Foto příspěvku: strom s lavičkou | © Pixabay
Téměř před dvěma lety jsem už měl za sebou Smrtící úklid napsáno a zjistil jsem, že to je jen na první pohled děsivé.
"Podle mého názoru si nikdo nemůže začít s vyklízením vlastního života příliš brzy, protože to v konečném důsledku vede k tomu, že se nad tím více zamyslí, a kdo ví, změní to i jeho vlastní spotřebitelské chování."
Skromný příspěvek z 25. ledna 2020
Ale pak, se vším tím pandemickým povykem, jsem to celé zase ztratil z dohledu. Zatím se mi podařilo zlikvidovat jen pár členství, sociální účty, webové stránky a pár aut knih a také předat pár přebytečné elektroniky.
A čistě kvůli pandemii se opět zvýšil počet mých nepotřebných internetových prezentací; k čemu má taková pandemie sloužit.
Abych to trochu urychlil, rozjíždím tento projekt minimalismu a jako zarytý „hunter & sběratel“ se snažím alespoň jednou týdně zbavit oblíbeného předmětu.
Sotva jsem dnes držel v rukou první předmět, začalo to skutečné mučednictví, protože v duchu jsem ještě mohl navázat na předpandemickou dobu, ale já ostatní jsem se příliš bránil, abych na svá slova navázal činy.
Opravdu se mi tedy ulevilo, když moje lepší polovička s ošklivým komentářem k mému novému nápadu dočasně vyřešila můj vnitřní konflikt a přiměla mě k projektu přistupovat o něco opatrněji.
Plánuji tedy jednou týdně identifikovat předmět, členství nebo přítomnost na internetu, které pak zvažuji předat, smazat nebo zlikvidovat.
Tak doufám, že si pomalu, ale jistě zvyknu zbavovat se zbytečného balastu. Nezbývá než doufat, že mi žádná další pandemie nebude stát v cestě.
Budu vás zde průběžně informovat a těším se na podpůrné nebo možná „uklidňující“ komentáře a návrhy.
Kdo ví, možná se najdou další, kteří jsou ochotni a schopni se tohoto experimentu zúčastnit?
"Nemějte ve svých domech nic, o čem nevíte, že je užitečné nebo o čem nevěříte, že je krásné."
William Morris, „Krása života“, přednáška pro Birmingham Society of Arts and School of Design (19. února 1880)
