vrátit se

Přidat fotku: holka | © Foto Andrea Piacquadio na Pexels

Téma repatriace je také vždy velmi vítáno, abychom se mohli co nejvíce věnovat populistické klientelské politice. A ten, kdo si myslí, že to dělají jen strany na dvou krajních koncích našeho stranického spektra, se velmi mýlí. Zejména naše takzvané lidové strany vyvolávají tímto tématem bouři nadšení mezi svými stranickými národy. A právě proto nikdy nebude existovat řešení, které by bylo přijatelné pro všechny.

Repatriace, která se také často označuje jako deportace nebo deportace, je vyhoštění nelegálních přistěhovalců nebo odmítnutých žadatelů o azyl.

Členské státy Evropské unie mají různé dohody o navracení do třetích zemí. Německo má např. B. Repatriační dohody s Marokem a Alžírskem nebo některými balkánskými zeměmi a překvapivě také se Španělskem a Řeckem. Nelze však hovořit o konceptu, který se za tím skrývá, zde dohody uzavírají z rozmaru politici, kteří jsou v tuto chvíli náhodou zodpovědní, přičemž hlavní příčinou budou pravděpodobně krátkodobé výkyvy nálad jejich vlastní klientely.

Některé bilaterální repatriační dohody v rámci EU odpadly kvůli Schengenské dohodě a nařízením podle Dublinského nařízení, což vedlo pravděpodobně k dohodám mezi Německem a Španělskem a Řeckem – to je opravdu vzrušující, protože politik, který je za to zodpovědný, slouží oběma křídla jeho strany, ti, kteří vítají Schengen a Dublin a ti, kteří pak oslavují dohody se zeměmi Středomoří. Kariérní politika v celé své kráse: jeden krok doleva, jeden krok doprava a pak oslavujte další roky za pokrok, kterého jste dosáhli!

A EU má také repatriační dohody, ale tam se jim říká readmisní dohody, což prostě zní mnohem lépe. Ty byly uzavřeny mimo jiné s Ruskou federací a Tureckem a všichni si velmi snadno dokážeme představit, jakou vlastně tyto dohody stojí.

A tím se dostávám ke skutečnému bodu, protože z velké části to není nedostatek zákonů, dohod nebo dohod, co nám způsobuje všechny problémy, ale jsou to vždy lidé, kteří musí tyto dohody naplnit životem nebo je dokonce realizovat. . Nemluvím o desítky let trvající neschopnosti našich politiků vypracovat životaschopnou celkovou koncepci nebo dokonce řešit příčiny tohoto problému, ale o více než amatérském provádění dohod, z nichž některé existují již desítky let. .

A máme na to systém!

Jako voják jsem v 1990. letech musel zažít deportační praktiky, zejména ty, které měla bavorská zemská vláda na Balkáně. Tam byli deportováni ti lidé, které bylo nejsnáze sehnatelné a kteří se nemohli nebo nechtěli bránit. Musel jsem mimo jiné zažít, jak byly zničeny celé rodinné životy – prostě pro rychlou slávu jednotlivých politiků nebo kvůli fašistickým myšlenkám násilí ze strany některých státních úředníků.

A otázka, kdo je od nás vlastně deportován, vede i dnes opakovaně k rozhořčení a kroucení hlavou celého občanstva. I já jsem pevně přesvědčen, že zločinci, kteří nemají žádné občanské právo u nás zůstat, by měli být deportováni do zemí svého původu nebo dokonce do tranzitních zemí lépe včera než dnes.

U všech, kteří se chtějí a jsou schopni produktivně zapojit ve prospěch celé společnosti, to vidím jinak. Měli bychom udělat opravdu vše pro to, aby se tito lidé mohli co nejrychleji začlenit mezi nás. Bohužel však naši „veřejní zaměstnanci“ deportují lidi, kteří jsou ochotni pracovat a podávat lepší výkony než zločinci; osudy za nimi jsou pro tyto spoluobčany zcela irelevantní.

Navíc, a musíte se na to tak dívat, už tady existuje samostatné průmyslové odvětví, které se stará o to, aby tu co nejdéle zůstali bez práce lidé, kteří zde nemají co dělat, a tím pošlapávají principy našeho právního řádu — jen a pouze pro svůj vlastní prospěch.

A tak také v budoucnu uvidíme, jak milí a produktivní lidé jsou deportováni a jak u nás smějí pobývat recidivisté, dokud jim nebude automaticky přiznáno právo na pobyt z důvodu vysokého věku.

Ale tak si vždy můžeme užít jeden nebo druhý příběh, který nám pravděpodobně přijde do uší. Zrovna nedávno mi můj dobrý přítel vyprávěl o zaměstnanci, který pro něj velmi pilně a řádně pracoval jako nekvalifikovaný dělník. A tak můj dobrý známý nebyl moc rád, když mu tento zaměstnanec dal výpověď, protože se vracel do své rodné země s lukrativní návratovou pomocí Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky.

Můj dobrý přítel byl potěšen, když se zmíněný zaměstnanec po všech prázdninách vrátil na svou farmu – právě včas, protože obchod jde dobře – a požádal o přijetí. Dotaz odhalil, že jeho jméno je nyní jen jiné. nemožné? Myslím, že ne, protože nyní můžeme snadno změnit jména.

Nezkoušel jsem ten pěkný příběh, ale rád bych to využil jako příležitost zeptat se, kdo se v tomhle spletl; To je samozřejmě pouze řečnická otázka, na kterou si sám velmi rád odpovím.

Jednak naše politika, která je jen stěží schopna a ochotná uzákonit srozumitelné, udržitelné a především účinné zákony, jednak administrativní aparát, který stále častěji postrádá technické a sociální kompetence k vytváření zákonů, dohod, pravidel či nařízení. implementovat a prosadit.

---

„Pokud budu vědomě prožívat okamžik své smrti, budu myslet na deportaci. Ovládla můj život."

Simone Weil, Interview v Tagesspiegel (22. března 2009)