Příspěvek foto: demonstranti | © Pixabay
Dnes velmi diskutované téma v Heilbonner Voice. Proto bych se k tomu rád vyjádřil.
Ministři existovali tak dlouho, dokud existovaly administrativy, od počátku byli prvními služebníky svého „vládce“ a vedli příslušné administrativy. Od samého začátku museli nejen vést své správy, ale také přizpůsobovat sliby příslušného vládce stávající realitě, což velmi brzy znamenalo, že „první správci“ by měli ovládat umění kvadratury kruhu - jako všichni víme, že je to nemožné.
Mezitím jsou v mnoha zemích „vládci“ voleni jako první služebníci panovníka – lidu nebo voličů – tímto na krátkou dobu a vykonávají svůj úřad, optimálně jen na další volební období a pouze tehdy, pokud dokazuje to mít, off.
V našem případě zástupci lidu, které volíme, pak ze svých řad volí kancléře nebo premiéra (poslance) a pak jako řadoví členové parlamentu řídí vládu, tedy kancléře či poslance a stávající správní aparát. Jeho hlavním úkolem je však legislativa.
Od počátku je vedle zvoleného kancléře či poslance také jím intronizovaný vicekancléř nebo viceposlanec, ale to nemá systémový význam. Jedinou podmínkou je členství v kabinetu, i když je zcela legitimní, aby dnes poslanci pocházeli alespoň z řad volených zástupců lidu, tím spíše, že i ostatní kabinetní funkce jsou nyní obsazeny profesionálními politiky; ale i toto legitimní minimum bylo potlačeno předsedou vlády Bádenska-Württemberska, který byl v úřadu příliš dlouho, jmenováním politika odhlasovaného panovníkem poslancem, čímž potvrdil, jak moc korumpuje člověka i duši.
Ukazuje to ale i to, jak se celkově vidí volení zástupci lidu v tom, že už nechtějí ani vykonávat opozici nebo dokonce ovládat vládu, ale chtějí všechny pokud možno natlačit do vládního aparátu, nebo chtějí být alespoň odškodněni. s vysoce placeným předsednictvím výborů.
Proto jsou všichni odborní ministři ve vládách již dávno nahrazeni jinými zvolenými či nevolenými profesionálními politiky tlačícími se do funkcí. Důvodem bylo, že politici na ministerských postech by měli zajistit, aby administrativy plnily také vůli příslušného kancléře či poslance a jeho „vládnoucí strany“.
Už jen toto zdůvodnění ukazuje, jaký negativní obraz mají tito politici o lidské přirozenosti – nebo dokonce o sobě (!) – protože tím upírají našim administrativám jejich vlastní kompetence a spolehlivost.
Administrativy tím byly kompenzovány a také s ohledem na skutečnost, že většina politických ministrů je zbytečná tím, že každému ministrovi poskytne jednoho nebo dva oficiální státní tajemníky, kteří přebírají vlastní úkol příslušného ministra. A tak žádný politický ministr nikdy nemusí chodit na své ministerstvo - kromě tiskových fotografií -, protože bez jakýchkoli znalostí nemůže vykonávat ani politikum zamýšlenou kontrolní funkci, o které se po léta znovu a znovu setkáváme a také o tom čteme ve všech novinách. být schopen.
To ale nezůstalo bez povšimnutí ani u našich politiků, a tak vytvořili posty politických státních tajemníků, kteří mají být podle zdůvodnění méně neschopní než političtí ministři a kompenzovat svou neschopnost.
Ale protože zde dlouhodobě chybí odborná i lidská kompetence, lidé začali verbovat zástupce jiných lidí nebo dokonce jen „straníky“, kteří už nemusí kandidovat ve volbách, natož být voleni než kdy jindy — ergo, ani jeden Mít minimální požadavek — být povýšen na vedoucí pozice na našich ministerstvech.
Mezitím se mezi zástupci našich lidových zástupců na vládní posty stal takový nával, že nejen že jsou političtí státní tajemníci přeřazováni na státní úřednické státní tajemníky nebo jsou ve vládě likvidováni zcela nepřijatelní profesionální politici, přinejmenším jako velvyslanci bez jakékoli potřebné kvalifikace. pozic, ale vznikají i zcela nová ministerstva, jako je ministerstvo vnitra nebo nové ministerstvo pro místní rozvoj a bydlení Bádenska-Württemberska.
A protože smlouvání o poštách zástupců našeho lidu a nevýslovná dodavatelská mentalita sama o sobě převládla, není již nutné profesionální politik musí být vůbec zvolen - už teď stačí, když byl vidět na plakátu nebo nutně potřebuje peníze.
To vše může také vysvětlit otázku, proč stále méně spoluobčanů vstupuje do stran nebo dokonce volí. V každém případě vysvětluje množství dopisů redaktorovi, z nichž některé lze dnes číst heilbronským hlasem.
"Politici jsou také druh odborníků, jen samozvaní."
Stanislav Lem, Jedna minuta lidskosti (1983)
