Hlavní fotka: Ulm v létě
Tam jsem byl znovu v nemocnici na následné péči a fronta se opět prodloužila než zkrátila.
Jelikož je známo, že voják čeká polovinu života marně, každý z nás si pravděpodobně vyvinul vlastní metodu, jak tento čas nejlépe strávit.
Bylo moje cvičit poezii a zaznamenávat výsledky do malé brožurky, ale nechat si to všechno pro sebe a schované.
Z nějakého důvodu jsem nakonec musel zůstat přes noc, a tak se stalo, že se o této brožurce dozvěděl obvodní lékař a podíval se na mou poslední báseň.
Jeho jedinou otázkou poté bylo, jak jsem se k poezii vůbec dostal, a vysvětlil jsem mu, že to je můj způsob, jak překlenout dlouhé čekací doby.
Tento lékař musel být milovníkem umění, ale měl rád alespoň poezii, protože od toho dne jsem už nikdy nemusel čekat tak dlouho v nemocnici, abych jen vytáhl tužku.
A tak se stalo, že to byla i moje poslední báseň, kterou jsem si proto uchoval ve zvláštní paměti.
Kdo jsem
Mrak na obloze
Paprsek slunce
Myšlenka na útěku
Ať jsem jakýkoli
Stín člověka
Část kusu
Vzpomínka ve smutku
Kdykoliv můžu
Buď celý muž
V případě potřeby tam buďte
Buď, dokud nebude čas poražen
"Jediný způsob, jak přežít takový šílený systém, je být šílený."
Joseph Heller, Hlava 22 (1961)
