cyklista

5
(5)

Foto příspěvku: cyklista | © Pixabay

Nemyslím tím "vzepřete se a sestoupíte", ale v tomto článku mám na mysli spoluobčany, kteří se rozhodli v Heilbronnu a okolí projet na kole.

Za prvé, cyklistika byla v Heilbronnu vždy výzvou, alespoň pokud si pamatuji.

Za mých časů bylo pro nás Heilbronnery běžné začít s tříkolkou, přesedlat na koloběžku a pak si pořídit první kolo s tréninkovými kolečky. A jakmile jste uměli pořádně a samostatně jezdit na kole, bylo na čase si ještě na základní škole udělat řidičák na kolo. Vyvažování a pomalá jízda byly největší problémy, protože jsme byli všichni velmi dobří v projíždění zatáček.

Na začátku bylo pro nás městské děti kolo novou hračkou, se kterou se dá na ulici dělat spousta neplechu; Kola jsme samozřejmě tlačili po chodnících, protože to byla tehdy otázka cti. Později bylo kolo spíše prostředkem, jak se dostat do okolních vesnic, protože v Heilbronnu se vždy lépe a pohodlněji chodilo pěšky.

Mé původní nadšení pro cyklistiku velmi brzy zastavil strom, který nejenže zničil mé první kolo, ale zanechal ve mně dodnes trvalé vzpomínky a udělal ze mě nadšeného chodce.

Dva moji spolužáci, kteří jezdili na kole, měli menší štěstí, prvního přejel náklaďák s maturitou v ruce a druhého přehlédla babička v autě při jeho každodenním tréninku na kole, který ho pravidelně vozil z Heilbronnu. do Waldenburgu a zpět naštěstí přežil, ale svou sportovní kariéru náhle ukončil.

Dnes je Heilbronn stále stejným městem, ale počet jízdních kol a jejich možné využití se zjevně zvýšil nebo výrazně změnil. Na pěšinách nebo dokonce lesních cestách už nejste v bezpečí před cyklisty; Lidi, psy i srny děsí terénní kola s pomocnými motory vylamující se z křoví a živých plotů, na kterých po lesích a polích sviští mladí lidé a čilí důchodci. I pěší zóna se stala Mekkou pro nadšené bikery, kteří určitě nikdy neslyšeli o vzájemné ohleduplnosti.

Na druhou stranu známí, kamarádi a také moje lepší polovička na kole hlásí při pokusu jet po vyznačených cyklostezkách Heilbronnem situace přitažené za vlasy.

Rád bych proto všem připomněl: Základem každého soužití je vzájemná ohleduplnost a ve zmíněném případě povinnost silnějšího či rychlejšího dávat pozor především na ostatní účastníky silničního provozu. Nejprve přijdou děti, senioři, lidé s viditelným postižením a poté zbytek chodců. Pak cyklisté a kolejová vozidla. Konečně motorky, auta a nakonec autobusy a kamiony.

Díky tomu a trochu více přívětivosti by měl být každodenní život v Heilbronnu také jednodušší!

To však neruší skutečnost, že současný návrh cyklostezky v Heilbronnu a okolí není optimální a zjevně potřebuje zlepšení.

Myslím, že nápad vytvořit rychlostní silnice pro kola mimo oblast města je dobrý. Musíte ale také dbát na to, aby byly vhodné pro jízdní kola a nebyly napojeny na zemědělské cesty, protože tím vznikají zbytečné nebezpečné situace.

Když končí ve městě Heilbronn, nesmí tyto expresní cyklopruhy stejně jako dálnice končit zdí, ale musí přijíždějící dopravu plynule odvádět do města, i když jde „jen“ o cyklisty. Dále musí být dostatek parkovacích míst pro kola, stejně jako pro auta, ze kterých mohou cyklisté pokračovat pěšky.

To, že síť cyklostezek v Heilbronnu sama o sobě připomíná spíše patchworkovou přikrývku, která se navíc skládá spíše z děr než z koberce a jejíž jednotlivé začátky a konce jsou někdy pro veřejnost nebezpečné, nemusíme cyklistům říkat.

Protože se však stávající dopravní infrastruktura v Heilbronnu v příštích desetiletích plošně téměř nezvětší, nemyslím si, že je řešením dále rozdělovat dostupný prostor mezi různé účastníky silničního provozu. Proto navrhuji následující:

Stávající vnitroměstské cyklopruhy, kromě stávajících a skutečně fungujících cyklorychlopruhů, budou buď nově přistavěny na komunikaci nebo na chodník. Ty jsou ale připraveny tak, aby je mohli bezpečně a snadno používat všichni účastníci silničního provozu.

Plynulý a zejména stojící provoz (parkování na chodnících!) musí vždy dávat přednost „slabšímu“ vozidlu, které v dobách, kdy je v centru zvýhodněno 30 km/h, nebude činit problémy.

Kola jsou pak na třídě dokonce předjížděna s dostatečným odstupem, pokud se tam sama neprodírá zácpou. Ale i cyklisté začínají být opět ohleduplní a pokud dají přednost pěší zóně před třídou, nakonec kolo pár metrů popostrčí nebo dají přednost chodcům na chodníku.

Pokud nyní namítáte, že v Heilbronnu by to nebylo možné, pak vás mohu ujistit, že v okrese Heilbronn již fungují modely, kde dokonce všichni účastníci silničního provozu sdílejí stejný dopravní prostor.

A konečně, abychom se dostali znovu k věci: Za prvé potřebujeme prostor ulice bez výmolů a překážek, který by jako takový poznali a používali všichni účastníci silničního provozu. Za druhé, chodníky, které snad budou dobře upravené, se zpřístupní i cyklistům, ale budou tam srovnané s chodci. A do třetice musí být dostatek parkovacích míst pro kola i pro auta.

A milí cyklisté, pokud si netroufáte na kolo po třídě, tak nemusíte svou frustraci vybíjet na důchodcích nebo dokonce dětech na pěší zóně. Protože, jak již bylo zmíněno na začátku, jízda na kole v žádném případě není „buzení a šlapání dolů“.

Auch Detlef Stern již získal zkušenosti s motorkou v Heilbronnu a to v příspěvku na blogu "Od každodenního chodce po každodenního cyklistu“ (říjen 2019).

Píseň „Bicycle Race“ je od skupiny Královna od roku 1978.

„Život je jako jízda na kole. Abyste udrželi rovnováhu, musíte se neustále hýbat."

Albert Einstein, Einstein: Jeho život a vesmír (2007: 367)

Jak užitečný byl tento příspěvek?

Kliknutím na hvězdičky příspěvek ohodnotíte!

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet recenzí: 5

Zatím žádné recenze.

Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!

Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!

Jak mohu zlepšit tento příspěvek?

Zobrazení stránky: 16 | Dnes: 1 | Počítá se od 22.10.2023. října XNUMX