laterální myšlení

5
(3)

Příspěvek foto: kartičky pro lepší společenské chování | © Moses.Verlag

Není to tak dávno termín pro laterální myšlení, které tím Edward de Bono byla představena v roce 1967 a chtěla reorganizovat myšlenkové procesy v duchu řešení problémů. Jeho knihy jste ještě v devadesátých letech mohli najít v mnoha domácnostech. Ale také Radost Paul Guilford se tématem zabýval a v roce 1967 také publikoval svou teorii „Struktury intelektu“.

Od roku 2009 do roku 2014 dokonce vycházel odpovídající časopis „Querdenker“, jehož web jsem rád sledoval, protože byl založen na stejném softwaru jako web, který jsem v té době spravoval.

Pojem laterální myslitel má od roku 2020 zcela jiný význam s „náhlým“ výskytem tzv. hnutí laterálních myslitelů, a protože jsem v roce 2021 sám prošel takovým protestem na procházce, tato setkání mě také zneklidnila. .

Ale vůbec nemá smysl taková hnutí prostě ignorovat a čekat, až se zase rozplynou – sám jsem tuto chybu udělal v 1970. a 1980. letech, kdy jsem si byl jistý, že se rodí „zelené“ hnutí, které se bez skutečného obsahu jen stěží projeví. . Přesto se tomuto hnutí v té době jednoznačně podařilo zaplnit mezeru, která prostě nebyla řádně vnímána zavedenými stranami a jinými politickými sdruženími. A když už se jednou prosadíte ve společnosti, je pro vás dost těžké zase zmizet do neznáma – velmi jasně to vidíme u SPD a možná brzy i ve stranách CDU/CSU.

To, že od 1990. let (Berlínská republika) máme celospolečenský problém, je vidět nejen na stále vyhrocené debatě Ossi-Wessi, ale především na volební účasti, přičemž je vidět, že v Na evropské, federální, státní, okresní a místní úrovni volební účast od svého vrcholu v 1970. letech neustále klesá.

Ještě více se za toto období snížil počet členů našich stran více než na polovinu, přičemž zisky si pro sebe stále mohou zaúčtovat jen předchozí „nováčci“, což je až příliš lidské, protože mnoho spoluobčanů prostě vyvěsí vlajku do větru.

Dnes je do stran organizován jen asi milion německých občanů a kdyby nebylo více občanů aktivních v jiných politických organizacích, spolcích a hnutích, byl by poměr politicky aktivních občanů k počtu obyvatel ještě horší.

Dobré na tom je, že těchto snad 10 milionů občanů stále dokáže motivovat 75 % oprávněných voličů k účasti ve federálních volbách, čemuž se říká multiplikační funkce.

Dobré na tom je i to, že alespoň zatím většina našich spoluobčanů volí demokraticky a znovu a znovu se objevující radikální levicové a pravicové strany většinou zase zanikají.

Ale je lepší, že rostoucí prázdnota našich „stávajících stran“ nyní znamená, že se tvoří stále nové a nové strany, skupiny voličů a seznamy občanů, které se nejen zastávají naší demokracie samotné, ale i zcela konkrétních a vlastních představ. o naší budoucnosti - poprvé také v oblasti ekologie, která mimochodem trvala velmi dlouho.

Zdá se, že po 30 letech Berlínské republiky zde nastává generační obměna, což také znamená, že mladší lidé se již nedají tak rychle začlenit do tradičních struktur a hledají nové způsoby, jak se politicky prosadit a prosadit své zájmy.

S tím jde ruku v ruce narůstající ztráta důvěry, za kterou naši profesionální politici nenesou odpovědnost za množství dobrovolných politických aktivistů ve stranách i mimo ně.

Proto se také stává, že stále více občanů, kteří se politicky neaktivovali vůbec nebo jen okrajově, je motivováno mladými lidmi, aby také začali artikulovat a organizovat (Hic, postranní myslitelé).

Zakládání stran v posledních desetiletích ukázalo, že taková sebeorganizace může trvat dlouho a že ty „nejzajímavější“ a často velmi protichůdné zájmy se střetávají a musí se vzájemně propojovat.

V případě postranních myslitelů se však zdá, že jde o poslední lapání po dechu odcházející generace, která dříve na politiku nahlížela zpoza dění a byla spokojená, že jejich zájmy už jaksi zastupují strany, kterými jsem teď docela s úžasem zjistil, že v určitém okamžiku budeme všichni požádáni, abychom zaplatili.

To znamená, že postranní myslitelé jsou produktem našich lidových stran, dočasným voličským potenciálem pro „okrajové strany“ a fenoménem otřesů ve společnosti jako celku.

Tento převrat je třeba nyní utvářet a my budeme moci pozorovat, jak se naši mladí lidé scházejí v nových strukturách nebo možná, jak jsou stávající struktury znovu využívány. To zcela závisí na tom, zda a jak se stávající strany dále vyvinou, nové strany nakonec ustaví, ale především zda jsou připraveny skutečně přijmout problémy a výzvy naší doby a pomoci tak utvářet budoucnost budoucích generací, které chtějí.

Realpolitický přístup současné koalice: „Po nás potopa“ bude bohužel i koalicí nadcházející a snad povede k tomu, že se naše současná mládež více zpolitizuje. Protože to je velmi naléhavě potřeba, protože na rozdíl od mého mládí toto mládí nebude moci čerpat naplno, ale najde jen prázdné pokladny a zničenou přírodu a zapojí se do existenčních bojů o rozdělování.

„Postranní myšlení... je proces využívání informací k vyvolání kreativity a restrukturalizace náhledu. Laterální myšlení se dá naučit, procvičovat a používat. Je možné v něm získat dovednost stejně jako je možné získat dovednost v matematice.“

Edward de Bono, Laterální myšlení: kreativita krok za krokem (1970: 5)

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 3

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 8 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX

Podíl: