Rychlé peníze

Foto příspěvku: mince a eurobankovky | © Pixabay

Státem vynucený rozkvět tzv. testovacích center všeho druhu, ať už z okna soukromého domu, v garáži, prázdné prodejně, neprázdné prodejně jakéhokoli druhu, v ordinacích lékařů, lékárnách, čerpacích stanicích. , stany nebo chatrče – nedivil bych se, kdyby se nyní zapojili i mobilní prodejci klobás – otevřely zcela nový trh, který je příznačný pro naše vládní chování.

Peníze daňových poplatníků se musí rozdělovat mezi lidi, sakra (!), hlavní je, že se lidé začnou rvát o almužnu nebo rychlé peníze. Sotva existuje lepší způsob, jak odvrátit pozornost od selhání naší vlastní politiky a našeho správního aparátu. Protože dokud si většina lidí myslí, že si výhody mohou nějak zajistit, jsou tím plně a precizně zaměstnáni.

A tak nyní najdete testovací centrum každých 10 metrů v centru Heilbronnu. Obchodům se již daří tak dobře, že inzerují s bezplatnými nápoji a dárky všeho druhu – dobrovolným testerům se má nabízet i hotovost.

Obchodní praktiky „našich podnikatelů“ způsobují, že kalifornská zlatá horečka vypadá opravdu staře, a jak se můžete znovu a znovu dočíst v médiích, otevřelo to i stavidla kriminálním aktivitám – mezitím se někteří spoluobčané stávají milionáři rychleji než Carsten Maschmeyer.

Celé to mimochodem běží pod záminkou státního blahobytu a má sloužit veřejnému zdraví. Málokdo proto kontroluje, zda jsou tyto testy vůbec prováděny podle aktuálních minimálních norem. Což vysvětluje i taková tvrzení, že „je lepší jít do XY, protože tam je testování tak příjemné a vůbec nebolí“ — pro mě jako dobře trénovaného laika jasná známka toho, že tyto testy pak přinášejí jen negativní výsledky vůle.

A pokud nyní jako občan přemýšlíte o tom, co nás to německé eldorádo vlastně stojí – nemluvě o nedbale způsobených úmrtích –, pak byste měli naléhavě hledat změny, které lze rychle provést.

Proto navrhuji, aby byly okamžitě zavedeny následující minimální standardy:

• Všichni testeři musí prokázat alespoň jeden roční kurz první pomoci,
• mezi příslušnými zkušebními stanicemi musí být vzdálenost nejméně 100 metrů,
• žádná testovací stanice nesmí testovaným spoluobčanům nabízet peněžní nebo nepeněžní výhody,
• každá testovací stanice musí být kontrolována jednou týdně,
• počet testů je třeba každý den hlásit na odbor zdravotnictví, kde se shromažďují, vyhodnocují a zveřejňují (pokud počet testů jen v městské části přesáhne 200 000 za den, mohou odpovědní začít i uvažovat).

Pro nás občany by však bylo lepší si testy hradit z vlastní kapsy, protože pak bude tato noční můra velmi rychle pryč.

Ještě jeden pokračuj! skutečně nepomáhá našemu městu, naší zemi a naší společnosti.