pojmenování zákazů

4.6
(5)

Foto příspěvku: žena s knihou | © Kris Møklebust na Pexels

Naše lidská komunikace vlastně funguje docela dobře prostřednictvím společného jazyka. Bohužel vládnoucí spoluobčané se vždy snažili jazykovými manipulacemi ovlivnit všechny ostatní občany.

Nejznámější jsou asi zákazy jmen ze strany starých Egypťanů, kteří nevítané panovníky jednoduše vymazali z písem a nechali je tak zapomenout na další staletí. A ještě před pár desítkami let se diskutovalo o tom, zda by pro společnost nedávalo smysl jména zločinců z médií jednoduše odstranit – alespoň ztížit to údajným napodobitelům.

Obdobným postupem je retušování snímků, které se také většinou vyskytuje v diktaturách a nechává tak mizet nevítané spoluobčany na tiskových fotografiích.

Všechny tyto pokusy zakázat jména — dokonce i ta z Harry Potter Příběhy – byly nakonec k ničemu a pro staré Egypťany možná fungovaly jen několik století – což podle mého názoru vykresluje velmi temný obraz této „vyspělé kultury“.

A co už nefunguje s názvy, určitě nebude fungovat s termíny! Navíc nikdy nebylo dobré pokoušet se problémy řešit pouhým potlačením.

Z tohoto důvodu totalitní systémy a otevřené společnosti začaly před desítkami let měnit náš jazyk nikoli pouhými zákazy, ale neobratnou manipulací. Zde jsou dosud nejznámější eufemismy z našich západních společností, jako kupř B. když se z uklízečky stane uklízečka nebo se z nekvalifikovaného dělníka stane asistent vedoucího.

Ale i tyto velmi neobratné pokusy o jazykovou manipulaci přinášejí ovoce jen velmi krátce. Proto již měl George Orwell vynalezl Newspeak a uvedl jej do plného rozkvětu v románu z roku 1984. Jak ale můžeme zažít dodnes, Newspeak funguje pouze v totalitních systémech a nikdo dnes nedokáže odhadnout, zda Newspeak vydrží alespoň chvíli.

Proto by bylo jistě pro všechny zúčastněné lepší, kdyby se problémy a konflikty řešily otevřeně a regulovaně, než se pouštět do takových her s velmi pochybným původem a ještě pochybnějšími úmysly!

A protože se každý jazyk mění sám od sebe – každý z nás zná bezpočet příkladů – není potřeba žádných zákazů jazyka, řeči, jména nebo dokonce konceptu! Každý stát, který se zapojí do takových pokusů o prohibici, musí být obviněn přinejmenším z toho, že jedná zcela pochybným způsobem, ne-li podle totalitní agendy.

Pokud už lidé nechtějí slovo „Fräulein“, pak toto slovo samo zmizí z jazyka a čtenáři nebo posluchači starších knih nebo jiných médií si dříve nebo později musí zjistit, co jím chtěl mluvčí nebo spisovatel vyjádřit.

Je naprosto šílené chtít poté vymazat mrtvá slova jako „slečna“ ze všech knih a dalších dokumentů! — což, mimochodem, v současnosti děláme s velkou vášní v mnoha částech Evropy.

Každý má naprostou svobodu nevkládat určitá slova do úst. Ve všech jazycích existuje nespočet takových slov, která se obvykle aktivně nepoužívají. A většina z nich nemusela být speciálně zakázána.

Všechny jazykové komunity si dodnes regulují svůj příslušný jazyk zcela nezávisle a mnoho mých současníků se tak šíleným pokusům jako já dodnes usmívá, jako kupř. B. našich francouzských sousedů, aby jejich jazyk byl bez anglicismů.

A proto nemohu souhlasit se současnou diskuzí samozvaných německých jazykových diktátorů a jejich poddajných poskoků, kteří se nyní motají všemi médii a propagují „N-slovo“ a zároveň prastaré slovo „Neger“. " to možná také vypadlo z moderní doby. (latinsky: černý) chtějí zakázat.

Mám podezření, že tito idioti – také pěkné staré slovo – dělají slovo černoch opět společensky přijatelné. Jako příklad může posloužit „slovo F“, kde dnes téměř každá dáma bez váhání mluví o „Fuck You!“ .

Ale opravdu špatné je, že v naší společnosti je módní a přijatelné chtít prosazovat i ty nejbláznivější zákazy. Ti pitomci pak nakonec schválí i trest smrti, protože kdo nechce následovat jejich zmatené ideologie, nemá právo na existenci.

Vezměte prosím na vědomí: "Kdo pálí knihy, pálí i lidi!"

A jak všichni víme, knihy se skládají ze slov.

"Kde spálíte knihy, skončíte upálením lidí." 

Heinrich Heine, Almansor (1823)

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 4.6 / 5. Počet recenzí: 5

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 3 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl:

  • Heinrichu, tvůj článek mi připadá příliš obecný a nápadný. Váš nadpis se nazývá zákazy jmen a měl by se pravděpodobně nazývat zákazy slov. A vaše teze se od toho odvíjely kupř. B. že skoro každá dáma bez váhání říká kurva na tebe (citát) - takové dámy neznám. A také považuji váš závěr o trestu smrti za neexistenci za přehnaný, ale budí pozornost. Slova se v průběhu tisíciletí měnila, pomyslete na pěvce jak Walther von der Vogelweide nebo překlady Bible od Luthera, což je také přizpůsobeno současnému jazykovému režimu.
    Před dvěma dny mi moje 2letá vnučka přinesla knihu z Klett Kinderbuchverlag s názvem „Wurstkackfabrik“. Má to mít výchovnou hodnotu - omlouvám se, nerozumím tomu. Rád čtu dobře napsanou literaturu a té je naštěstí docela málo. Když občas opravím svá vnoučata v určitých výrazech — ok —, tak jsem taky trochu totalitní.

    • Děkuji Uršulo Ráda čtu i dobrou literaturu a některé nové dětské knihy mě nechají beze slov. Ano, jazyk se neustále mění, ať už se zákazy nebo bez nich. A ta věc s dámou byla pravděpodobně příliš dobrá hra se slovy.

      Ano, příspěvky na mém blogu jsou záměrně drženy tučně a přesto se snaží jednoho či druhého čtenáře okouzlit nějakou slovní hříčkou. Cílem je vyvolat reakce čtenářů. Příspěvek bez jakékoli reakce by byl napsán pouze pro mě.

      Bohužel „trest smrti“ v důsledku institucionalizovaných (!) zákazů není přehnaný, ale je to událost, kterou lze pozorovat znovu a znovu. Odtud oblouk od starých Egypťanů k Heinrich Heine.

      Mimochodem, je obrovský rozdíl mezi tím, když stát slova zakáže nebo se na ně jednoduše mračí jako na nevhodná a ve výsledku je zapomenete. I já jsem se opakovaně snažil svým spoluobčanům domluvit slovo či dvě, kupř. B. „Ahoj“ nebo „jídlo“ – což se mi nikdy nepodařilo.

  • Když jsem v 60. letech vyrůstal, bylo „hovno“ v rodinách střední třídy považováno za „nemožné slovo“. Pokud jsem to řekl jeden z mých sourozenců nebo já, museli jsme okamžitě vstát, jít do koupelny a umýt si ústa mýdlem (velmi účinný trest, ne milé). Úspěch tohoto opatření je dobře znám, slovo S bylo společensky přijatelné ještě před Horstem Schimanskim.