Federalizace Evropy prostřednictvím článku 20 Lisabonské smlouvy

Hlavní foto: Rada Evropy | © Leonid Andronov, Shutterstock

Federální aliance evropských federalistů (FAEF) je pro Spojené státy evropské. Pokud to není možné najednou, je možné tak učinit po etapách prostřednictvím článku 20 Smlouvy o Evropské unii, jedné ze dvou dílčích smluv tvořících Lisabonskou smlouvu. Nejprve vám ukážu článek 20. Poté vysvětlím, co je FAEF, proč je federalizace Evropy užitečná a nezbytná a že je to možné pouze tehdy, když se roztříštěná federální a proevropská hnutí spojí ve federaci FAEF.

Článek 20 Smlouvy o Evropské unii

Článek 20 zní:

1. Členské státy, které se chtějí usadit posílená spolupráce mohou mezi sebou v rámci nevýlučných pravomocí Unie využívat jejích orgánů a vykonávat tyto pravomoci uplatňováním příslušných ustanovení Smluv, s výhradou omezení a v souladu s podrobnými opatřeními stanovenými v tomto článku a v článcích. 326 až 334 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Posílená spolupráce se zaměří na podporu cílů Unie, ochranu jejích zájmů a posílení jejího integračního procesu. Taková spolupráce bude kdykoli otevřena všem členským státům, v souladu s článkem 328 Smlouvy o fungování Evropské unie.

2. Rozhodnutí povolující posílenou spolupráci přijme Rada jako poslední možnost, pokud zjistí, že cílů takové spolupráce nemůže Unie jako celek dosáhnout v přiměřené lhůtě, a za předpokladu, že se ho účastní alespoň devět členských států. Rada rozhoduje v souladu s postupem stanoveným v článku 329 Smlouvy o fungování Evropské unie.

3. Všichni členové Rady se mohou účastnit jejích jednání, ale hlasování se účastní pouze členové Rady zastupující členské státy účastnící se posílené spolupráce. Pravidla hlasování jsou stanovena v článku 330 Smlouvy o fungování Evropské unie.

4. Akty přijaté v rámci posílené spolupráce zavazují pouze zúčastněné členské státy. Nepovažují se za součást acquis, které musí přijmout kandidátské státy na přistoupení k Unii.“

Říká se zde, že skupina nejméně devíti členských států je zmocněna vstoupit do posílené formy spolupráce. Nejsilnější formou je forma federace. Federace navíc ideálně splňuje požadavek formulovaný článkem 20 v odstavci 1 slovy: „Posílená spolupráce má za cíl podporovat cíle Unie, chránit její zájmy a posilovat její integrační proces.“

Článek 20 nebyl dosud nikdy použit pro účely federace skupiny nejméně devíti členských států v rámci EU. Devět zemí ale může nejprve jednotlivě vystoupit z EU a poté vstoupit do Unie jako společná federace na základě článku 20. Stejně jako jsou členy EU spolkové země Belgie, Rakousko a Německo. Tímto způsobem může tato federace krok za krokem přesvědčit ostatní členské státy o nutnosti se k ní připojit.

Proč stále nemáme federální Evropu?

Federace Spojených států amerických vznikla v letech 1787 až 1789. Začínala se třinácti státy, ale pomalu se rozrostla na padesát. Ukázalo se, že je to příklad pro ostatní části světa. Dnes existuje dvacet sedm federálních států, které dohromady pobývají něco málo přes 42 % světové populace.

Od roku 1800 se občanská hnutí často pokoušela Evropu federalizovat. Vždy selhali. Až do druhé světové války byly tyto neúspěchy způsobeny především neschopností těchto hnutí dostatečně přesvědčit politické představitele evropských zemí o užitečnosti a nutnosti vytvoření federální Evropy. Ale bezprostředně po druhé světové válce, mezi lety 1945 a 1950, byla pro takovou federalizaci obrovská podpora. Dokonce i v politice.

V roce 1950 však došlo k závažné metodické chybě. Ve své slavné Schumanově deklaraci z 9. května francouzský ministr zahraničí Robert Schuman, důrazně zdůraznil potřebu federální Evropy, ale také řekl, že to bude muset být provedeno prostřednictvím smlouvy. Velmi závažná chyba, která se dopustila o rok později Smlouvou o Evropském společenství uhlí a oceli šesti zemí včetně Německa. Je pozoruhodné, proč Německo souhlasilo se smlouvou o ESUO, protože samo přijalo federální ústavu v roce 1949.

Proč byl Schuman - mimochodem poradil Jean Monnet, kdo by to měl vědět lépe kvůli svému pobytu v USA – špatně říkat, že federální Evropa musela spočívat na smlouvě? Stejně jako u většiny politiků Schuman ústavnímu právu nerozuměl. Ke slovům „veřejná federace“ patří slovo „stát“. Ke slovu „stát“ patří slovo „demokracie“. Se slovem „demokracie“ jde i slovo „ústava“. Ke slovu „ústava“ se připojují slova „zastupování lidu ve volbách, politická odpovědnost vůči zástupcům lidu, triáda politická a brzdy a protiváhy“ a k těmto slovům patří slova „federální orgán ochrany společných zájmů“ a „suverenita členských států“.

To, co začalo v roce 1951 ESUO a vyvinulo se v Evropskou unii, není federace, ale takzvaný mezivládní operační systém: hromadění zemí, které mezi sebou spolupracují pouze tak dlouho, dokud vše dobře dopadne. Jakmile „Brusel“ – kvůli hierarchii opatření shora dolů – zasahuje do suverenity členských států, odmítají tato opatření přijmout a hrozí, že je budou v Evropské radě vetovat. Nikde na světě neexistuje nic takového jako nevolená, nedemokratická a nezákonná Evropská rada. Má však konečnou rozhodovací pravomoc EU. Dokud se EU nezhroutí pod tíhou svých systémových selhání.

Jaká je současná situace?

Je těžké popřít, že německá federální forma vlády byla nápomocná při rychlé rekonstrukci a „Wirtschaftswunder“ vedené ministrem hospodářství, Ludwig Erhard. Německo se tak stalo nejsilnějším členským státem Evropské unie. Je také těžké popřít, že vnitřně konfliktní a geopoliticky nesmyslnou Evropskou unii lze vysledovat zpět k jejímu vadnému právnímu základu neustále se měnícího systému smluv. To z EU udělalo organizaci s mrtvými mozky. Jen jeho srdce stále bije.

Vše nyní ukazuje na rozpad EU. V geopolitickém kontextu nemá smysl a vnitřně probíhá – kvůli mnoha systémovým chybám mezivládního systému – od jednoho konfliktu ke druhému. Malá spoušť může způsobit zhroucení EU. Spor o jurisdikci mezi Evropským soudním dvorem a Spolkovým ústavním soudem Německa se může snadno změnit ve velký konflikt. S fatálním výsledkem pro EU.

Mezitím se federalistická hnutí snaží sebrat odvahu a sílu k mírové revoluci: k výměně Evropské unie za federaci pod názvem Spojené státy evropské. Šance, že by samotná EU byla ochotna a schopna tuto změnu paradigmatu realizovat, je nulová. EU trvá na svém smluvním základu bez ohledu na důsledky as vědomím, že ji v tom podporuje Unie evropských federalistů (UEF). Od svého založení v roce 1946 se UEF rozhodla pro ústavní federalizaci prostřednictvím změny smluv. Dokud bude EU v procesu změny smluv, UEF nemá důvod si stěžovat, že stále neexistuje žádná federální Evropa. Ale názor, že ze změn smluv můžete vytvořit federální ústavu, je ústavně nemožný. To se snaží proměnit olovo ve zlato. Produkt „Úmluvy o budoucnosti Evropy“ (2001-2003) pod vedením Valery Giscard d'Estaing mohla být pojmenována „ústavní smlouva“, ale to je stejné jako u těhotného muže. To neexistuje.

Tato úmluva byla mimochodem výslovně určena k tomu, aby se Evropa stala federací. Selhala však kvůli (a) extrémně špatné organizaci a (b) tím, že výsledek – „ústavní smlouva“ – byl testován mezivládními konzultacemi a (c) tím, že konečné rozhodnutí bylo svěřeno Evropské radě. Víc špatně to být nemůže. Výsledek: mezivládní Lisabonská smlouva (2007/2009), vzdálená od federální ústavy stejně jako vzdálenost mezi Zemí a Marsem.

