O držení

Foto příspěvku: stromy | © Joe na Pixabay 

Představme si, že procházíme mohutným dubovým lesem se staletými duby a dalšími mohutnými stromy a majitel tohoto lesa nám hrdě vypráví o svém majetku. Nyní by se člověk mohl ptát sám sebe, jak by člověk vůbec chtěl vlastnit tak podivuhodná stvoření, která tu byla už předtím, než existovala a budou tu stále, když si je kromě stromů snad nikdo nepamatuje vůbec.

To, že se něco takového vůbec může stát, je dáno výhradně naším vlastním světem, který existuje jen proto, že se živé bytosti v něm navzájem požírají. O tom, zda je tento svět dobrý nebo ne, stále diskutuje několik filozofů. Nakonec je však dobré, že ani našemu vlastnímu vesmíru nezáleží na tom, zda naše sluneční soustava vůbec existuje nebo ne. A tak by se dalo usoudit, že i lidstvo jako celek je v časoprostorovém kontinuu jen zcela bezvýznamné ptačí sračky, samozřejmě kromě nás samotných!

Při procházce s kamarádem po rybím trhu v Neapoli jsem ho upozornil na mnoho malých chobotnic, které se všechny snažily uniknout svému osudu. Souhlasil se mnou, že většina chobotnic je chytřejší než někteří spoluobčané. Když jsem se ho zeptal, jak je možné takové tvory vůbec jíst, odpověděl zcela správně: "prostě proto, že jsem silnější".

A tak už lze považovat za velký úspěch lidstva, že dospělo k přesvědčení, že své bližní nelze alespoň vlastnit, natož jíst. S ostatními obyvateli naší planety tak daleko nejsme, protože je stále vlastníme ze zákona. Tuto nemovitost si však můžeme přivydělat pouze v případě, že tyto tvory vyčerpáme, a tak hrdý majitel lesa nevlastní žádné stromy, ale pouze solidní kubíky dřeva.

Dalším úspěchem lidstva je, že alespoň v civilizovanějších částech našeho světa dospěli k názoru, že majetek je povinnost. Protože to znamená, že i na vlastníka ostatních živých bytostí se vztahují závazky se svým majetkem, a to že je pouze právoplatným vlastníkem, pokud o svůj majetek také pečuje.

A to přirozeně a logicky platí i pro mrtvý majetek, ať už jde o peníze, nářadí, zboží či jiný majetek. A když se na tuto skutečnost podíváte blíže, vlastnictví není omezeno pouze dobou života, ale také schopností se o svůj majetek starat.

A tak je vlastně docela dobře, když peníze a další spotřební zboží používáte jen pro vlastní spotřebu a tím je vždy vracíte do koloběhu. Trochu jiné je to s nářadím a těmi věcmi, které používáte a také neustále potřebujete a které se tím, že se o ně staráte, tak rychle neopotřebují nebo „nespotřebují“. Dokonce i tehdy, jeho vlastnictví má smysl pouze tehdy, pokud tyto věci skutečně potřebujete. A tak by si člověk skutečně mohl položit otázku, zda jeden z. Pokud například nejste zaměstnáni v řemeslech, musíte vlastně vlastnit pracovní stůl ve sklepě.

Mnoho spoluobčanů vidí tento druh majetku, který je často definován jako majetek, jako součást akumulace bohatství a hromadí tak věci, které ve skutečnosti sami nepotřebují, ale brání jiným lidem v jejich užívání. Pokud tyto věci nejsou dány k dispozici jiným lidem jako „kapitál“ výměnou za nájem, poplatky nebo jiné výhody. V každém případě to skončí vytvářením více majetku, než je skutečně nutné, což následně zvyšuje celkovou spotřebu.

A to je případ všech našich sociálních a ekonomických systémů, dokonce i těch, které se formálně zřekly kapitálu, majetku nebo vlastnictví. Je zajímavé, že všechny jejich pokusy vedou pouze k nedostatku veškerého zboží – dokonce i toho nehmotného – což naznačuje, že buď zcela a plně nerozumíme vlastnictví, nebo jen to, že se jako lidská společnost neorganizujeme ve prospěch všichni - zdá se, že stromy mají v tomto ohledu hodně před námi.