Jděte na jih-sever

Hlavní fotografie: Sülmerstraße

Navzdory nepříliš příznivému počasí jsem venku a chystám se „zkontrolovat, zda je vše v pořádku“ na severu centra města – téměř každodenní rutina, kterou s radostí přebírám. K dispozici jsou dvě trasy, první vede podél Allee a druhá podél Fleiner-und Sulmerstrasse.

Takže dnes jedu z Wilhelmstrasse, i když mi chybí pár věcí, na které jsem zvyklý. ASB a nová kolej se odehrály rychle, krátce poté následovala Brennerská taneční škola a další dvě věci lepší restaurace, pak přichází soudní budova a něco, na co se dívat, totiž Frommův nábytek.

Ale pak se zase hodně setmí, vlněný domeček jen stojí – osvětlený jen prodejnou Telekomu – pár dětí si hraje s dřevěnými ovečkami. A kdybyste teď odbočili, přišli byste k Seelu.

Ale to už jste ve Fleinertorbrunnen a vidíte, co dělá pánův pes, který tam obvykle sedí. Jeden nebo dva žebráci dál je Kaufhof, který většina lidí stále zná jako Horten nebo Merkur. Tam naproti se hned nabízí otázka, zda vystavená čokoláda ještě vesele plesniví, nebo se stále něco děje.

Pohled na staveniště dává naději, protože se tam má nastěhovat další fastfood a hned nalevo od něj malé nákupní centrum, které může spolu s Kaufhofem ještě přijít s pár zajímavými nabídkami.

Napravo od toho je fastfood, do kterého jsem vešel jen jednou, a to pobočka v Bruselu — kvůli šampaňskému. Ignoruji žebráka v modlitební pozici a místo toho ovládám výlohu zedník nožů v. Pak se zase pěkně setmí až ke klenotníkovi Beilharzovi.

Když přijedete na Kiliansplatz, vždy uvidíte pár lidí. Užívají si atmosféru, kterou osvětlení vytváří ve čtyřech prodejnách o něco větších řetězců a kde stále nakupuje stále dost lidí. Káva na rohu Kaiserstraße doplňuje soubor.

Když vjedete do Sülmerstraße, opět se pěkně setmí, což se zlepšuje až krátce před Hafenmarktem. Cestovní kancelář na rohu tam byla pravděpodobně vždy a nový steakhouse přes ulici přivádí veřejný provoz. Hrající si děti využívají prostor a také přinášejí hybnost městu.

Pokračuji po Sülmerstraße, už se těším na výlohy Optik Fickartz a krátce zvažuji, zda nemám zajít do obchodu s deskami za rohem, než se dostanu do nového obchodu s potravinami. Tam si pořád říkám, proč v celé Sülmerstraße není Lidl – vždyť právě odtud pochází tento obchodní řetězec.

Nikolajský kostel je na dohled, další žebráci jsou nedaleko a naproti kostelu byl vždy - alespoň co si pamatuji - polibek na fotku.

Pak už jsme na Berliner Platz, které už vlastně neexistuje, ale které je osvětleno pár restauracemi a kde je na co koukat; a vždy žebráci. Když teď odbočím na Turmstraße, dorazím na Electro Krauss přes — a vždy je tam na co koukat.

V hlase Heilbronnu se v poslední době dalo číst, že se lidé zlobí, že nemohou vjet autem přímo do obchodů, a regulační úřad už asi zareagoval, protože aut, která jezdí přes Fleinerstrasse a Sülmerstrasse, přibývá. A je zcela zřejmé, že nejen dodavatelé a majitelé obchodů zřejmě získali právo parkovat svá auta – a pravděpodobně i auta celé rodiny – před obchodem.

Určitě chápu, že my z nížin rádi utratíme 10 eur za mizerné víno, zalévané koktejly, studené pivo nebo kávové náhražky, ale na garáž nám nezbyde ani euro, protože si musíte stanovit priority v životě. Upozorňuji však, že kýžený zážitek z nakupování nevznikne jízdou přímo před pokladnou — to si asi mnozí pletou s fastfoody.

Můžete si také přečíst, že zde v Heilbronnu je příliš málo obchodů řízených vlastníky. To je bohužel fakt a podle mého názoru je to způsobeno tím, že nám všem jde spíše o rychlé vydělávání peněz – totiž ušetření stejných peněz – než o to, abychom si vzájemně dlouhodobě usnadňovali život. Pokud vám chybí obchody spravované majitelem, měli byste začít nakupovat v těch, které ještě existují. To pak vede k tomu, že se v Heilbronnu usazují další a nové podniky. Dobrým příkladem mohou být Tritschler ze Stuttgartu nebo Spielwaren Wiedmann z Backnangu, kteří se také usadili v Heilbronnu.

Navíc bohužel existuje původní heilbronnská výstřednost, že jakmile si to můžete dovolit, jedete si sami nakoupit do Stuttgartu, Mnichova nebo Milána a oni rádi udělají totéž Heilbronnský hlas dá vědět.

Nedávno se také dalo číst, že za bídu mohou majitelé domů, kteří se stále častěji pronajímají kebabárnám, nehtovým salonům, kadeřnictvím a jednoeurovým obchodům. Proti tomu stojí to, že pokud majitel domu nevydělává jmění na odpisech, musí se postarat o to, aby byly obchody pronajímány – volná místa nejen špatně vypadají, ale také poškozují budovy.

A kvůli vládním nařízením, jako je upřednostňování praní špinavých peněz všeho druhu, nebo opomenutím obcí, jako je pořádek a čistota, se nájemníci, i ti, kteří si přejí pronajímatelé, drží spíše stranou a stále jsou „jen“ velmi krátkodobé obchodní modely. zájem o absolutně „dobré lokality“. A pokud to pak místní noviny s chtíčem využívají a dál špatně píšou, nelze se divit takovým zážitkům při procházce z „jihu na sever“ jako dnes.

Tento začarovaný kruh může prolomit pouze vedení města vynucováním a následně neustálým zajišťováním klidu, pořádku a čistoty zejména na pěší zóně Heilbronnu. Protože dobré nájemní smlouvy se uzavírají na desítky let a ne na měsíční bázi!

A jakmile toto zajistíte a pronajímatelé budou mít základ pro vlastní investice, pak začněte s dlouhodobou a především fundovanou reklamní a akviziční kampaní, která má výhody a přednosti centra města Heilbronnu jako jeho předmět. Zajímavé je, že my v Heilbronnu na to již máme vlastní velmi velkou marketingovou společnost.

A jakmile se u nás znovu rozjede nakupování, měli bychom my obyvatelé Heilbronnu přeskočit svůj vlastní stín a vrátit se sami na nákupy do Heilbronnu!

Už teď se těším na nádherné podívané na mnoho šťastných lidí s ještě více nákupními taškami, kteří korzují centrem města a vždy si odpočinou od zážitku z nakupování u drinku nebo dobrého jídla, aby se zanedlouho vrátili čerstvě posilněni do další obchod, o který se budete snažit.

V Heilbronnu máme opravdu vše, co by k tomu bylo potřeba – to bychom také měli využít!