Středomořské drama

Foto příspěvku: Loď pro uprchlíky ve Středozemním moři | © Pixabay

Již několik týdnů se v médiích hojně píše o více než tragické situaci uprchlíků, kteří se snaží dostat do Evropské unie přes Středozemní moře, a také naše evropské společnosti se tímto problémem začínají zabývat. Kromě „obranných reakcí“ mnoha částí obyvatelstva se opakovaně objevují i ​​projevy solidarity s uprchlíky a individuální pokusy pomoci. Navíc mnoho zavedených „pomocných organizací“ i politiků, kteří si uvědomují svou šanci upevnit si vlastní pozici tímto tématem, se snaží vydělat na zádech utopenců. Uprchlíci se ocitli mezi těmi nejrozmanitějšími zájmy a nyní musí doufat, že budou mezi těmi šťastlivci, kteří mohou z této katastrofické situace uniknout živí.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není středomořské drama ani nové, ani není překvapením pro všechny zodpovědné a zainteresované. Jsem pevně přesvědčen, že naši zodpovědní politici tuto situaci po desetiletí záměrně přivodili, a to podle hesla: „Jakmile vozík narazí na zeď, stačí rychlá a levná řešení, abychom pomohli vlastnímu obyvatelstvu tváří v tvář katastrofě. abych mohl vyždímat pár ústupků“. S ohledem na „časovou tíseň“ a „tragédii“ již odpovědné osoby nemusí nabízet dobře promyšlená, udržitelná a dlouhodobá řešení. Je to nakonec oboustranně výhodná situace pro politiky a jejich voliče. Proto se také v příštích týdnech a měsících dočkáme spousty „kosmetiky“, ale jen do té doby, než další katastrofy začarují obyvatelstvo Evropské unie.

Již v 50. letech XNUMX. století měli vizionářští politici v Evropě i mimo ni za cíl „Spojené státy evropské“, aby dosáhli lepší budoucnosti pro co nejvíce lidí. Už mysleli o krok dopředu. Protože konec světové války také znamenal, že bývalé evropské kolonie v Africe byly nyní samy o sobě, musely nejen bojovat s evropským dědictvím, ale také čelit celosvětové konkurenci. S ohledem na tuto hrozící nelehkou situaci a vědomi si odpovědnosti Evropy politici jako kupř Robert Schuman a „Eurafrica[1]“: kromě sjednocení Evropy by se měly sejít i africké národy a obě komunity by měly těžit z výhod toho druhého ve vzájemné úzké spolupráci. To by přinejmenším výrazně omezilo migrační pohyby, ale v každém případě by umožnilo jejich koordinaci.

S obnovou nacionalistů se na jedné straně zpomalil proces sjednocování v Evropě, na druhé straně byla Afrika nadále dvorkem Evropy a levným dodavatelem surovin pro celý svět. To posílilo migrační tlak na Evropu a některé národy (např. Francie) již začaly plánovat větší přijímací tábory ve své zemi. Znovu a znovu byly zahajovány také národní programy rozvojové pomoci, které nepochybně měly zmírňující účinek na nejhorší katastrofy, aniž by se bojovalo s jejich příčinami.

V průběhu dalšího sjednocování Evropy došlo nejen k opevnění Evropské unie, což mezitím téměř znemožňuje útěk do EU legální cestou, ale nejpozději od 1970. let se proevropské síly opakovaně pokoušely najít alespoň jedno životaschopné řešení migračních pohybů.

Tento nový pragmatický přístup předpokládal vytvoření „Středomořské unie“. Tato myšlenka vycházela z dávných zkušeností (Mare Nostrum) a skutečnosti, že bez protějšího pobřeží nemůžete ovládat žádnou vodní plochu. Posílení všech středomořských zemí by mělo posunout příslušné země nejen ekonomicky, technologicky a sociálně, ale také zabránit tomu, aby se Středomoří stalo hranicí, kterou lze jen těžko kontrolovat. Očekávaný související ekonomický vzestup pro celou Afriku by vedl k oslabení migračních pohybů a také k tomu, že by se imigrační vlny daly ovládnout již na vrcholu Sahary.

Nejpozději od arabského jara se bohužel ukázalo, že ani nacionalisté v Evropě tento přístup nepodpoří. A nejpozději teď už muselo být všem jasné, že migrační pohyby se nezadržitelně budou valit do Evropy. Středozemní moře se tak z prázdninové destinace Evropanů proměnilo ve smrtelnou past pro ty, kdo hledají pomoc.

Proto mohu osobně označit aktuálně oblíbené řešení s několika válečnými loděmi vylovit pár uprchlíků ze Středozemního moře, a to co nejúčinněji pro tisk, jako skandální.

Přesto jsem před pár dny dal dohromady prvotní úvahy o nedávno svolané operaci „Mare Europeaum“ jako možném základu pro diskusi a doufám, že naši politici budou schopni poskytnout potřebné finanční prostředky a prostředky v řádu miliard, aby naše evropské hodnoty se nepřipojují k ztraceným africkým uprchlíkům ve Středozemním moři.

------------------------

[1] Robert Schuman: „Pro Evropu“ (2. vydání 2010: 104)


"Créer le navire ce n'est point tisser les toiles, forger les clous, lire les astres, mais bien donner le goût de la mer qui est un, et à la lumière duquel il n'est plus rien qui soit rozporutoire mais communaunau miluji."

Antoine de Saint-Exupéry, citadela (1948, LXXV)
Tento weblog můžete podpořit na Patreonu!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.