Lidé v „Bruselu“ si samozřejmě uvědomují, že dvacet let po úmluvě Giscard d'Estaing je budoucnost EU opět v sázce, a 9. května 2021 zahajují Konferenci o budoucnosti Evropské unie (odloženo ke koroně). V návrhu této konference byl vypuštěn jakýkoli odkaz na federalizaci. Cílem je posílit smluvní systém novými a pozměněnými smlouvami. Selhání je předvídatelné. Také proto, že dvanáct členských států již uvedlo, že nové smlouvy a nová opatření nepřijmou. Přesto UEF tuto konferenci podporuje.

Co dál?

Federální aliance evropských federalistů (FAEF) – založená v červnu 2020 – se zavázala k vytvoření Spojených států evropských. Se dvěma strategiemi: „federace federalistů“ a „vzdělávání federalistů“. „Federace“ je nezbytná pro zvýšení stupně organizace federalistických hnutí a tím i pro možnost získání autority a vlivu. „Vzdělávání“ je nezbytné, protože naprostá většina lidí, kteří si říkají federalisté, nezná standardy federální státnosti.

FAEF tedy není federalistickým hnutím, ale federací federalistických a proevropských hnutí. Nemá žádné individuální členy, ale pouze organizace jako členy. Srovnejte to s Spolkovým německým fotbalovým svazem (DFB). Jeho členy jsou Bayern Mnichov, Borussia Dortmund, FC Schalke 04, VFB Stuttgart a tak dále. FAEF hledá členy jako Volt, Diem25, European Federalist Party, Pulse of Europe, Federalist Connection, piùEuropa, Europaenmarcha, European Sardines Group, Our country? Europe, Young European Federalists, Union of European Federalists a mnoho dalších. Stejně jako v případě soukromého federálního systému fotbalu zůstává každá členská organizace nezávislá a suverénní.

Současná roztříštěnost federálních hnutí nemá žádnou sílu. Je dokonce nepochopitelné, že organizace s federalistickými motivy od roku 1800 nikdy nezaložily federaci federálních hnutí. Ani UEF není federací. Organizačně se jedná o decentralizované jednotné hnutí sestávající ze tří vrstev, UEF-Evropa, UEF-země a UEF-města. Každá vrstva je UEF a každá vrstva má jednotlivé členy. S podporou UEF pro výše uvedenou Konferenci o budoucnosti Evropské unie musíme dokonce pochybovat o tom, že UEF je federální hnutí. Tato konference je zcela zaměřena – jak je patrné z jejího uspořádání – na trvalé posílení mezivládního systému.To žádné skutečné federální hnutí nemůže podpořit.

Alternativní občanská úmluva FAEF

FAEF má federální ústavu pro Evropu. Paralelně s „Konferencí o budoucnosti Evropské unie“ uspořádáme „Alternativní občanský sjezd“, abychom otestovali náš návrh federální ústavy proti názorům federálních hnutí a občanů z celé Evropy. Výsledek této alternativní úmluvy – tedy vylepšený návrh naší federální ústavy pro celou EU, nebo alespoň pro devět zemí článku 20 – předložíme k ratifikaci účastníkům naší úmluvy. Toto ještě není občanská úmluva, kterou předpokládáme pro vytvoření Spojených států evropských. K získávání zkušeností využíváme Alternativní občanskou úmluvu souběžně s „Konferencí o budoucnosti Evropské unie“. Pro více informací o tom, jak Federální aliance evropských federalistů uvažuje a pracuje, odkazuji na „Ústavní a institucionální sadu nástrojů pro založení Spojených států evropských“: https://www.faef.eu/request-for-toolkit/. Nevím, jak daleko se s naší Alternativní občanskou úmluvou dostaneme. Nepochybně se setkáme s odporem i souhlasem. Je však možné, že by se mohla setkat se souhlasem Francie, pokud Michel Barnier a ne Emmanuel Macron stane prezidentem ve volbách v roce 2022. Barnier napsal ve vlámském časopise De Tijd dne 4. srpna 2012: "Evropa bude federací, nebo nebude."


Dr Leo Klinkers je prezidentem Federální aliance evropských federalistů (FAEF), spoluzakladatelem Nizozemské asociace veřejné správy (ASIA, EFPA) a spoluzakladatelem Sterk Leren Academy a Samenwereld.

V letech 1983 až 2016 byl ředitelem Klinkers Public Policy Consultants a v letech 2012 až 2013 spoluautorem European Federalist Papers.