Hlavní foto: Strasbourg Talks 2019 | © JEF
"Rýn v komunitě."“ jako ústřední téma štrasburských jednání je velmi dobrým příkladem prvních evropských sjednocovacích snah, ale může také nabídnout východisko pro nové, budoucí federální struktury v potenciálním federálním státě Evropy díky svému neustálému dalšímu rozvoji. Rád bych přijal pozvání v policy paperu JEF „Federalismus“ z března 2021 k „nepřetržité diskusi“ a přidal pár komentářů. https://www.jef.de/foederalismus/ [Odkaz již není dostupný]
Dovolte mi krátké historické východisko:
Předpisy pro svobodnou lodní dopravu a odstranění stávajících celních a tarifních systémů pro lodní dopravu na Rýně existovaly v dřívějších smlouvách již několik staletí, ale dlouho nemohly být v praxi vynucovány; z Vestfálský mír 1648 na konci třicetileté války, 30 mírovou smlouvou z Rijswijku, která ukončila falckou válku o dědictví, 1697 v Reichsdeputationshauptschluss of Regensburg, 1803 v Pařížské okružní smlouvě Rýnské plavby, 1804 jako součást konfederace z Rýna. Prvním pařížským mírem z 1806. května 30 byl na hlavních mezinárodních vnitrozemských vodních cestách Evropy zaveden princip svobody plavby. V roce 1814 Vídeňský kongres znovu rozhodl o svobodě plavby na mezinárodních vodách a pro Rýn zřídit ústřední komisi pro plavbu na Rýně, která se poprvé sešla v roce 1815 v Mohuči. 1816. března 31 byla dohodnuta „Mainzer Akte“. Touto dohodou se mj. eliminovala středověká stohovací a manipulační práva a z nich plynoucí privilegia cechů námořníků a daně.
Poté, co byla komise v roce 1861 přesunuta do Mannheimu, 17. října 1868 podepsaly Mannheimský zákon Bádensko, Bavorsko, Francie, Hesensko, Nizozemsko a Prusko.
Zemřít soubor Mannheim (oficiálně: Revidovaný zákon o lodní dopravě na Rýně ze 17. října 1868) je mezinárodní dohoda, která stále upravuje lodní dopravu na Rýně a její principy platí dodnes. Na základě Versailleské smlouvy bylo sídlo Ústřední komise v roce 1920 přesunuto do Štrasburku. Navazující dohoda, která vstoupila v platnost v roce 1967, potvrdila zásady Mannheimského zákona a signatářským státem se stalo i Švýcarsko jako stát hraničící s Rýnem. V tomto ohledu je Ústřední komise první mezinárodní organizací na světě a zároveň nejstarší dosud existující organizací.
Tolik pěkný příklad krkolomné cesty ke společnému evropskému řešení, která vzešla z ozbrojených konfliktů.
Mezitím však souhlasily i evropské státy Evropská unie dále se rozvíjel, kterému byla dána i politická odpovědnost za Rýn. Unie s vnitřním trhem a základními svobodami volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. Doprava jako základní kámen evropské integrace má proto rozhodující význam pro realizaci těchto svobod a s více než 9 % významně přispívá k hrubé přidané hodnotě EU.
Dopravní politika EU zahrnuje všechny druhy dopravy: silniční, železniční, leteckou, námořní a vnitrozemskou vodní dopravu.
Za související oblasti politiky a odpovědnosti odpovídá Evropská komise v rámci sdílené pravomoci (čl 4 SFEU): EU a země EU mohou vydávat zákony a přijímat závazné právní akty. Země EU však mohou vykonávat svou pravomoc pouze v případě, že EU svou pravomoc nevykonává nebo se rozhodla svou vlastní pravomoc nevykonat.
Dochází tak k určitému překrývání povinností Ústřední komise a Evropské komise, které jsou nyní slaďovány prostřednictvím administrativních ujednání určených k posílení spolupráce mezi těmito dvěma institucemi. Jejich společným cílem je zajistit optimální fungování trhu vnitrozemských vodních cest a odstranit překážky bránící většímu využívání vodních cest jako způsobu dopravy.
Jedním z tematických cílů politiky soudržnosti je také podpora udržitelné dopravy a odstraňování úzkých míst v centrální dopravní infrastruktuře. Projekty jsou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a Fondu soudržnosti na – – rozvoj multimodálního jednotného evropského dopravního prostoru (TEN-T), – Rozšíření regionální mobility napojením sekundárních a terciárních dopravních uzlů na infrastrukturu TEN-T, včetně multimodálních uzlů (ERDF); a – nejnověji v souvislosti s evropskou zelenou dohodou – vývoj a zlepšování ekologických (včetně tichých) a nízkouhlíkových dopravních systémů, včetně vnitrozemské vodní a námořní dopravy, přístavů, multimodálních spojení a letištní infrastruktury, s cílem podporovat udržitelné regionální a místní mobilita; včetně interoperabilních železničních systémů.
Vždy je fascinující vidět změny v celkovém pohledu – také v jazyce a používaných termínech – a představit si možný další vývoj.
