Středomořské drama

5
(2)

Foto příspěvku: Loď pro uprchlíky ve Středozemním moři | © Pixabay

Již několik týdnů se v médiích hojně píše o více než tragické situaci uprchlíků, kteří se snaží dostat do Evropské unie přes Středozemní moře, a také naše evropské společnosti se tímto problémem začínají zabývat. Kromě „obranných reakcí“ mnoha částí obyvatelstva se opakovaně objevují projevy solidarity s uprchlíky a individuální pokusy pomoci.

Navíc mnoho zavedených „pomocných organizací“ i politiků, kteří si uvědomují svou šanci upevnit si vlastní pozici tímto tématem, se snaží vydělat na zádech utopenců. Uprchlíci se ocitli mezi těmi nejrozmanitějšími zájmy a nyní musí doufat, že budou mezi těmi šťastlivci, kteří mohou z této katastrofické situace uniknout živí.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení není středomořské drama ani nové, ani není překvapením pro všechny zodpovědné a zainteresované. Jsem pevně přesvědčen, že naši odpovědní politici tuto situaci po desetiletí záměrně přivodili, a to podle hesla: „Jakmile vozík narazí na zeď, stačí rychlá a levná řešení, abychom pomohli vlastnímu obyvatelstvu tváří v tvář katastrofě. abych mohl vyždímat pár ústupků“.

S ohledem na „časovou tíseň“ a „tragédii“ již odpovědné osoby nemusí nabízet dobře promyšlená, udržitelná a dlouhodobá řešení. Je to nakonec oboustranně výhodná situace pro politiky a jejich voliče. Proto se také v příštích týdnech a měsících dočkáme spousty „kosmetiky“, ale jen do té doby, než další katastrofy začarují obyvatelstvo Evropské unie.

Již v 1950. letech XNUMX. století mířili vizionářští politici v Evropě i mimo ni na „Spojené státy evropské“, aby dosáhli lepší budoucnosti pro co nejvíce lidí. Už mysleli o krok dopředu. Protože konec světové války znamenal i to, že bývalé evropské kolonie v Africe byly nyní samy o sobě, musely nejen bojovat s evropským dědictvím, ale také čelit celosvětové konkurenci.

S ohledem na tuto hrozící složitou situaci a vědomi si odpovědnosti Evropy politici jako např Robert Schuman a „Eurafrica[1]“: kromě sjednocení Evropy by se měly africké národy také spojit a obě komunity by měly těžit z výhod toho druhého ve vzájemné úzké spolupráci. To by přinejmenším výrazně omezilo migrační pohyby, ale rozhodně by to umožnilo jejich koordinaci.

S obrodou nacionalistů se sjednocovací proces v Evropě zpomalil a na druhou stranu Afrika byla i nadále evropským dvorkem a levným dodavatelem surovin pro celý svět. To zvýšilo migrační tlak na Evropu a některé národy (např. Francie) již začaly plánovat větší přijímací tábory ve své zemi. Znovu a znovu byly zahajovány také národní programy rozvojové pomoci, které sice měly zmírňující účinek na nejhorší katastrofy, ale bez boje s jejich příčinami.

V průběhu dalšího sjednocování Evropy došlo nejen k opevnění Evropské unie, což dnes již téměř znemožňuje legální útěk do EU, ale nejpozději od 1970. let se o to znovu a znovu pokoušely i evropsky smýšlející síly. s cílem nalézt alespoň schůdné řešení migračních pohybů.

Tento nový pragmatický přístup předpokládal vytvoření „Středomořské unie“. Tato myšlenka vycházela z dávných zkušeností (Mare Nostrum) a skutečnosti, že bez protějšího pobřeží nemůžete ovládat žádnou vodní plochu. Posílení všech středomořských zemí by mělo posunout příslušné země nejen ekonomicky, technologicky a sociálně, ale také zabránit tomu, aby se Středomoří stalo hranicí, kterou lze jen těžko kontrolovat. Ekonomický vzestup, který lze očekávat pro celou Afriku, oslabí migrační pohyby a povede také k tomu, že imigrační vlny bude možné ovládat již na vrcholu Sahary.

Nejpozději od arabského jara se bohužel ukázalo, že ani nacionalisté v Evropě tento přístup nepodpoří. A nejpozději teď už muselo být všem jasné, že migrační pohyby se nezadržitelně budou valit do Evropy. Středozemní moře se tak z prázdninové destinace Evropanů proměnilo ve smrtelnou past pro ty, kdo hledají pomoc.

Proto mohu osobně označit za skandální pouze řešení, které je v současnosti populární, pomocí několika válečných lodí vylovit pár uprchlíků ze Středozemního moře a provést to co nejúčinněji s tiskem.

Přesto jsem před pár dny dal dohromady prvotní úvahy o nedávno svolané operaci „Mare Europeaum“ jako možném základu pro diskusi a doufám, že naši politici budou schopni poskytnout potřebné finanční prostředky a prostředky v řádu miliard, aby naše evropské hodnoty se nepřipojují k ztraceným africkým uprchlíkům ve Středozemním moři.

------------------------

[1] Robert Schuman: „Pro Evropu“ (2. vydání 2010: 104)

"Créer le navire ce n'est point tisser les toiles, forger les clous, lire les astres, mais bien donner le goût de la mer qui est un, et à la lumière duquel il n'est plus rien qui soit rozporutoire mais communaunau miluji."

Antoine de Saint-Exupéry, Citadela (1948, LXXV)

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 2

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 3 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl: