chci převzít více odpovědnosti na okresní úrovni, byl jsem okamžitě dotázán, zda bych byl ochoten udělat totéž na státní úrovni. Můj předchůdce v úřadu mi to okamžitě nedoporučil, protože tam nebyla žádná světlá postava, ale jeden nebo druhý stínový válečník. Rád jsem dal na tuto radu a proto jsem dodnes nepřijal žádnou funkci mimo okresní úroveň, ať to zní jakkoli hezky.

Stárnutí bohužel nezabráníte, a tak jsem se vzhledem ke svému věku dostal na profesionální pozice, které znemožňovaly držet se stranou od postav bojovníků světla a stínu. Když jsem si pak musel uvědomit, že dotyční politici jen zářili, v jednom případě jsem mohl zažít i „hermafrodita“ a mezitím začali také nabírat vojáky, dobrovolníky a zaměstnance parlamentu – byť jen nadobro. fotky z tisku – vzal jsem za to následky a odešel do předčasného důchodu.

Nyní „šťastný“ se spoustou volného času jsem se více věnoval práci spolku, abych pak zjistil, že stále se rozšiřující stahování pracovní úrovně z těl, která byla pro postavy bojovníků světla a stínu tak atraktivní, stále více vede k tomu, že tiskové zprávy jsou čím dál tím účinnější o světelných postavách, které se stále více vzdalují realitě v rámci spolku a stínoví bojovníci také vědomě akceptují takové rozpory, protože jen ještě více posilují své vlastní pozice.

Plně jsem si to uvědomil před několika lety, když jsem strávil celé dva roky přípravou „dekretu“ na úrovni okresu, který měl projít všemi úrovněmi, svědomitě se vyhýbal jakémukoli stínovému válečníkovi na cestě, a nakonec jsem měl řešení tak daleko, že to mohlo podporovat ostatní státní sdružení.

Po rozhodnutí naší nyní společné přihlášky, které se nyní blíží, jsem chtěl celou věc oslavit se svými nejdůležitějšími příznivci v bufetu, který již byl zřízen ve foyer, když velmi překvapivě - protože téměř nikdy nebyl přítomen - velmi těžkotonážní lehká postava vstoupila do pléna zcela zjevně ve špatné náladě, protože se objevila v bufetu příliš brzy, a viditelně ve špatné náladě, protože poradní delegáti si toho nevšímali, vzal si slovo bez vyzvání, prohlásil být autoritativním a jediným odborníkem v Evropě přesně na tuto záležitost, bez nich vyjádřil vážné obavy, ale formuloval, a pohřbil tak dva roky asociační práce za méně než 30 sekund.

Pokusil jsem se ho konfrontovat v bufetu, který ho zajímal jen do té míry, že jsem ho evidentně obtěžoval kvůli jeho obžerství. Po večeři byl pryč stejně rychle, jako se objevil. S tímto pánem jsem se setkal ještě jednou, při své badatelské práci ve spolkovém archivu, když jsem od něj našel hořce rozzlobený dopis, ve kterém prohlásil, že z našeho spolku odchází, protože v jeho očích nebyl řádně rozpoznán.

Skutečným důvodem mého dnešního příspěvku je však ztráta našeho generálního tajemníka na evropské úrovni, velmi dobrého, velmi oddaného a také velmi schopného spolubojovníka. naučil jsem se Paul Kráva vědět, když se stal evropským předsedou našeho sdružení mládeže. To se mu dařilo překvapivě dobře a mnozí byli překvapeni, že nešel do profesionální politiky, ale jako velmi militantní federalista šel profesně vlastní cestou a byl také velmi úspěšný. Našemu spolku ale zůstal věrný a dobrovolně se ujal i funkce generálního tajemníka. Přestože byl obklopen pouze postavami válečníků světla a stínů, dokázal jejich neschopnost kompenzovat a v případě vážného poškození je znovu a znovu opravovat – čistě dobrovolně a zdarma!

bohužel Paul Kráva Včera se stala obětí intriky, ze které běhá mráz po zádech i těm nejotrlejším dobrovolníkům, ale nyní také vyvolává otázku, zda se dobrovolníci ještě dokážou ochránit.

Ochranu vidím v posilování základny ve všech politických stranách, sdruženích a skupinách a do dalších výborů či rad pouze posílat členy, kteří se již prokazatelně o své zásluhy na pracovní úrovni sami zasloužili. Jsem pevně přesvědčen, že to od začátku omezí počet světelných postav a stínových bojovníků a dá šanci "realizovat se" jen těm, kteří dříve pro spolek a obec něco udělali. Přinejmenším později mají mlhavou představu o tom, čím si z nerozumnosti a čistého sobectví rvou zadky, totiž výsledky a úspěchy, které si dříve pracně vybudovali mnozí jiní.

„Pohyblivý jazyk politiky,... ten podivný jazyk plný Mayů a nepravd sebeklamů a záměrných klamů druhých, který téměř okamžitě mění všechny pravdivé a živé fráze v žargon, takže muži mohou bojovat v oblacích slova bez jasného smyslu pro věc, o kterou bojují...“

Aurobindo Ghose (září 1918)