Evropský rozvoj – nové federální struktury
Evropská územní spolupráce (ETC), známá také jako Interreg, je jedním z hlavních cílů politiky soudržnosti a poskytuje právní rámec pro provádění společných aktivit pro aktéry na národní, regionální a místní úrovni z různých členských států (přeshraniční Interreg A), nadnárodní (Interreg B) a meziregionální (Interreg C).
Na evropské úrovni byly za tímto účelem vytvořeny nové struktury, Evropská seskupení pro územní spolupráci / Evropská sdružení pro územní spolupráci (ESÚS/ESÚS), do kterých patří i velké regiony, euroregiony a eurodistricty; (mezitím 81 ESÚS/ESÚS) také rozvoj evropských metropolitních regionů s vlastní odpovědností a asociačními strukturami v rámci členských států nebo také přeshraniční, představují nové federální struktury.
Podél Rýna se vytvořila různá evropská sdružení, jako je „Meziregionální aliance pro rýnsko-alpský koridor“ (s 26 partnery od Rotterdamu po Janov), Euroregion „PAMINA“ (Falc/Jižní Falc, Střední Horní Porýní/Baden a Severní Alsasko/Elsass), metropolitní region Rýn-Neckar (MRN, s Ba-Wü, Hessen, RLP), trinárodní metropolitní region Horní Porýní (TMO s Bádenskem-Württemberskem, Porýní-Falc, Alsasko a severozápadní kantony Švýcarska ), nebo Eurodistrict of Strasbourg-Ortenau. Větší region Saar-Lor-Lux je také spojen s linií Rýna prostřednictvím členství v Porýní-Falcku.
https://portal.cor.europa.eu/egtc/Platform/Pages/welcome.aspx
https://portal.cor.europa.eu/egtc/CoRActivities/Pages/egtc-list.aspx
Nové federální struktury směrem k evropskému federálnímu státu a požadavky na konferenci o budoucnosti Evropy.
Takové struktury, jako je nyní 81 ESÚS, mohou mít potenciál ovlivnit debatu o federalismu a podpořit vývoj směrem k federativnímu státu Evropa, i když „nad“ předchozí podmínky a modality. Diskuse o dalším vývoji EU ve federální stát s ústavou proto musí směřovat i k vyjasnění pojmu „federalismus“ a jednotnému chápání federalismu v celé Evropě.
JEF ve svém strategickém dokumentu zveřejněném v březnu 2021 popsal diskuse o evropském federalismu a správně poukázal na to, že „rozdělení kompetencí ve federálním systému není vytesáno do kamene, ale představuje živé ústavní právo. Protože ve federalismu neexistují definitivní řešení, ale neustálé vyjednávání o nejlepším přístupu k problémům společnosti. V neposlední řadě je síla federalismu v tom, že umožňuje průběžnou demokratickou a dynamickou diskusi a zároveň je jím konstituován.”)
Politický dokument JEF o federalismu končí pozváním k průběžnému zapojení do evropského federalismu. Pochopení historického a probíhajícího vývoje „kolem a kolem Rýna“ může přispět k této probíhající debatě.
To nepochybně a nutně zahrnuje takové akce, jako jsou „Strasbourg Talks“, ale také hloubkové vědecké diskuse a kolokvia o „nadnárodních regionech“ (–> LV Saar?)
Součástí by měly být i usnesení a požadavky Federálního kongresu EUD: Rád bych odkázal na nedávno přijaté usnesení Federálního kongresu.
Posílení Evropy místních orgánů a regionů
EUD v něm vyzývá k posílení role obcí a krajů jako jednotek blízkých občanům prostřednictvím povinného slyšení Výboru regionů před zahájením vlastního legislativního procesu u projektů dotýkajících se samosprávy obcí a krajů. .
Za tímto účelem EUD konkrétně požaduje, aby jako první krok Komise EU provedla aktivnější kontrolu subsidiarity u všech iniciativ a legislativních projektů. V rámci nezbytného posouzení dopadů/hodnocení subsidiarity by měly být stále komplexněji zkoumány také ekologické, sociální a ekonomické dopady na obce a regiony.
Kromě toho je Evropská komise požádána, aby předložila návrhy, jak lze novým strukturám, jako jsou městské federace a přeshraniční regionální sdružení (Evropská seskupení pro územní spolupráci, ESÚS) a metropolitní regiony přidělit silnější roli a jak lze jejich vlastní odpovědnost na „Evropském rozhodovacím koncertě“.
Přeji štrasburským jednáním hodně úspěchů a těším se na další diskuse a na závěry a usnesení o Konference o budoucnosti Evropy.
peter schulze je předsedou Europa-Union Mannheim a členem zemské rady Europa-Union Baden-Württemberg. Je zakládajícím členem Europa-Union Luxembourg a do srpna 2019 pracoval jako evropský úředník v Evropské komisi v různých oblastech politiky v Bruselu a Lucemburku.
Jsem velmi rád, že ho zde mohu přivítat jako hostujícího bloggera!
