Foto příspěvku: Východ slunce v Karpatech | © Vitalii Bashkatov na Shutterstocku
Přes můj nabitý denní režim se mé drahé polovičce dnes podařilo dotáhnout mě do veřejného bazénu, takříkajíc malá přestávka. Když jsem dorazil do sportovního bazénu, s radostí mě přivítali dva instruktoři plavání, kteří mi upozornili, že dnes můžu bez problémů uplavat svá kola. I já jsem se s potěšením a pak trochu melancholicky díval na prázdný bazén, protože ani deset let v Heilbronnu pro mě nemělo žádné následky – už nejsem dostatečně ohebný ani fit, abych se spontánně vrhl do vody a naběhal kilometry.
A tak jsem se šťastně vkymácel do také prázdného venkovního bazénu a užíval si slunce, vody, klidu a ticha – dokud mě moje drahá polovička nevzbudila a nepřipomněla mi, že dnes je ještě spousta práce.
Mezitím jsem nejen Tomáš Michl zeptal se, proč se nevyjadřuji k dnešnímu dni, dni, který je nejen velmi zvláštní pro nás Němce – ale i pro všechny ty Němce, kteří své občanství pouze zdědili, koupili nebo jinak získali. Pro nás Němce, včetně těch budoucích, je prohlášení Richard von Weizsacker: "Všichni, ať už jsme vinni, či nikoli, staří, či mladí, musíme přijmout minulost. Jeho důsledky nás všechny ovlivňují a neseme za ně odpovědnost.„Kdo si to nepřeje, měl by, ba dokonce musí, vzdát se svého německého občanství!“
Měl jsem dva dědečky a prastrýce, kteří přežili druhou světovou válku jako němečtí vojáci; Jeden dědeček byl součástí bojujících vojsk a byl hrdý na to, že viděl moskevskou tramvaj. Druhý dědeček se jako bonviván dokázal i jako voják vyhýbat všem bojovým operacím. A prastrýc, jakožto „obrázkový árijec“ a SS-Obersturmbannführer v Berlíně, se znovu podařilo uniknout ruskému zajetí.
Pro všechny tři byl 8. květen 1945 osvobozující! Alespoň jeden z těch tří cítil, že ten den byl porážkou, což je pochopitelné. Dodnes však neznám jediného vojáka, který by považoval konec války za depresivní; Dokonce i můj americký strýc, vyznamenaný důstojník, byl šťastný, když válka ve Vietnamu skončila.
Ale to nás přivádí k pravé otázce: je 8. květen 1945 pro nás Němce dnem osvobození, nebo ne? Pro nás Němce je to ale jen čistě řečnická otázka!
Všichni jsme členy státu a uznáním našeho občanství jsme zároveň přijali jeho základy, včetně našeho Základního zákona – ani jeden Němec není nucen být německým občanem! — což nám dává např. B. se liší od NDR, která je dnes opět tak populární.
Každý, kdo by chtěl žít podle svého údajného německého původu, tak může učinit v zemích po celém světě, kde jsou takoví lidé stále vysoce ceněni – momentálně si žádnou takovou nevybavuji.
A každý, kdo jakožto údajný etnický Němec chce mít Německo jen pro sebe, by se měl nejdříve pořádně rozhlédnout. Můj prastrýc, který byl na sklonku života stále dobrých 190 cm vysoký, šlachovitý, modrooký a s kudrnatými blond vlasy, jednou poznamenal, že by rád věděl, kde a kdy „Árijci“ špatně odbočili. Kdyby se v mládí pořádně rozhlédl kolem sebe, pravděpodobně by byl mnoha věcí ušetřen.
Každý, kdo se v mládí chová k bludům, už nemusí odbočit špatně, protože nikdy nebyl na správné cestě!
„Je velký rozdíl mezi tím, když člověk nechce spáchat přestupek, a tím, když ho nemůže spáchat.“
Seneca, 14. kniha, 90. dopis (2023: 833)
Je mi líto, že vám příspěvek nepomohl!
Dovolte mi zlepšit tento příspěvek!
