parlamentarismus

Přidat fotku: Maďarský parlament | © Pixabay

V Evropské unii všichni žijeme v parlamentních demokraciích a jejich konec je stále zjevnější. Už ani nemusíme ukazovat prstem na Maďarsko nebo Polsko, ale můžeme se nyní sebevědomě rozhlížet ve svém vlastním prostředí.

Evropský parlament by měl být zmíněn jako první, protože pro nás občany Unie by měl být již dávno zákonodárným shromážděním pro všechny záležitosti týkající se evropské úrovně. Vzhledem k našim současným spolkovým strukturám existují i ​​příslušné národní parlamenty, v Německu jsou také zemské, krajské, okresní a městské.

Všechny parlamenty v systému demokratického parlamentarismu mají společné, a tím se také výrazně liší např. od Čínského lidového kongresu nebo ruské Dumy, je to, že zástupci volení lidem se scházejí k přijímání zákonů, tedy k rozhodování o legislativě; úžasné slovo pro to je legislativa.

Kromě toho příslušný parlament volí příslušnou vládu, kontroluje ji a nejpozději ji běžně opět odvolává; Ve skutečnosti není zamýšleno, že různé parlamenty budou volit stejnou vládu znovu a znovu po celá desetiletí – nikdo, natož předseda vlády, nemůže být tak dobrý.

Zajímavé je, že jedna z nejstarších demokracií, totiž Spojené státy americké, zavedly od počátku odpovídající limit. Ještě zajímavější je to profesionální politik, které vlastně nebyly v samotném parlamentarismu nikdy zajištěny, mezitím pobíhají z jednoho parlamentu do druhého, aby tato omezení převrátily.

Jedno však platí pro všechny parlamenty ve federálních strukturách, totiž že zákonodárný sbor musí přijímat pouze zákony, které odpovídají jejich příslušné federální úrovni a odpovídající odpovědnosti vůči občanovi. Čím složitější je federální systém, tím větší jsou z toho vyplývající výzvy (kdo o čem rozhoduje?) pro naše reprezentanty a je zcela zřejmé, že řada našich reprezentantů se s těmito výzvami dlouhodobě nedokáže vypořádat.

Další výzvou pro naše parlamenty je rozpoznat, o čem a kdy je třeba rozhodnout, abychom naši zemi posunuli vpřed nebo ji ochránili před většími škodami. Nejpozději do 1960. let by u nás musel být přijat imigrační zákon, nejpozději v 1990. letech by byla hotová infrastruktura a nová školská legislativa a také životaschopná sociální legislativa; udržitelná politika ochrany životního prostředí by ještě v 1970. letech XNUMX. století přinesla změnu.

Naše parlamenty však takové výzvy už dlouho nepřijímají. Málokdo z poslanců by se chtěl propracovat dalším volebním obdobím, aby získal zákon na cestě, která zachraňuje společnost a svět, ale raději by se protloukal desetiletími z jednoho volebního období do druhého, pokud možno na konci roku. jejich parlamentní život šířit svou moudrost v dobře vybavených čestných funkcích.

Opravdu špatné na tom je, že mnozí jsou na to stále hrdí a rádi všem říkají, že „skutečný politik“ si problémů všímá až tehdy, když se Bildzeitung těmito problémy již zabýval v několika vydáních.

Tímto způsobem bylo odkládání rozhodnutí povýšeno napříč stranickými liniemi z profesionální politiky na raison d'être, a teprve když není k rozhodování nic produktivnějšího, všichni to oslavují. Jediným „kritériem úspěšnosti“ jsou náklady, které poplatník nese – čím vyšší jsou, tím důležitější je odpovědný politik.

Za ta léta jsem na to viděl jen jednu upřímnou odpověď, a to od Jean-Claude Juncker, který řekl, že i když víte, jak se rozhodnout, nevíte, jak budete poté znovu zvoleni.

Pravděpodobně proto, že naše parlamenty již delší dobu nejsou schopny čelit alespoň těmto dvěma výše zmíněným výzvám a výzvy, kterým čelí společnost jako celek, jsou stále větší a naléhavější, cítí se mnoho vedoucích pracovníků nuceno iniciovat rozhodnutí a sami je sledovat, v rozporu s krédem o dělbě moci a padly všechny demokratické principy.

V případě, že si toho všimnou parlamenty, nezbývá než dodatečně schválit vládní rozhodnutí; Jako aktuální příklady mohou posloužit COVID-19 a BREXIT.

Člověk by se nyní mohl odtrhnout a to v souvislosti s neustále rostoucím Bundestag protože čím více claques poté schvaluje vládní rozhodnutí frenetickým potleskem, tím větší je jejich demokratická legitimita v očích odpovědných osob.

Vzhledem k tomu, že my lidé se nemůžeme změnit a parlamenty se jen stěží nechají vyvést z již prošlapaných cest – čímž se Evropský parlament sám již ani nesnaží dostat na cestu, pro kterou byl kdysi zamýšlen –, ale asi všichni máme Většina v našich parlamentních demokraciích naléhavě potřebujeme nejen ústavní úmluvu na evropské úrovni, ale evropskou ústavní úmluvu pro celou EU, včetně jejích federálních struktur.

Jedním z výsledků této ústavní úmluvy musí být, že politické funkce a mandáty, bez ohledu na to, na jaké úrovni, jsou výslovně omezeny.

#parlament #federalismus #legislativa

---

"Rozhodnout se jednou za pár let, který člen vládnoucí třídy bude zkreslovat lidi v parlamentu, je skutečnou podstatou buržoazního parlamentarismu."

Vladimir Lenin, Essential Works of Lenin (1966: 304)