Foto příspěvku: Airbus A400M | © Pixabay
Superstátní Evropané jsou ti nacionalisté, kteří si konečně uvědomili, že v západní Eurasii neexistuje stát, který by byl schopen zůstat nezávislý a zároveň prosperovat. Proto volají po sjednocení „evropských“ států do jedné „Evropy“, ačkoli rádi opomíjejí, jakou Evropu sami chtějí, a navíc mají sami velmi odlišné a někdy i velmi hrubé představy.
Superstátní Evropané jsou každopádně přesným opakem nás evropských federalistů, kteří jsme v roce 1946 začali tzv. Hertensteinský program ukázaly, jak by měla Evropa vypadat, a to ve prospěch celého světa.
Lidé, kteří nejsou hluboce zainteresovaní, snadno rozeznají Evropany v superstátech podle jejich tří nejoblíbenějších výroků připomínajících modlitební mlýnek:
Zaprvé, „nová Evropa“ se musí být schopna prosadit vůči zbytku světa. V závislosti na nacionalistických preferencích příslušného evropského superstátu je to pak namířeno proti „Američanům“, „Rusům“, „Číňanům“, „Afričanům“, „Indům“ nebo zcela bezostyšně proti „všem líným, hloupým a neužitečným lidem na tomto světě, kteří sami nejsou západními křesťany, bílými obyvateli Západu“.
Za druhé, „nová Evropa“ musí být vytvořena především armádou, přičemž tato armáda musí jasně podepřít nárok Evropy být světovou velmocí a zastupovat evropské zájmy po celém světě. Nejoblíbenějšími hláškami superstátních Evropanů jsou: „jaderný deštník“, „satelity“, „letadlová loď“, „vesmírný přístav“, „super letadla“, „jaderné zbraně a ponorky“.
Za třetí, „nová Evropa“ musí být schopna dělat všechno sama a lépe než kdokoli jiný a přitom se co nejvíce vylučovat a vyčleňovat od ostatních. Evropané superstátu proto rádi mluví o „Evropě jako kontinentu“, „evropské identitě“, „evropském internetu“, „evropském cloudu“, „bezpečnosti hranic“ a „celních a ekonomických kontrolách“.
V konečném důsledku jsou však superstátní Evropané pouze tradičními přívrženci Velkého národa, pangermánů, Velkogermánů, nových starověkých Řeků, nových Římanů nebo dobyvatelů. Pouze tentokrát s uvědoměním, že každý sám již ničeho nedosáhne.
Smutné na tomto vlastně dobrém zjištění je, že my Evropané, vezmeme-li jako referenci Evropskou unii, tvoříme sotva 5 % světové populace, nemáme téměř žádné vlastní suroviny a svůj „kontinent“ jsme spotřebovali, alespoň z hlediska životního prostředí, protože čistá voda, čistá půda a čistý vzduch jsou dnes už jen otázkou definice, všechny pralesy byly dávno vykáceny a za biodiverzitu odpovídají zoologické zahrady.
A proto bude evropský superstát schopen dosáhnout pouze stejných výsledků jako národní státy před ním. A to, jak víme, nevyhnutelně vede k válce, vraždám a zabití.
"Historie je často utvářena malými skupinami perspektivních inovátorů spíše než pozpátku hledícími masami."
Yuval Noah Harari, Homo Deus: Stručná historie zítřka (2016: 315)